Lights Out-six

3. března 2009 v 10:35 | ©Bellatrix |  Lights out
Chapter six

000

Po předešlé zkušenosti, jsem další otázky týkající se House seniora raději vypustil z programu. Kdybych ho neznal jako své boty, možná bych zaregistroval, že se mu trochu ulevilo. Jelikož ho znám, no řekněme že se necítím rozrušený.

Ozvalo se bezcharakterní pípnutí ovladače, které běžně slýcháváte po přepnutí na jiný vysílací kanál. Tenhle zvuk jsem slyšel za tento večer nejméně po dvacátépáté. Bůh ví kolik voltů sebou nechal Greg probít. Zdálo se mi, že už na dnešní příhodu zapomněl, ale hlavní bylo, že mu ruka stále sloužila. Opravdová krize by totiž nastala teprve v situaci, kdy by Gregory nemohl chytit pevně ovladač. Tím pádem by nemohl přepínat ani své milované seriály a jím podobné hefty. Za těchto okolností by už o našem problému věděla snad i FBI, jelikož se tak nestalo, žádné další obavy. Miluju ten Housův ironický přístup, ala ať si ta ruka klidně upadne, hlavně když
mám své
.
Po chvíli už Gregory vesele klimbal ve stavu, spím ale přesto bedlivě sleduji vše kolem, pečlivě přikrytý a hlavou spočívající v mém klíně. Ne, že by mi tato skutečnost nějak rapidně vadila. Pár chvil jsem se snažil tvářit nezaujatě, ale myslím, že všichni znáte ten pocit, když vás svrbí ruce a zkrátka, zkrátka s tím musíte něco honem dělat. Pokud ne, já právě takovýmto chvilkovým pocitem začal trpět. Cítil jsem jak můj palec, nadále spočívající klidně v Gregově sevřené dlani, brní a pomalu prostupuje do stavu trvalého odkrvení. Zgumovatěl, chudák. I přes tuto ne příliš příjemnou záležitost, mě ani na okamžik nenapadlo, něco na naší vzájemné poloze měnit. Cítil jsem, že mě Greg potřebuje. Nebylo potřeba aby mi to řekl, cítil jsem to i beze slov. Velmi jsem si přál aby Gregory věděl a aby se ujistil o mé loajálnosti. O tom, že tady vždy budu. Že tady vždy budu pro něj, tím pádem i pro jeho vrtochy a problémy.
Snad věděl, že ho vždy vyslechnu. Řekl jsem mu to už nejméně tisíckrát. Mluvit bohužel opět
nechtěl. Chtěl jsem mu tedy znovu ukázat, že mluvit nemusíme, že jej můžu ukonejšit zas a znovu i jiným způsobem.
Zdá se, že druhá varianta vždy perfektně zapůsobila na jeho rozdrásané nervy, kdyžto ono povídání-jak jsem se před chvílí na vlastní kůži přesvědčil mělo efekt zcela opačný. Řekl dneska sotva tucet slov, proti jeho obvyklé ukecané rozvážné povaze to byla obrovská změna. Musel být tedy opravdu rozrušený, nikdy moji ruku netiskl tak intenzivně jako tomu bylo dnes.

Když jsme leželi už podezřele dlouho, utnul Greg naši psychologickou siestu, svými stížnostmi na účet bolavé hlavy a vlastně i na účet svého ostatního tělesného vybavení. Pomalu se postavil a moje, ještě před chvílí zalehnutá polovina těla brněla zklamáním. Rychle jsem to tedy zakecal něčím ve smyslu trochu to tu dám do pořádku a pak za tebou přijdu. Nesrozumitelně něco zamumlal o domácích puťkách a zdá se mi, že jsem zaslechl i poměrně hřejivou větičku nerad čekám dlouho, pospěš si. Pak zapadl do koupelny.

Umyl jsem tedy rychle nádobí, opláchnul se rychlostí blesku v koupelně a pospíchal za ním do ložnice. Na nočním stolku pořád svítila lampička, jako by svým světlem ochraňovala už zase poloprázdnou lahvičku vicodinu spočívající pod ní. Ležel na zádech, oči zavřené, ruku spuštěnou v podivném uhlu přes okraj postele. Vypadalo to, jako by se pro něco natahoval, ale přesně uprostřed této činnosti to zapomněl a raději usnul.

Můj bok se nevinně otřel o jeho prsty, když jsem se natahoval abych zapomenutou lampičku zhasnul. Jeho druhá ruka stále visela bezvládně přes okraj postele.

Natáhl ruku pro…co?

Namísto abych zhasínal lampičku jsem nachytal svou nezvedenou ruku, když něžně hladila tu Gregovu obvázanou. Gregory měl krásné ruce. Vždy jsem obdivoval, ty jeho dlouhé štíhlé prsty. Inu, pravé ruce pianisty. Miluji, když se můžu dívat na jeho ruce, zvláště když hraje. Vidět tančit ty dlouhé štíhlé prsty, po těch černo-bílých klapkách. Tedy přesně po osmdesáti-osmi klapkách. Opět jsem si připomněl, slastný pocit, který se mi rozlil v žilách vždy, když se jeho prsty probíraly mými vlasy. Miluji jeho ruce…miluji.

Skoro jsem se lekl, když pomalu uchopil moji ruku do své. Jeho ruce byly hřejivě teplé, možná proto jeho doteky vždy spolehlivě rozpálily mou tvář do růžova. Vyváděly mě s rovnováhy a to jak poprvé tak i tentokráte. Čím to jen je, že proti Gregovi si připadám jako mladý patnáctiletý kluk, který neví kam dříve sáhnout. Vážně vtipné.

"Říkal jsem, že nerad čekám," pronesl medově a hravě mě stáhl pod sebe. Naše role se vyměnily. Jak mrzuté…:)(Pardon, já si nemůžu pomoct, přijde mi to tak nádherně surrealistické a zároveň tak nádherně reálné, že se musím culit.)

"Snažil jsem se," zaprotestoval jsem. Zatímco Greg se snažil udržet všechnu svoji váhu na své zdravé noze. Za normálních okolností, by se určitě cítil nepohodlně, ale myslím že mohu s klidem zkonstatovat, že tohle se za normální okolnost počítat nemůže.

"Dostal jsem tě." Uchopil můj obličej do dlaní a já cítil jeho talentované, krásné prsty, kterak mi bloudily po obličeji. Jeho tvář byla podivně napjatá a výraz naprosto vážný. "Myslel sis, že už spím. Vždycky jsi byl tak trochu naivní homosexuál." Šeptal.

"Vidím, že ti to nevadí." Odvětil jsem stejně tiše.

"Ne, nevadí, ona ta tvá naivnost má i hlubší smysl. Je to vlastně světlé místo v tomhle našem strašlivém hříchu. A my potřebujeme světlá místečka, když v něm žijeme."

"Já nehřeším."

Pousmál se. "Správně. Já osobně bych to nazval, že jsme ti vyvolení, nikoliv ti hříšní. Vím, zní to trochu egoisticky, možná i hrubě, ale je to tak. Hříšný život můj milý, co na něj vlastně říkáš? Obklopuje nás ďábelský oheň a obláčky síry? Jak romantické prostředí! Proto dva z nejlepších doktorů současnosti míří stále na jih.1) Nezáleží na tom kolik životů jsme zachránili, my to máme už dávno spočtené Jimmy. Cítím, že nám připravili velký kotel s čitelně vyrytými iniciály. Pat Robertson2) by na nás byl neskonale pyšný, kdyby nás načapal při líbání se na veřejnosti."

"Myslíš, že směřujeme do pekla Gregu?"

"Věřím v peklo, asi tolik jako věřím v samotného Boha. Tudíž moje odpověď zní ne."

"Nesměřujeme do pekel. Ani nejsme, vyvolení, jak jsi před chvílí naznačoval."

"Řekni mi Jimmy, co tedy jsme? Co symbolizujeme?"

"Já osobně žiju pro osobu kterou miluji. Je to dost jasný symbol? Je na tom snad něco špatného?"

"Ne. Vážně?"

"Je to tak."

Zaškaredil ses, ovšem s mou odpovědí jsi byl očividně velmi spokojen. Tvé ruce pomalu opustily můj obličej a něžně, téměř mateřsky začaly vískat mé vlasy. Něžně, tak něžně jak jen ti to naše poloha dovolovala. Obtočil jsem ruce kolem tvého útlého pasu. Opět jsem zpozoroval výraz toho známého, soustředěného napětí. Výraz vždy doprovázen typickým úsměvem na půl huby. V tu chvíli ses na mě díval jako hladový jedlík na svůj velký šťavnatý steak.

"Naivní, ale nikoliv bláznivé," poznamenal jsi tiše, téměř pro sebe. "Každý debil umí odpovědět na mé otázky. Každý debil totiž dokáže odpovědět tím, čím si myslí, že se nejlépe zavděčí. Každý debil mi odpovídá pouze to, co chci slyšet. Jimmy ty jsi speciální případ, ty tohle neděláš. Ty si klidně odpovídáš přesně to co si myslíš."

"Vím jaké máš mínění o bláznech," poznamenal jsem. "Blázni mění své starosti v radosti."

"Nějak bylo a nějak bude." Nevinně jsi vsunul svoji nemocnou ručku pod mé tričko. Sakra! Dnes toho už asi moc nenapovídáme. Zkušeně jsi mneul mé ztuhlé břišní svaly. Eh… Gregu ty vážně víš kam sáhnout. Měl jsi z anatomie jedničku, čemu se pořád divím?
"Nerad ztrácím čas s lidmi, kteří bláhově věří tomu, že na ně na konci duhy čeká poklad."

"A co jiného je na konci duhy." Jo, nedalo mi to. Musel jsem se zeptat.

"Další oblak se svým průvodem deštivých kapek. A taky slunce. To aby mohla vzniknout další duha." Odpověděl jsi s širokým úšklebkem.

"A je ten mrak alespoň postříbřený, když už jsme u těch pokladů?"

Par sekund jsi zamyšleně mlčel,načeš jsi zašeptal: "To nevím, ale myslím, že když si teď vlezeš pod deku, odpověď určitě najdeš!"

Usmál jsem se. Počkal jsem, až se posuneš a pak jsem si vděčně vlezl pod vyhřátou přikrývku. Ozvalo se cvaknutí a celý pokoj se ponořil do tmy. Znovu jsem ucítil jemný dotek na svém břiše. Pokračoval jsi přesně tam kde jsi před chvílí skončil. Obvaz na tvé ruce, působil proti obvykle jemné pokožce nezvykle drsně. Polilo mě zklamání. Zranil sis pravou ruku. Dnes mi ji tedy asi těžko dáš na dobrou noc kolem pasu. Ne, ne… to mi nebudeš ani tak rozkošně dýchat za krk jako jindy? Dnes vážně trpím.

"Už si našel svůj hrnec zlata, Jimmy?"

"Už třikrát jsem měl dojem že ano. A teď mám opět dojem, že se mi něco blyští přímo před očima. Nechci to však zakřiknout, vždy když jsem v něj pevně věřil, zase někam zmizel. Nechci aby mi zase upláchl."

"Když to říkáš."

"Ale tentokrát bych si přál raději ty stříbřité mraky. To aby rozehnaly ty tmavé stíny neustále hrozící z mých dřívějších rozchodů."

"To zní hezky, co jiného na to říct?"

"Jinou odpověď jsem neočekával."

"Tak se hlavně příště ujisti, že máš s sebou deštník,"zašeptal jsi. "Patříš k těm lidem, kteří by už měli vědět, že je lepší ho mít stále při sobě. Hlavně když nevíš kdy z těch stříbřitých mraků zaprší."

000

1) Na jih v tomto slovním spojení značí vlastně do pekel (Stálý jižní směr, míří pod zem). Uvažovala jsem, že to přeložím jako do pekel, ale, je to Gregův výrok, je to hezká hláška a tak by to byla škoda. Musíme se smířit s tím, že Gregory mluví v metaforách, v krásných metaforách a kazit mu je by byl hřích (Tedy kazit Enlee, už tak ji ničím dílo dost.) Je mi jasné, že někteří možná měli trochu problémy s významem téhle krkolomné věty. Zní to, v překladu vážně trochu divně.
2) Pat Robertson- je americký evangelista a hostitel 700 klubu, vévoditel křesťanské zprávy, známý řečník-politický tedy.

000

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tobari-chan | E-mail | Web | 13. června 2009 v 17:56 | Reagovat

Ničíš dielo? O.O Také veci nehovor, nesúhlasím xD Viem si krásne predstaviť ako tak spolu ležia...Ako ho Greg hladí po bruchu. Nádherná predstava *-* Dokonalá poviedka, dokonalý preklad:)

2 Paddy | Web | 3. srpna 2010 v 22:38 | Reagovat

pro tohle se mi nedostává mnoho slov.. snad jen jediné.. dokonalé :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama