Lights Out-five

3. března 2009 v 10:34 | ©Bellatrix |  Lights out
Chapter five

000


Odložil jsem mísu do dřezu, mast do lékárničky a vyhodil použité obvazy.

Vrátil jsem se zpět do obývacího pokoje. Televize již nehrála předešlý nudný zápas, ale vesele vyřvávala jakýsi seriál. Greg přesně věděl o který seriál se jedná, kdo v něm hraje, koho-kdo ztvárňuje, kde dotyčný bydlí a s kým spí. Pokud jde o mě nerozeznám, jeden seriál od druhého, trapné kýčovité záležitosti. Greg se však zdál být ve svém živlu.
Na obrazovce se právě dvě prsaté zdravotní sestry, předháněly v uhánění docela pohledného, neurochirurga. Klasická situace, taková jaká se zdánlivě může stát i v reálném světě. Posadil jsem se vedle něj, nevnímaje fakt, že mě stále vesele ignoruje.

Ovšem né na dlouho.

Natáhl jsem se a stiskl jeho dlaň v té své. To upoutalo jeho plnou pozornost, otočil se na mne, viditelně zmaten vývinem událostí. Poslal jsem mu uklidňující úsměv a on se k mé neskonalé radosti, také skoro pousmál. Po chvíli jsem ho již tiskl k sobě, maje jeho hlavu klidně položenou na svém rameni. Cítil jsem jeho věčné strniště, které mě nestydatě lechtalo na kůži. Jako obvykle-někdo jako Gregory House, se přeci nebude holit. Cítil jsem více, než jen pouhou starost o jeho popáleniny, mnohem víc.

"Jsem tu pro tebe Gregu," poukázal jsem na zřejmé.

"Vím."

"Cokoliv tě kdy bude tížit, můžeme společně vyřešit. U mě máš vždy dveře otevřené, ve dvou se to lépe táhne a je vědecky dokázáno, že dva mozky ví víc."

"Vím," opakuje.

"Tak proč jsi nepřišel a neřekl mi o svých potížích?"

Prudce se narovnal. "Vzhledem k tomu, že tuto odpověď opakuji už nejméně po čtyřicáté, mám ji vcelku zažitou. Tak tedy znova, chtěl jsem znát odpověď na svoji bezpodmínečně nutnou otázku. Tohle bylo jediné východisko jak onu odpověď najít. Měl jsem k tobě vtrhnout, se slovy, že se právě chystám na pár chvil zabít?
Och, určitě bys mi popřál mnoho štěstí. Běžel by jsi za matkou Terezou alá Cuddyovou a spolu by jste oběhli všechny prodejny dětských potřeb v okolí. Nakoupili hromadu ochranných zástrček, aby si ten zlobivý strýček Gregí nemohl hrát na požárníka. Prozraď mi ó milostivý, jsou mé vlasy právě teď suché?" (pozn.překl.:Tohle nechápu…:-D)

Jistá fakta vystihl pozoruhodně přesně. Opravdu bych běžel za Cuddyovou. Teorii vlasů a umělohmotných zástrček necháme na později. Greg některé své divoké nápady přiliž rozvádí. Někdo by mu měl připomenou, že kolem něj jsou přece jen stále lidé a postavit ho pevně zpět na zem.

"To všechno proto, že v Boha nevěříš," poznamenám ironicky. "Housi nezlob se, ale tohle pochopit opravdu nejde."

"Nepoučuj, nikdy jsi mou teorii nevyzkoušel."

"Oprav mě, jestli se pletu, ale už jednou jsi mi sdělil, že jsi v Boha nějakou dobu věřil, správně?"

"Tak možno."

"Pak tě víra opustila, kvůli tvému otci."

"Poslouchat mé slova s tvých úst, není zrovna rájem na zemi."

"Co na to otec?"

Jeho pohled se zamlžil, vypadal zcela ponořen do dávné minulosti. Jeho soustředěný výraz napovídal, že se opravdu snaží vzpomenout si na ten okamžik. Vzpomínky.

Kdykoliv Gregory mluvil o svém otci choval se strojeně a strnule. Očividně tiše pěnil a v důsledku toho maskoval svůj vztek, zlobu a nenávist za zdánlivou maskou klidu a míru.
Jejich vztah byl více než znepokojivý, taková čirá nenávist, která z Grega vycházela, kdykoliv někdo zmínil jeho otce, musel mít své opodstatnění. Svůj důvod a příčinu. Greg svého otce nenávidí a jsem si jist, že tento pocit vzájemné náklonnosti je oboustranný. Snad je dokonce, ze strany House seniora i intenzivnější. Tito dva lidé, byli tak navzájem odlišní, že by vás ve stavu nevědomosti, nemohlo ani nepadnou, že jsou jedna rodina. Žádný oční kontakt, žádné společné zájmy, či dokonce ani téma na které by si v klidu poklábosili jako otec a syn. Zkrátka bylo naprosto vyloučeno, že se tihle dva někdy snesou.
Cítil jsem, že tato nenávist, tato čirá odpudivost Gregoryho do budoucího života velmi poznamenala. Jako by se mu zakousla do kabátu a už nikdy se ho nehodlala pustit. A Greg se s ní naučil žít. Naučil se jí tolerovat a přehlížet.

Dlouho jsem si myslel, že byl Greg v dětství zneužíván, nebo jinak ponižován či shazován. Rozhodně by to vysvětlilo jeho nynější povahu a činy. Jak jsem později zjistil, nebyl jsem daleko od pravdy. Jejich rodinný život, nabyl ani zdánlivě ideální.

Bylo proti Gregově povaze, se jen tak rozsypat. Ani bych to neočekával. Kdyby se to přeci jen, stalo, asi by mě to k smrti vyděsilo. Klidně, tak jako vždy, mi odvětil:
"Řekl, toho tenkrát hodně."

"Například?" Cítil jsem, že se pouštím na tenký led. Ale má zvědavost byla silnější. Nemohl jsme uvěřit svému štěstí, že Greg odpověděl alespoň na tohle.

"Už je to dlouho. Přiliž dlouho…nechci se o tom teď bavit. Pokud ti to nevadí rád bych se na to dodíval."

"Gregu --"

"Jimmy… ne."

"Říkal jsi, že je to dávno. Neexistuje nic -- "

"A taky jsem řekl, že o tom nechci mluvit."

"Víš, že mi můžeš říct cokoliv."
Moje oči vyhledaly ty jeho. Byly studené, ledově mrazivé. Opět.
"Pokud chceš zažít koupel v ledové vodě, doporučuju ti, abys tohle téma dále rozebíral. Nuže?"

V místnosti bylo náhle až přiliž zima. Gregův upřený, mrazivý pohled, v kontrastu v s jeho stejně laděným hlasem působil nebezpečně chladně. Nezpůsobil to přímo Gregory osobně, způsobila to jeho slova. Jeho slova mi zvonili v uších koupel v ledové vodě. Odpověď na své domněnky jsem získal náhodou, tak zatraceně nečekaně, že jsem se nezmohl ani na slovo.
Nejsem sebevrah, nevyptával jsem se dále. Gregory vypadal v mezích okolností značně nepříčetně.

Koupel v ledové vodě.
A bath in ice water.

Měl jsem pravdu. Dobrý bože, celou tu dobu jsem měl pravdu.

000

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tobari-chan | E-mail | Web | 13. června 2009 v 17:42 | Reagovat

Och, moja zaostalosť sa prejavila. Myslela som, že to píše teta Bella xD Nevadí, aj tak obdivujem, ani preložiť by som to nedokázala. Inak to s vlasmi som ani ja mierne nepochopila...nevadí xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama