Lights Out -seven

4. března 2009 v 13:06 | ©Bellatrix |  Lights out
Chapter seven

Z důvodů dlouhé časové pomlky mezi kapitolami doporučiji přečíst ještě jednou alespoň předchozí kapitolu, tedy kapitolu ŠESTOU .
Komentáře potěší. Mimochodem, jdeme do akce? Možná.

000

Příští týden byl relativně klidný. Abych byl konkrétnější, příští týden se nesl v takovémto duchu jen díky Gregově klidu. Vzhledem k událostem předešlého týdne…upřímně, nebylo se čemu divit. Přeci jen elektřina je prevít a pokud si hrajete bez dozoru na ampérmetr jako to udělal Gregory, cítíte se přinejmenším vyčerpaně. Spousta nocí, strávených v nepříjemné, trnoucí poloze v pololehu s Gregovýma nohama přehozenýma přes můj klín a neustálé spravování jeho pokleslé hlavy, mě dovedla k silné paranoidní starostlivosti. Nemám totiž rád, když mu padá hlava na stranu, znamená to bolest za krkem… nechci slovo bolest spojovat jakkoliv s Housem. Navíc, vždycky když usnul musel jsem pracně hledat ovladač, abych vypnul naivní nekonečné seriály a reality show s Gregova sledovacího repertoáru. Moc dobře jsem věděl, že už se dostatečně uklidnil. Tedy, že už může nasadit na svůj obvyklý spánkový režim, ale jako vždy jsem nic proti nočním sledovacím maratónům nenamítal. Jeho nemocná ruka byla den ode dne lepší. Ačkoliv se nevyjádřil, věděl jsem, že to pociťuje taky. Jsem teď na sebe právem hrdý, mám na tom totiž velký podíl. Každou noc jsem pečlivě měnil, obklady a bandáže. Věřte nebo ne, ale mé kořenářské metody se vyplatily. Zkrátil jsem dobu léčení, minimálně na polovinu a pokud ne na polovinu, tak alespoň na polovinu z poloviny.

Takhle nějak to začalo, naprosto stejně jako jedna s těch bezesných nocí. Stůl zasypaný zbytky od večeře. Sendviče, chipsy, plechovky od piva a hromada papírků od kyselých bonbónů. Vážně, Greg má někdy chutě jako ženská před porodem. Opět podřimoval a já měl zase jednou půjčený "Medical jurnal"-doktorský týdeník. Jeho monstrózní stupidnost obohacená o Gregovo nezaměnitelné povrchní chrápání mě dováděla k šílenství. Greg chrápe, jako když řeže motor na pile. Divná metafora, tak jinak, jako když cinkáš plíškem o jiný, jen třicetkrát hlasitěji. Neodvažoval jsem se však změnit svou polohu, při svém štěstí bych mohl chytit novou křeč, nebo hůř… vzbudit Grega. Je to velmi nevrlý člověk, hlavně po probuzení. Nahmatal jsem ovladač, ztlumil televizi na minimum a začetl se do pojednání o novém způsobu léčby Alzheimerovy choroby. Jeho vlasy mě lechtaly na krku, vesele se mi dařilo onu skutečnost ignorovat. Schopnost myslet na ostatní více než na sebe je sice ojedinělá, ale ještě zdá se nevymřela. Nejsem sobecký, nikdy.

"Náš Pán doluje v temných dolech," prohlásil Greg náhle narovnávaje si strnulé končetiny.

"Cože?" Otočil jsem se jeho směrem. Zahlédl jsem, že opět ukládá svou moudrou hlavu ke spánku. Tentokrát k mé smůle na gauč. Jeho vágní úsměv mi však ke štěstí stačil více než bohatě. "Nevěříš v Našeho Pána pamatuješ? Nebo jsi ve snu spatřil světlo boží a otevřel mu svoji pravou aortu?"

Ignoroval druhou část mé otázky. "Bůh vždy volí tu nejtěžší cestu."

"Mýlíš se, jsou i vyjímky."

"Sám mi to řekl. Přiznal se, frajer."

"Stávají se různé věci. Některé podivnější, než se na první pohled může zdát. Nemohu to tedy popřít na celé čáře. Pokud už Bůh řídí divné věci, snaží se je vést co nejjednodušší cestou. Ale ona se někdy i ta nejjednodušší cesta zdá být složitá."

"Někdy mám dojem, že když Boha potřebuji, má neplacené volno."

"Neboj Bůh ví co dělá. Vždycky to věděl."

"Měl Bůh volno i v ten slavný den, kdy stvořil ptakopyska?" Dožadoval se odpovědi Greg.

Zasmál jsem se. "Myslím, že Bůh má trochu pokřivený smysl pro humor. Chtěl lidstvu ukázat svoji bujnou fantazii."

"Být Bůh člověk asi by ho ukamenovali. Ani ateista nemůže vymyslet takovou sračku. Ani naprostý ateista a… myslím, že bych něco podobného nevymyslel ani já."

"Vím proč ho stvořil. Stvořil ho proto, abys měl dnes večer zase o čem přemýšlet."

"Žasnu, ty nejsi pohoršen? Žádná přednáška na téma rouhání se, svatokrádež ani nic podobného?"

"Myslím, že pro dnešek ne."
"Proč to nebudeme řešit? Ty už něco na dnešek máš, že chceš pokračovat až zítra?" Podíval se na mě upřímně překvapeným pohledem.
Jak sis mohl dovolit mít na programu něco, nebo nedej Bože někoho jiného než mě?

"Gregu ty jsi hříšník. Nemá cenu tě napravovat, stratil by si tím kus svého jedinečného já. Viděl jsem tě poprvé a už jsem věděl co jsi zač, zatraceně vždyť už tehdy, před lety ses rouhal." Zasmál se a já se musel smát s ním. "Kdyby sis s čista jasna koupil Bibli, začal se zavírat do komory a křičel přitom temně "Aleluja" začal bych si dělat starosti."

"Náboženství je forma duševní choroby."

"Věřím, že u tebe to platí dvojnásob."

"Jsi nemocný Jimmy. Měl bych tě jako doktor vyšetřit."

"Doufám, že sis ustlal postel."

"Ne. Vlastně, ještě lepší bude, když půjdu s tebou do synagogy. Můžeme tak vystavit na obdiv tvoje trenýrky i s obsahem. Rabínové budou unešeni!"

"Ne, to bys pro mě vážně udělal?"

"Tak se mi zdá, že si nepřejete drahý Jamesi abych s vámi plnohodnotně konverzoval. Po pravdě, jsem zdrcen."

"Ne. Mám tvoje průpovídky rád, ovšem pokud nevedeš kecy o mých trenkách a pobouřených rabínech, to potom vážně díky." Díky za to, že jsem mohl nenápadně protáhnout svou ruku kolem tvých zad až ke krku. Díky, za to, že jsem mohl jemně chytit tvůj zátylek a přitáhnout si tak tu tvoji nevymáchanou pusu blíže.

Nikdy se nenecháš dlouho škádlit. Cítím tvé prsty ve svých vlasech, jak je čechrají a jemně za ně potahují. Dokonalá symbióza bolesti a slasti. Moje ruka se přesunula k lemu tvé košile. Ne Bůh, nebo snad ďábel, jen my dva můžeme zajít tak daleko. Greg mě políbil na klíční kost. Jedinečně. Tak moc jedinečně může líbat jen jedna osoba na světě a tou je právě on, Greg House. Probouzí se ve mně spalující touha, dlouho potlačovaná touha po jeho dotecích, po jeho těle. Po něm celém. Varovná kontrolka uvnitř mé hlavy bliká jako o život, je to House, sakra House! K čertu s kontrolkami, je to Greg. Je dobojováno, vzdávám se. Moje sebeovládání a zdrženlivost se válejí kdesi v zapadlé části mého mozku.

Přitáhne si mě blíž a vyhledá moje ústa. Rozehrává nebezpečnou hru pocitů, emocí a jazyků. Vábí mě, svádí a láká. Blízkost, chtíč, láska. Všechno co nutně potřebujeme, co právě cítíme. Oba. Jen jsme nevěděli jak to vyslovit pomocí slov. Byl to risk. Ale Greg přece rád riskuje. Všechno je to vlastně jen o něm, o něm a jeho krásných modrých očích…

"Nikdy si mě nenutil abych se změnil," říkal a prsty vískal moje vlasy. Můj skalp byl teď poměrně bolavé místo. Po přešlých zážitcích s něj nerozhodně vypadlo pár vlasů.

"Ne."

"Všichni si myslí, že mě změní. Napraví, polidští. Říkají tomu různě. Potkal jsem zatím jen pár lidí, kteří mě brali takového jaký jsem, tedy i bez polidšťujících úprav."

"Myslím, že je to dobře. Jinak by jsi velmi rychle zpychnul," hořekoval jsem.

"Vážně si mě nikdy nechtěl změnit?"

"Ne, protože vím, že až budeš chtít změníš se sám."

"Děkuju ti, Jimmy."

"Není zač." Uchopil jsem jeho stále ještě ovázanou ruku do své. "Jsi jedinečný, ale na tom teď nesejde. Jsi takový jakého si tě Bůh přál a já bych se mu nikdy neodvážil motat do řemesla."

000
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sigam | Web | 4. března 2009 v 15:53 | Reagovat

U tvé poznámky jsem veledůležitě mávla rukou, že si předchozí kapitolu přece nemusím číst, když si ji pamatuju. Jenomže... stejně jsem neodolala a jsem za to ráda, protože se mi teď v břiše prohání dvojnásobné množství motýlků *in love*. Jo, tohle se mnou pánové House a Wilson (plus tvůj úžasný překlad) dělají... Jsem cvok, přiznávám :).

PS: Ty jejich dialogy, hmm...

2 Cat | Web | 4. března 2009 v 18:10 | Reagovat

Já jsem si šestou kapitolu taky radši přečetla a dokonale mě nažhavila na sedmou! Chvilkama jsem nevěděla, jestli mám dýchat rychle nebo vůbec. Je to nádhera, Ballo!:)

sigam, řekla bych, že jsme na tom stejně!

3 Bellatrix Black Lastrange | 7. března 2009 v 21:40 | Reagovat

Děkuji sigam, děkuji Cat. Je opravdu milé, že ještě někomu stojí má práce za komentář. Jsem velmi vděčná, za vaše krásné a velmi lichotivé názory.

sigam, někdy se přistihnu při hříšných představách, dialogy sice postrácejí na smyslech, ale... však víme.

4 Mania Dardeville | 9. března 2009 v 15:09 | Reagovat

Oh, tak to bylo krásné... Konečně jsem se dostala k tomu, abych si další kapitolu přečetla. Mno, je mi jasné, že kdybys to nenapsala ke mně, tak bych se sem dostala kdoví kdy a kdo ví jestli vůbec. Moc pěkné to bylo.

Trošku mi ovšem vadí spojení "příští týden byl..." to je prostě hrozné. XD

Oh. Greg je prostě sladký. Musím se kouknout po netu, jestli nenajdu nějaký díl, který jsem třeba ještě neviděla, nebo který jsem viděla méně než pětkrát... ;o)

Moc se těším na další kapitolu.

Ohm... jsou tak rozkošní... :-*

5 sigam | Web | 10. března 2009 v 10:56 | Reagovat

Víme, Bello, víme. Až moc dobře ;)).

6 pusy.na | Web | 16. března 2009 v 15:03 | Reagovat

Já se raději nebudu moc vyjadřovat, poněvadž v současném rozpoložení bych to jinak než infantilně či úchylně nezvládla. Úžasné, těším se na další!

7 Exa | Web | 27. března 2009 v 12:24 | Reagovat

To je hustý

8 Bellatrix Black Lastrange | 12. dubna 2009 v 22:15 | Reagovat

Sigam: My ano, ale zmiňovat nad všechno zlato.
Pusy.nko: Ty jsi můj infantilní skřítek.
Exa: Díky...:) No, já to nejdřív četla jako Lexa a tak mě to rezesmálo, jelikož Lexa by to tak řekl taky...:)

9 Tobari-chan | E-mail | Web | 13. června 2009 v 18:09 | Reagovat

Nádhera, nádhera, ťahá ma to na ďalšiu časť ale poctivo musím napísať koment ^^ Čím ďalej čítam tým viac obdivujem, že si to dokázala preložiť, zvlášť takto dokonale. Ach, už dlhšie nemôžem čakať, idem ďalej xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama