Fool/Blázen

29. ledna 2009 v 18:07 | ©Bellatrix |  House-překlady-jednorázové
Název povídky: Fool /Blázen/
Autor originálu: I´m The New Cancer
Přeložila: Bellatrix Black Lastrange
Fandom: House M.D.
Pairing: Wilson/Cuddy
Stručně: Lisa teskní nad skleničkou skotské, přichází podivné vysvobození v podobě Liny.
Varování: Upozorňuji na nízkou úroveň překladu. Nikoliv povídky!
Věnování: Svůj mizerný překlad věnuji přímo autorce. Rakovině.
Pozn. autora: Můj první, zveřejněný překlad. Prosím berte to s nadhledem. Za kritiku budu velmi vděčná (kdo na mě však půjde sprostě, tomu ukážu naše nové ostravské nadávky ve znakové řeči.)


000

Neznáš mě, ale já tebe ano

Přisednu si k tobě

Vypadám známá, možná nejsem

Vím jistě, že jsi mě již viděla

Vím, že jsi o mě nejspíše slyšela

Ačkoliv jsem se nepředstavila

Jsem blázen zamilovaný do blázna

Ten kdo zamilován stále s tebou

Pokud chvíli počkáš, koupím ti sklenku

Mám ti co říct

Zní to možná šíleně, ale byla jsem tak s ním, když spal

Slyšela jsem ho volat tvé jméno ze spaní

Není to poprvé, co se to stalo

A je tak těžké postavit se pravdě tváří v tvář

Jsem blázen zamilovaný do blázna

Ten kdo zamilován stále s tebou

Vím že je láska křehká věc

A já se ji pevně snažím udržet

Ale není lehké držet se mých snů

Když on je boří

Jen ještě poslední věc, než odejdu

Nejsem tu abych tě trápila

Stále ho miluješ a to je skutečnost

Holka, já vás viděla

Tvé přání svírat jeho dlaň v té své

A to nás obě ničí

Příčina je jasná, jsem blázen zamilovaný do blázna

Ten kdo je zamilován stále s tebou

Jsem blázen zamilovaný do blázna

Ten kdo je zamilován s tebou

Minulost je minulostí, ale nikdy na ni nezapomeneš. Tvoje první láska, tvůj první polibek, první tanec. Nikdy nezapomeneš na smrt svých rodičů, na to když ti přítel zemřel při autonehodě, nebo když odešel tvůj domácí mazlíček. Nikdy nezapomeneš na svého prvního přítele, prvního učitele který tě měl skutečně rád nebo na svou svatbu. Nedokážeš zapomenout ani na své první, dobře placené zaměstnání a vše co se odehrálo jeho prostřednictvím.

Zapomenout, že jsi ho milovala, to se přesně od tebe očekává. Jak může počítat s tím, že jen tak zapomeneš? Jak dlouho vám trvalo než jste k sobě našli cestu. Jak může očekávat, že zapomeneš? Možné asi jako mužské těhotenství. On zkrátka chtěl pryč, chtěla jsi ho zastavit, ale on stejně šel dál.

Jsi v baru, neznámý, ženský hlas zpívá píseň od Lee Ann Womack, ale zpěv ti zní tak vzdáleně, že nemáš šanci rozpoznat slova. Nevíš co dělat jiného a tak utápíš svou bolest ve skotské. Je to už tvá třetí sklenička a začínáš vidět rozostřeně, ale to také není momentálně na škodu.

Je to tři měsíce co od tebe odešel, ale ty pro něj stále pláčeš. Ne v práci, nebo na veřejnosti, ale vždy když jdeš domů, máš chuť se vybrečet. Tohle není sen, je to banální, ale přesto dostatečně skličující. Kolem tebe prochází žena. Víš, že nejde za tebou. Blízko je barman, chce ho jen požádat o něco k pití.

"Rum..." Řekne a tobě se zalíbí její hlas. Mluví pomalu, plynule, ale s jistotou i přes svůj mlžný opar vidíš do jejich očí. Alkohol posiluje tvou odvahu a ty o ní začínáš přemýšlet, za chvíli si k tobě přisedne. Hledí před sebe, usmívá se na barmana a ten jí nese požadované pití.
Dopiješ svou sklenku a sklíčeně na něj také mávneš, ale neznámá tě předběhne. Pohlédneš na její sklenici rumu, ujistíš se, že je vše stále při starém, že nikdo neodešel. Přemýšlíš co se asi stalo, že si zavolala barmana.

"Další platím já." Pronesla směrem k tobě. Jsi chvíli němá překvapením nad zjištěním, že objednala skotskou. Barman vypadá zmateně a propaluje neznámou upřeným pohledem. Ty na něj kývneš a obrátíš svůj pohled k ženě.

"Díky." Zašeptáš nakřáplým hlasem. Se zaujetím pozoruješ jantarovou tekutinu ve sklenici. Je to tvůj nejlepší přítel nynějších dní. V práci se nedařilo a ty víš, že když nepůjdeš nadále po vyšlapané pěšině a budeš stále padat do příkop i o ni určitě přijdeš. Nechceš si nalhávat, že zítra bude líp, jako každá jiná lidská bytost totiž víš, že zítřek lepší nebude.

"Přišla jsem si s tebou promluvit." Řekla a ty se jí znovu podíváš do tváře. Nevíš zda zvládneš odejít sama, nebo jí máš požádat o pomoc. Neznáš ji, ale připadá ti rozumnější nechat pusu zavřenou dokud nedomluví. "Máme něco společného."

"Kdo jsi?" Nenajdeš sílu dále kontrolovat svou zvědavost. Co můžeš ztratit jedním rozhovorem?

"Ty mě neznáš, ale možná jsi o mě slyšela. Jmenuji se Lina." Zíráš na ni a máš trochu bledší odstín než na počátku konverzace.

"Jsi jeho nová žena." Šeptáš a potřeseš hlavou. Víš proč si vybral právě jí. Má štěstí na hezké ženy, které ukrývají silnou osobnost. Je určitě inteligentní. Líbí se ti její vlasy, připomínají ti tvé vlastní, čokoládové lokny. Má zelené oči, které tě stále sledují.
Můžeš říct, že nevidíš důvod proč si dřív vybral tebe.

Vždy sis myslela, že si vybírá ženy jen na sex, nebo krasavice pro další život, ale nyní již víš že si vybírá nejen podle jejich vzhledu, ale i osobnosti a emočního stavu. Jsou téměř vždy perfektní, jen s jedním či dvěmi nedostatky, to je dělá svým způsobem ještě lepší a líbí se mu o to více.

Nehledá je v barech, dlouho hledá ženu, která ví co od života očekává. Je to skvělý muž a ty víš, že nemůže milovat jen jednu ženu. Tato žena, Lina, již brzy mu zlomí srdce, možná už to udělala, tím si nejsi jistá.

"Jo, asi to tak bude." Nikdy jsi ji ještě nepotkala. Přišla sem s nějakého důvodu, rozhodneš se ji vyslyšet, vypadá sklíčeně.

"O čem chceš se mnou mluvit?" Otážeš se, usrkneš ze své sklenky a znovu na ní pohlédneš. Snažíš si vzpomenout na důvod své návštěvy baru.

"Podívej, on tě pořád miluje. Včera večer mumlal tvé jméno ze spaní. Když se milujeme, nevzdychá mé, ale právě tvé jméno. Nemá cenu ho opravovat, vím že touží po tobě. Je to jeho osud, možná si to nepřipouští, ale je do tebe stále zamilovaný."

Snažíš se mrkáním zadržet nával slz. "Plač, Liso, křič." Šeptá a chytí tě přátelsky kolem ramen, musíte vypadat podivně. Opíráš se o ni a zapomínáš, že to právě ona zapříčinila jeho odchod. Měla by jsi být na ni naštvaná, ale nezmůžeš se ani na půl slova. Slzy těžce kanou, ano to ony způsobily tyhle potíže.

"Chci, aby ses k němu vrátila. Za chvíli přijde z práce, neví že jsem za tebou šla. Můžu tě zavést k nám domů? Můžeš si s ním promluvit?" Díváš se na ni prázdným pohledem, nevíš co říct. Chtěla by si s ním znovu mluvit, připadá ti to jako roky co jsi ho neviděla, nedokážeš se vyznat ve svých pocitech.

"Uhm, já nemůžu." Šeptáš a vysmekneš se s jejího sevření a začneš si otírat oči plné slz. Pořád chceš plakat, ale nejsi ještě tak zoufalá abys plakala do 'cizích ženských' náručí.

"Prosím." Tušíš že se jí právě honí hlavou myšlenka, na to zda ho vážně miluješ tolik jak předpokládala. Přestaneš kroutit hlavou v nesouhlasu a postavíš se.

"Pomoz mi do auta." Chceš si s ním promluvit okamžitě. Potřebuješ ho, teď když víš, že máš možnost znovu vidět jeho hnědé oči, jeho jemné vlasy. Mohla bys je projíždět prsty stále dokola. Chceš si ten pocit znovu připomenout.
Brzy stojíš na prahu jejich domu a teď už víš, že je nejen krásná a inteligentní, ale také příjemná společnice. Je skoro stejná jako ty, oblíbila sis ji. Stojíš před pěkným, cihlovým, dvoupatrovým domkem s komínem s velkou předzahrádkou a pravděpodobně i velkou zahradou za domem. Vede tě k hlavním dveřím, dvoje podpatky klapají o dlážděnou cestu.

Poté co lehce odemkne dveře, se ocitnete v hale. Stěny jsou vymalovány a tlumená zář světel na ně háže zlatavé odlesky. Krásný dům, líbí se ti, vypadá jako ten tvůj. Vede tě přímo do obývacího pokoje, kde sedí. Ačkoliv jsi tu kvůli němu, stále mlčíš. Ani si nevšiml, že má společnost jak byl zabrán do četby nějaké knihy. Po chvíli si uvědomíš, že to není kniha, ale zápisník. Vidíš kus své tváře na jedné s fotografií.

"Jamesi?" Zašeptá žena jejíž jméno už jsi zapomněla.

"Ahoj, Lino." Pozdraví aniž by vzhlédl, pak zavře zápisník. Když vstává, podívá se tým směrem, ale také mlčí, asi je nejistý.

"Našla jsem v baru Lisu. Přivedla jsem ji. Myslela jsem, že by jste si rádi promluvili."
Vidíš, jak jím cloumá vztek, ze zjištění, že za jeho zády vyhledala jeho bývalou přítelkyni. Ale on to překousne, začíná si uvědomovat kdo vlastně jsi.

"Tvrdila jsi, že musíš na skok k matce." Utrousí a dál hledí na svou přítelkyni.

"Jistě, všichni občas lžeme." Teď ti tolik připomněla House.
Má něco s jeho talentu na výběr slovních spojení. To je naposled co ji za dnešní večer spatříš, zanechá vás beze slova, samotné v pokoji a za chvíli oba nasloucháte zvukům odjíždějícího auta. Ani on neví kam jede a je mu to očividně jedno, chce být s tebou. Neexistuje žádná slovní domluva, jen modrý a oříškový pohled, zíráte na sebe a vzápětí jste v obětí. Opět ti vytrysknou slzy, najednou jste na pohovce, stále jsi v jeho obětí. Neviděli jste se takovou dobu, ale on ví, že dokud pláčeš může tě utěšit svým obětím. Neviděla jsi ho tak dlouho, téměř se sama na sebe zlobíš.

"Tolik se mi stýskalo." Zamumláš někde do jeho ramene a on tě hladí po zádech ve snaze tě utěšit. Můžeš ho od sebe odstrčit, ale neuděláš to.

"Mohla jsi kdykoliv přijď." Šeptá se zavřenýma očima. Za chvíli je otevře, díky tobě. Chceš zapomenou na minulost a začít znovu, ale nemůžeš a ostatně ani on ne.

"Ne. To nemohla." Ví, že jsi nemohla i přesto, že jsi tolik chtěla, můžeš to vidět v jeho tváři, když se trochu stáhneš. Vaše rty jsou téměř u sebe, najednou se jeho rty přitisknou na tvé ve váhavém polibku, po němž následují další a další toužebné polibky.
Nechceš o něj znovu přijít, ale brzy se musíš vrátit domů a nejsi si jistá zda půjde s tebou. Půjde s tebou?

Když na parkovišti zavírá auto, zírá skrz tebe do tmy. Zírá na váš dům a ty už víš, že chce s tebou jít dál.

Vaše kroky vedou k domu. Je potemnělý a voní téměř zatuchle, protože jsi tam nebyla již pár dní. Rozsvítíš a vedeš ho do obývacího pokoje. V domě je teplo, odloží si kabát a boty v předsíni na obvyklé místo. Cítí se pořád jako doma, nestačíš nic namítnout a už jste opět na pohovce a bez ostychu se líbáte. Je to tak příjemně neskutečné, máš strach, že je to vše jen krásný sen a ty se co nevidět probudíš.

Usneš v jeho náručí a když se probudíš je stále s tebou. Otevřeš oči a pomalu se na něj otočíš. Usmívá se, vstal už před bezmála půl hodinou. Chtěl tě vidět ve spánku, chtěl slyšet tvůj dech, cítit tvé teplo tvého těla. Tolik ho miluješ, stále nemůžeš uvěřit, že je vážně tady.

"Miluju tě." Zašeptá, nemusíš říkat nic, místo toho ho jemně políbíš. Potřese hlavou a na tvé tváři se rozprostře vše říkající úsměv, poznáš, že čekal něco víc.

"Já tebe taky." Začínáš věřit, že je vše jako dřív.

Měla by ses zabývat Linou, víš, že bude smutná, ale chceš být šťastná a chceš být šťastná s ním. Jste opět spolu a vše je hned lepší.

Nemá jinou možnost, než vrátit se k Lině, záleží mu na ní jako na tobě a tu a tam příjde, vídáte se, spí s tebou, říká, že tě miluje. Věříš mu a postupem času se dostaneš zpátky do vyjetých pracovních kolejí. Všechno je v pořádku.

Jen s výjimkou, že jsi ta druhá a to je něco, co jsi nikdy v životě být nechtěla.

Nyní jsi opravdu blázen.

000


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama