Lights Out-one

7. února 2009 v 11:06 | ©Bellatrix |  Lights out
Chapter one

000

Jakmile jsem se doslechl, že Greg vpáčil do zásuvky nůž a málem sám sebe při tomto procesu zabil, myslel jsem že je to jen pitomý vtip. Musel být. Ale trvalo jen chvíli, než jsem si uvědomil jedno: Ten bastard je dost šílený na to, aby vyzkoušel tak hazardní kousek. Proč udělal zrovna takovou blbost, to jsem nevěděl. Čekal jsem u jeho postele, plánoval jsem že jakmile se probudí dostanu odpověď přímo od něj a pak uvážím zda ho nemám radši zabít sám a ušetřit ho pokusů s jinými, podobnými pokusy.

Dělalo mu to určitě dobře, nebo si alespoň myslel, že mu to dobře udělá. Držel jsem se blízko postele a neustále ho pozoroval pozorným okem, byl pro mě jedna velká neznámá i přes své drogové závislosti, které se týkaly hektolitrů kávy a antidepresiv byl stále pokřivený. Byl stále rozmrzelý jako samo peklo a jeho pomíjivé nálady nezmizely, ale s tím problém nemám. Myslím, že by nakonec jednou mohl pochopit, že jsem tady vždy byl pro něj, něco co by ocenil a plně využil. Ne, že by skutečně mluvil o tom co ho kdy trápí. Většinou jen potřeboval abych mu stiskl ruku, nebo položil paži kolem ramen. Tohle ho opravdu uklidní, má to rád. Nikdy nechce mluvit a já ho nenutím. Ale seděl semnou v tichosti vždy rád a dokud byl rád, byl jsem i já šťastný.

Obrátil elektrickou energii proti sobě. Právě on je teď, tady v bezvědomí a já se jevím dosti naštvaným. Když jsem se zeptal svého potencionálního já, co se sakra stalo, neumělo mi odpovědět. Jsem vážně rozrušený, hůř je na tom snad už jen Amber. Právě ona totiž spatřila onen jasný záblesk a šla Housovu kancelář zkontrolovat, našla ho na podlaze, bez pulzu.

Takže to nebyl šílený pokus o sebevraždu. Udělal to schválně, zatraceně dobře, určitě si pohlídal aby ho našla ta správná osoba, nejlépe někdo, kdo věděl jak mu pomoci a účelem bylo dostat tím onu osobu na svou stranu, zaujmout.

Krásně chytré, zatraceně, to musím uznat.

Ale stále si neznám odpověď na otázku, co sakra sledoval tím, že sebou nechá probít desítku tisíc voltů?

Sedím na jeho posteli, střídavě koukám na něj a na obvaz překrývající jeho spálenou ruku.

Nejednou se ozve tiché klení, pak se jeho oči otevřou. Rozhlédne se po místnosti, nezdál se příliš překvapen tím kde se nachází. Potom se zaměří na mě. Nevím, jak to popsat, ale vypadá překvapeně a snad i uvolněně, když mě spatří.

Spoustu výkyvů, nahoru a dolů, nejsem si jist zda je teď zrovna on ta pomyslná sláma na velbloudím hrbu, nebo onen velbloud. O velblouda se na rozdíl od slámy netřeba obávat.

Modré oči se vytrvale upírají, asi doufá že něco řeknu.
Udělám to samé co by v mé situaci učinil on. Co na mysli to na jazyku.
"Jsi idiot," řeknu jen.


000

Cesta domů je neobvykle klidná. Kdykoliv jindy by se sebe sypal hromady blábolů v intervalu tisíc slov za minutu na téma případ, pacienti, doprava, úpadek civilizace tak jak ji známe, monstrózní nákladní auta, úchvatná Carmen Electra, nebo by plánoval co bude k večeři.

Dnes ne. Klidně sedí a pozoruje míhající se krajinu za oknem, ruce složené v klíně, jako dítě očekávající za neslušné chování trest, který bude vykonán jakmile se zaklapnou domovní dveře. Jako by očekával, že ho potrestám. Nevím. Potřebuji nějaké odpovědění, těžko říct zda je připraven mluvit nebo ne. Chci se ujistit, že bude v pořádku. Chci z něj vymámit slib, že už nikdy neudělá něco tak strašně hloupého jako dnes. Chtěl jsem aby také poznal to peklo, které jsem dneska prožíval já.

Otevřu mu dveře a sleduji jak kulhá pryč.

"Co ruka?" Zeptal jsem se. "Potřebuješ to převázat?"

"Ne, to je pohodě."

Sledoval jsem jak se svalil na nejbližší křeslo s mocným výdechem úlevy.

Ať byl jakkoli krátký, úleva to byla-žil. Znovu jsem ho vyrušil.

"Gregu?"

"Hmmm?"

"Co si myslel, že jsi dělal?"

"Já? Sedím tady."

Protočil jsem oči v sloup a počítal do deseti. "Ne Gregu, já se neptal co děláš. Zeptal jsem se co jsi dělal ? Dnes ve své kanceláři. Víš, ta příhoda s nožem v elektřinou napájené zásuvce. Co sis sakra myslel, že děláš?"

Praštil hlavou o opěradlo křesla, zahleděl se na mě a řekl: "Hledal jsem."

"Hledal co?" Můj hlas byl stále hlasitější tóniny. Neměl jsem náladu hrát s ním ty jeho hry, né dnes, né po tom co se stalo. "Chtěl jsi zjistit jak rychle tvoje srdce bije, aniž by tě někdo mohl přivést zpět? Efektivnější elektrické křeslo? Chtěl jsi zjistit jestli ta zasraná zásuvka funguje? Co jsi sakra hledal?"

Mírně natočil hlavu mým směrem a jako odpověď přijde ta nejbláznivější věta co kdy vůbec vyslovil. Uhodila do mě jako elektrický šok, musím ho jít praštit, moje nohy se promění v želé a já se musím štípnout do dlaně abych se ujistil, že tohle není sen. Bolest mi prozradila, že to co se děje je velice reálné, stejně jako kapka krve stékající mezi mými prsty.


"Hledal jsem Boha," řekl klidně.

000

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Paddy | Web | 3. srpna 2010 v 22:02 | Reagovat

hej good kapitola :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama