I´m Bellatrix, and you?

1. března 2009 v 21:15 | ©Bellatrix |  Absolute fools
   

Poblión





Nazývají mě:
Andrea čili Andy neb Andouš neb Rea
Přezdívají mi: Bellatrix Black Lastrange   
Na svět jsem byla přivedena: *1993 (uno momento 17 let)  
 
 (← My photo. Really? Have you got a fear?) 
 (Upozorňuji že tento článek jsem o sobě sepisovala poměrně 
rozsáhlou dobu, nechci být dále tou neznámou ve jmenovateli, 
ale však nechci  být ani profláklá a usvědčena z hrubosti 
mě tolik vlastní.) 

Než jsem se rozkecala
Jakožto od majitelky tohoto blogu se ode mě jaksi triumfálně a zcela jistě očekává, že sepíšu jako jiné, mnohem chytřejší a úspěšnější autorky či autoři něco jako svůj osobní diadém. Dlouho jsem nad tímto úkolem uvažovala, já jakožto člověk uvažující nadměrně, avšak naprosto hloupě a zbytečně, jsem dala zabrat své neexistující šedé kůře mozkové a sepsala toto. Tak tedy toto není dokonalé, stejně tak jako já sama nejsem ani zdaleka dokonalá. Je to však pravdivé a komu by se to nepozdávalo, ať prosím dál žije ve lživé iluzi, že jsem milá, modrooká plavovláska se smyslem pro krásu, porozumění a lidské telenovely.

Já jako Mary-sue
Nenechte se zmást mým vystupováním. Nejsem nijak přehnaně inteligentní, dokonce nejsem ani nadměrně krásná (míry tak akorát, zelené oči, červené vlnité vlasy) či dokonce jinak perfekcionisticky dokonalá. Někdy se snažím tvářit inteligentně, ale to jen do té doby než otevřu chřtán a vy uslyšite, ty sračky co na vás začnu chrlit. Můžu s přehledem říci, že nevynikám v žádném oboru, tak, že bych se byla schopna nenásilně, silně narcisticky pochlubit. Moji předkové jsou prostí čechové. Mým předkem není nikdo významný, dokonce nevlastním ani styky s parlamentem (Moje sestřenka však bydlí ve snobské čtvrti naší stověžaté Prahy). Velmi lituji, že nemám nějaké předky z Ruska či jiné zocelené země, abych mohla lépe zvládat svůj sobě vlastní deprimující pesimismus.

Já jako cestovatel ze Šanghaje
Mám Rusko velmi ráda, libuji si v alkoholu a tím pádem miluji i tuto líhem nasáklou půdu. Tolik k mé závislosti na Stalinových uroněných očích.
Když je řeč o kulturách, také velmi podporuji Indii, indiány a jejich kouřové signály. Tahle kultůra je pro mě tolik důležitá hlavně z důvodu důležitosti, čaje, vonných olejíčků, tyčinek, svíček (pověstné jsou mé svíčkové noci) a jiných aromatických hloupostí. Vodní dýmky nevyjímaje. Jsem ochotna v naší tradiční, Dobré čajovně, která je opravdu dobrá prosedět i několik hodin, přičemž všechen hovor obstarám sama-ještě raději však poslední dobou poslouchám žvásty lidí, kteří mají v hlavě uklizeno asi stejně jako já.
Mým snem je podívat se do Francie a zazpívat si pod věží pana Eifela, po vzoru odporu, rebelie a teroristů Katušku.

Nechť sebepotrhleji mošt se chová, přec vínem bude naposled.

Reklamace mého bytí
Nemůžu si na svůj život stěžovat s klidným srdcem totiž mohu prohlásit, že mám stále co dělat. Opravuji se, já nejenže mám stále co dělat, mému tělu někdy dokonce chybí i končetiny na to abych dělala věcí více. Jsem velice multifunkční člověk a když se napácuji nějakým povzbuzovákem, kterým je u mě například kafe, bonbóny s lesní šťávou či jiným činidlem od společnosti Bompari. Jedu taktéž na lososa, kaviáry (které výhodně prodávám do zahraničí) a polské mentolové tyčinky lásky. Pohonné hmoty jsou pro mě důležité, jak již jsem zmiňovala výše mám slabost pro indické zvyky a obyčeje.

Máme doma celebritu
Na svou rodinu si stěžovat určitě nemohu. Víme vy vašnosti, kdo byl pan Werich? Tak jeho reinkarnace mi sedí doma, tedy více v práci než doma a říká si můj táta. Jak už byli někteří poučeni, můj táta je motorkář a to zapřísáhlý, s Werichovskou duší, Houseovskou ironií a pochybným darem zprdnout mě za vše co neudělám, či mě pochválit tak důkladně za něco co naopak udělám, že si připadám skorem zprdnutě. Navíc má nepochopitelný závazek říkat mi za každé okolnosti přezdívkami nebo hanlivě. Což nepochopí, ti co nebydlí s mým otcem. Jsou chvíle kdy jej opravdu nenávidím, mimochodem...

Matečná hornina a bratrovo lože
Druhá polovina mého rodičovství, se nazývá moje máma. Mám svou mámu velmi ráda, nedám na ni dopustit a musím se pochválit že velké množství mých vrstevníku mi ji závidí. Jsem na ni hrdá, jsem hrdá na její pevné nervy, jsem ji vděčná za to, že mi dala život i za to, jak moc mě podporuje a jak krásně podivně se směje. A chtěla bych ji poděkovat za to, že je stejný homomil jako já sama. Abych nepěla na své rodiče jen samou chválu jsou i časy, kdy po sobě řveme jako v Itálii o velikonocích, tedy spíše já a můj moto táta, máma jest tichá jednotka a z pravidla i s bráchou vyklízí pole.
Co se mého bratra týče, podle některých existencí je inteligentní a velmi roztomilý. Nevím. Hloupý asi není, ale na svůj věk je nepředstavitelně vychcaný, což mě někdy dostává do bodu varu. Do konce svého života však nezapomenu na příhodu s kondomy.

Kde mě to Bůh vysadil, ohledně víry i jinak, kol a kol
Pokud to vezmu stručně a ručně, musím zkonstatovat, že mě Bůh, Alláh, Buddha, Jehova či jiný stvořil podle plánu B, plánu záložního a plánu který se naprosto vymkl kontrole. Nehlásím se k žádnému oddělení církve, nechodím do kostela. Ze zásady, jednak že nesmím-mám to od místního faráře skoro zakázáno a jednak jelikož jsem chodila truchlit na cizí pohřby. Buďte divní, buďte strange. Měla jsem období, kdy jsem se nekamarádila s nikým jiným než s hroby a svou depresí, toto období mě ještě čas od času zajde navštívit, leč už je snad za mnou. Dříve a mnozí mě dokonce i teď považují za satanistku, či vyznavačku ďábla. Je to hlavně díky mým módním černým kreacím, pozor já nezakrývám, že se hlásím ke Goth populaci. Tento styl se mi líbí, líbí se mi styl uvažovaní těchto existencí a ráda si poslechnu hezký goth rock, opera metal, death metal či black metal (stále jsem se nerozhodla jestli budu druhá Helen B.C, která je mou velkou favoritkou a budu kombinovat barvy, či se navěky zahalím do temnoty). Aby nedošlo k nedorozumění, já vím, že neposlouchám jen goth hudbu a nevadí mi to, já se cítím být goth co poslouchá metal. Neberte mi to prosím. Na hudbě nestojí základ tohoto společenství. V mém případě to tedy zakrýt ani nejde.
Každopádně my posedlí, se řadíme k Helenaismu, Gregismu, Alanismu a slashismu.

Chci, aby můj správce, můj krejčí, lokaj i moje žena věřili v Boha; myslím si, že budu méně okrádán a méně podváděn.

Moje alternativní ego
Cholerická, potížistka se smyslem pro provokaci. Miluji ironii, kdysi jsem ironií žila, mé okolí však mé narážky nechápalo a tak jsem od této krásné kratochvíle upustila. Mírně schizofrenická osoba vysoká 0,00170 km, neurčité barvy, tvaru váhy a konzistence. Za jistých situací ráda sublimuji. Neboli se vypařuji a to hezky po Anglicku. Chemii mám ráda, už proto, že si v ní připadám jako se Snapeem v patách. Jsem velmi pesimistická, mé okolí tvrdí že snad i vtipná, ráda se přetvařuji a pak se ještě raději cítím trapně a pod psa.

A znáte ten, jak jede pohřebák?
Mám hodně morbidní smysl pro humor. Za jistých okolností si má duše rozumí lépe s muži než se ženami. Kouřím. Ztratilo se to mezi řádky? Snad. Mám dvě životní mota: To jedno mi dal do života pan Jan Pelc a zní "A bude hůř." Vždy když se něco posere snažím se tímto motem utěšit, jelikož je to má jediná jistota, ono totiž vážně "Bude hůř." Druhé moto je tak sprosté, že se jej neodvažuji ani vyslovit, proto odpusťte mi mou troufalost se o něm zmiňovat. Můj velký osobní vtipálek je Jára Cimrman.

*doplěno 25. 5 2010 -už nekouřím, teď už se to nebojím říct, jen doufám, že to nebudu muset za nějaký ten čas přepsat.

Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.

Manon je láska, Manon je sen, Manon je touha a já jdu s ní ven
Bisexuálka, narozená ve znamení štíra, kterému se prý připisuje nymfomanie. Uvidíme, uvidíme to ještě neznáte Hadimršku. Jsem sexista, ráda mám narážky a ráda je přijímám. Netrpím žádnou úchylkou, snad jen utkvělou představou, že snad jednou vážně najdu toho pana vyvoléného. Nebude to princ na bílém koni, ale představit si ho mohu, že ano? Mám ráda svého Montyho, který se řadí to věčných hlubin morčácích dítek (*Mortymer již není mezi námi, ale nic se nemění na skutečnosti, že jej mám stále ráda), svého psa Ozzyho a navždy budu mít ráda svou první fenku Ritu, od které se nemůžu odpoutat ani po více jak jednom létu stesku.
Knihy, knihovny, antikvariáty a jiné vydavatelství jsou můj život, denní suchar cokoliv. Můžu dobrou morbidní, smutnou i vtipnou poezii...

Před několika málo sty lety jen málo lidí umělo psát. Ale ti, co uměli psát, ti uměli psát - to se dá číst ještě dneska.

...Prokleté básníky, Rowlingovou, Nerudu, Wericha, Moosovou, Wildeho, Kulhánka aj.
Rovněž mě inspirují krásné obrázky, obrazy pana Van Gogha, Victorie Frances a obdivuji svou schopnost pustit televizi v pravý čas, když běží něco zajímavého.

Záblesky stihomamů
Nešikovná, k životu nepoužitelná, naprosto nevhodný prototyp ke každodennímu použití, snadno ovlivnitelná a zcela závislá na své sadistické nejlepší kamarádce blondýnce Terezce.

Pro toho, kdo věří ve fyziku, je oddělení minulosti, přítomnosti a budoucnosti pouhou iluzí.

Blázen a kašna
Mým snem je se zbláznit (Zahrnuje mou představu flákačství kariéry hipíka), zalíbit se rodičům, být psychiatr, být zubař, být plastický chirurg, být vůbec něco, koupit si byt s velkými střešními okny, krásnou plovoucí podlahou a velkou hříšnou, kuchyňskou linkou s červeného plastu. Či podle plánu bé, být se svým panem dlouhovlasým zamčená v našem zrenomovaném kostele, popíjet šatoné di pap, mučit kolemjdoucí ve vlastní mučírně... nechat se s ním pokérovat.
Podívat se po světě, nepřežít své rodiče, přátele ani jiné bližní mé a být šťastná což se u mě rovná najít člověka s kterým to bude vážné. Vážně s velkým V, pana dlouhovlasého.

Je těžké milovat toho, kdo o tom neví. Těžší je však milovat toho, kdo o to nestojí.

Inzerát
Koupím retro gramofon v jakémkoliv stavu, retro brýle a jiné retro zboží. Značka: SPĚCHÁ! V černé barvě, podotýkám!

Okamžik pravdy
Nemyslím si že jsem ideální, nemyslím si že jsem svá ani vaše, ale jsem pokrytecká a proto se snažím přizpůsobit si život svým potřebám. Nepíšu ani nepřekládám dobře, ale snažím se.

On autor byl vůl a překladatel není, rozumíte, proto to tak je.

Mám toto prostředí ráda tak jak jen člověk může toto prostředí mít rád. Mám jej ráda skoro jako svůj milovaný podzim. Poznala jsem na internetu Spoustu skvělých lidí, jmenovitě Honzu, Nelien, Natálku, Petty nebo Sam či Pajušku a jsem za to moc ráda. Příjmu veškeré dotazy, či připomínky a ráda se spřátelím s každým kdo vlastní alespoň kus mé duše.

Everybody lies. /Jen každý v jiné míře, dodávám já./

V textu použity citáty slavných osobností, jmenovitě Jan Werich, Johann Wolfgang von Goethe, Voltaire, Einstein, neznámý autor, já!


      DON´T TBC!!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Blanch | 24. května 2010 v 15:48 | Reagovat

dost originální, jedinečný a luxusní profil...

A teď nějaké sexistické fotky :-P
Já je jistě ocením :-P

Jinak forma tohoto článku se mi nesmírně líbí :), stejně tak jeho obsah. Máme mnoho věcí společných, ale to už mě neudivuje, zjistila jsem, že mezi slashařkami na netu to tak hodně bývá, ony jsou většinou ty sklony k oblíbeným věcem a činnostem stejné u každé druhé :))

Máme to ale krásný virtuální svět plný ironie a Prokletých básníků :)

2 Bellatrix Black Lastrange | 29. května 2010 v 11:05 | Reagovat

Blanch, co na to říct? Moje narcisticky založené ego, to podrbalo za uchem. Chvála se poslouchá dobře, zvláště od tébé, když si vezmu, že ty už jako zkušená horalka jsi viděla zřejmě už miliardy profilů amatérských pisálků. Ovšem tady je to spíš neoprávněné řekla bych, je to žblept, jako ostatně vše...

Ano, jsme si všechny podivuhodně, ale zcela pochopitelně podobné, až  stereotypní řekla bych(zvláštní, jak si mnohdy připadáme jiné od zbytku světa, tak tady jsme jedna jako druhá, jako jedno velké zvrhlé puzzle:-P ). Nás to těší, že ano *zvedaje koketně obočí*. Ono je úžasné, že když se potkají dvě slashařky, můžou se bavit o slashi, ale většinou se můžou bavit o čemkoliv... do všeho si vzájemně obvykle vidí.

Btw. Sexistické fotky...?:-D Nejsem emo nanynka, nefotím se ráda před zrcadlem, kór v zajímavých pózách, potřebuji k tomu tým zručných, nejlépe nahých a řádně nadržených fotografů a fotografek. Dlouhovlasých, nejlépe:).

3 Dítě Dekadence | Web | 6. února 2011 v 14:25 | Reagovat

Mám značnou část vaší duše a nevím, co s tím mám dělat, protože mě mučíte!
Celou dobu, co to tu čtu, kývám hlavou. Jestli na světě existuje někdo dokonalejší.. Tak mě to věru nezajímá.
S pozdravem všeho krásnýho do příštích let.
A.

4 Neru | 27. srpna 2012 v 21:06 | Reagovat

Dobrá čajovna?
Též jsi z druhého největšího města matičky Čech? Nebo se Dobrá čajovna nachází rovněž i v Praze?
Moje zvědavost nezná mezí:D
Velmi elegantní profil ^^

5 Bellatrix Black Lastrange | 6. října 2012 v 11:15 | Reagovat

Ále, Dobré čajovny se nacházejí všady po naší matičce zemi :). Já jsem člověk od Frýdku-Místku, jedná se tedy o čajovnu frýdeckou :). Budeš-li mít ať jsi kdo si, cestu kolem, zakřič třikrát dlouze!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama