Lights Out-four

3. března 2009 v 10:32 | ©Bellatrix |  Lights out
Chapter four

000

"Hej, přines to pěkně zpátky!" Zavolá na mě Greg, když se odhodlám odnést poloprázdnou láhev bourbonu zpět na své místo v kuchyni.

"Ne."

"Jimmy, přines to -"

"Už máš dost," zavolal jsem v odpověď, mezitím co jsem cpal láhev zpět do skřínky.

"To je můj chlast! Jen můj! Přines ho okamžitě zpět ty zasraný buzerante!" Jeho slova byla špatně srozumitelná. Láhev bourbonu rozhodně nebyla první. Osvětlila mu příjemně náladu, ne že by zrovna hýřil štěstím, ale vypadal lehce uvolněněji.

Otevřu lednici, sáhnu po zázvorovém pivu a prohlásím. "Pokud něco chceš musíš si pro to dojít sám, nechci aby to vypadalo, že tě v tom podporuju."

Samozřejmě se mu nechce vstávat a chodit si pro svůj "majetek". Počítal jsem s tím. Raději bych po zbytek noci zůstal sedět a poslouchal jeho urážky. Není příjemné opít se do němoty a Greg rozhodně patří k lidem co se s klidným srdcem prochlastají celou nocí až k novému dni.

"Jdi do prdele!" Zakřičel v odpověď.

"Zkoušíš magické formule? Posíláním mě na určitá místa, se své lahve nedovoláš. Jsi už dostatečně opilý. Radím ti dobře, pokud se nechceš zítra probudit s hroznou kocovinou, navíc obohacenou o bolest v noze a popálené ruce, radím ti uklidni se a relaxuj."

"Zkurvený buzerante!"

Vesele ho ignoruji, doliju do plna dvě sklenice pivem a vracím se zpět do obýváku. Očima přímo vraždil sklenice v mých rukou. Netrvalo dlouho a ta jemu bližší se proměnila, jedním dobře mířeným úderem v hromadu střepů a tekutého bordelu.

Natáhnu před něj ruku s druhou sklenicí. Nepřijal ji, jak jinak. Položím ji tedy na stůl. Chvíli ji znaleckým okem pozoruje a pak si přece jen vezme a spokojeně sebou mrskne znovu do křesla.

"Teď jsi mi to ale nandal," prohlásím ironicky a pozoruji jak opatrně usrkává svého pití.

"Hříšníku," zareptá.

"Ochlasto," vrátím mu po jeho vzoru.

Čekal jsem jestli se náhodu nedočkám dalšího nečekaného výpadu v podobě zahozené sklenice, v trajektorii směru stůl- sedačka, ale naštěstí stále zůstávala na svém místě v jeho ruce.
Neměl svoji láhev bourbonu a to bylo jedině dobře. Mohl se pokusit vstát, ale ví, že by v mých a hlavně ve svých očích tímto, zbytečným činem hluboko poklesl. Spokojil se tedy s pivem a podmračeně sledoval televizi. Sledovali jsme nějaký stupidní zápas, bylo to frustrující, ale neměl jsem si vlastně ani na co stěžovat. Začal jsem zbavoval hadrem podlahu té velké, zázvorové louže. Ostatně, Greg teď několik dní televizi neviděl, takže je docela možné, že ji bude zatvrzele sledovat několik příštích hodin. I kdyby dávali reklamy.

"Haló," ozve se.

"Co?" Otočím se, při pohledu na jeho obvaz je mi vše jasné.

"Už je to tam nějakou chvíli. Asi by to chtělo vyměnit." Zapitvoří se.

Bez otálení jsem se vzdálil, jen proto abych se po chvíli vrátil s mísou teplé mýdlové vody, novým obvazem a mastí. Sundám mu starý obvaz a pod ním se na mě usměje zarudlá, podrážděná kůže s několika velkými, mile se tvářícími puchýři. Jinými slovy, jen blázen by si tohle způsobil dobrovolně a ještě k tomu sám.

"Měl by sis na to dát obklad z cukrové třtiny, rychleji se to pak regeneruje." Poučoval jsem ho, mezitím co jsem se mu snažil co nejšetrněji vyměnit obvaz.

"Nemůžu chodit s úponkem cukrové třtiny, připláclým na své levé přední končetině."

"Bylo by to jen na pár dnů. Vytvoří se tak tlak a spálené kusy kůže se rychleji zacelí. Do rány se nedostanou bakterie a puchýře nepraskají."

"Wow, jak zacházet s popáleninami vás naučili už na škole, nebo ti tohle nakukala babka kořenářka? Spoléhám raději na osvědčené metody." Mračil se. Jeho dech byl podivně trhaný, těžko říci jestli vztekem, nebo jestli to působily mé letmé doteky na jeho zraněné ruce.

"Stačí jen pár vrstev, přes obvazy to možná ani nepůjde vidět. Chceš se přece uzdravit?"

"Ne, momentálně se chci projít. Omotej mi to prvním obvazem co se ti dostane pod ruku, nebo se vážně naštvu a zacpu ti pusu tou tvoji nechutnou kravatou jako roubíkem. Což ještě není ani zdaleka všechno, dále tě pak posadím do pokorné, předkloněné polohy a budu na tobě zkoušet své nově objevené dominantní choutky."

"Vážně?" Hodil jsem na něj tázavý pohled a dál mu opečovával ruku jako hodná, starostlivá maminka.
"Jsi příliš nametený. Pochybuji, že by ses byl schopen v tomhle stavu postavit, navíc neovládáš pravou ruku. Tak mi pěkně prosím pověz, jak se asi můžeš jít projít?"

"Děkuji za připomenutí, už jsem skoro zapomněl. Hned je mi lépe pane doktore."

"Navíc nejsi způsobilý k samostatné chůzi. Ode dneška můžeš mít jistotu, že po své pravici vždy najdeš antibiotika a nějaký přípravek na uklidnění. Nemůžeme riskovat další mimořádně stupidní kaskadérský kousek. Kdyby ti ten kluk nakecal, že viděl Boha pokaždé, když skočil z nemocniční střechy, následoval bys jeho příkladu?"

"Jistěže ne, to by bylo hloupé."

"A to s tím nožem bylo… co? Geniální plán?"

"Musel jsem ho vidět na vlastní oči," odpověděl a třel si spánky, jako při migréně. "Kurva, měl jsem se opít, né se zpovídat. Proč jen si vzal ten bourbonek pryč, sakra? Zítra to budu mít vše v živé paměti a je to jen tvoje vina!"

000


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tobari-chan | E-mail | Web | 13. června 2009 v 17:35 | Reagovat

Nově objevené dominantní choutky xD Ako z toho som sa spamätávala dosť dlho xD Z celej kapitoly som sa len tak-tak spamätala. Dodám už len jedno slovíčko. Dokonalé ^^

2 Paddy | Web | 3. srpna 2010 v 22:24 | Reagovat

jéé já ty dva prostě zbožňuju :-D .. naprosto geniální rozhovory, tak nějak by sem ty dva viděla :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama