Pomoz mi zapomenout

5. března 2009 v 10:08 | ©Bellatrix |  Twilight-překlady-jednorázové

Název povídky: Make me forget / Pomoz mi zapomenout
Autorka originálu: Zanica Black
Přeložila: Bellatrix Black Lastrange
Fandom: Twilight sága
Pairing: Jasper/Edward
Pokračování: Ne.
Stručně: Co všechno způsobila Alice svým neuváženým činem?
Varování: +12 SLASH
Věnování: Věnuji všem, kteří rádi upíry a Twilight ságu v kombinaci se slashem a samozdřejmě Zanice Black.





Moje poznámka: S klidným svědomím mohu říci, že tuto povídku mohou bezesporu číst i neznalci Twilight ságy. Důležité je znát v případě nevědomosti, pro tuto situaci dvě věci.
Skutečnost, že oba zúčastnění jsou upíři, žijí v rodině upírů pod vedením Carlislea Cullena a mají tedy určité schopnosti, které se vymykají lidským možnostem (rychlost, výborný sluch, sílu, ladnost, půvab), dále pak skutečnost, že Edward je čtečkou (tedy že dokáže vycítit a zachytit myšlenky) a Jasper je pocitem celé situace (dokáže vycítit, zaměnit či podstrčit určitý pocit).
Poslední věc, kterou je nutné pro pochopení děje znát je schopnost Alicina a tj., schopnost předvídání budoucnosti (alternativní, nutno dodat.)

000

"Jaspere?" Zavolal jsem do všudy přítomné tmy. Napínal jsem všechny smysly, snažil jsem se zachytit a jít po jakékoliv stopě, myšlence, nebo pachu. Po čemkoliv. Sakra, nemůžu ho najít. Cítím ho, slabě, ale cítím. Není daleko, tedy není dost daleko na to abych nezachytil jeho stopu. Na druhou stranu je však dost daleko na to, abych zachytil jakoukoliv jeho myšlenku.

"Jaspere, dost. Kde jsi?" Opakoval jsem svou otázku dnes snad po sté. Klidně, stále dost klidně, na to abych nevyplašil mladého jelena, který se právě napájel u řeky po mojí pravici.
Nenáviděl jsem ho, nenáviděl jsem tuhle bezmocnost. Jedině on přišel na způsob jak moji schopnost udržet. Dříve jsem žil v naprosté izolaci od zbytku rodiny, nenápadně samozřejmě. Pak přišel on a všechno se změnilo. Ten pocit byl pro mě nový. Byl první, kdo mě ve své hlavě nechtěl, kdo si moji schopnost plně uvědomoval a kdo tenhle rentgen myšlenek rezolutně odmítal. Nevím jak to dělal, ale vždycky když jsem zaměřil pozornost na jeho myšlenky, měl v hlavě naprosto prázdno. Proto jsem ho teď nemohl najít, když tohle udělal, necítil jsem totiž absolutně nic. Žádné myšlenky, žádné záchvěvy… nic.

Mrazilo mě z mé vlastní zarputilé koncentrace. Zoufale jsem se snažil, ale nepomáhalo to. Rázem se moje koncentrace měnila v obavy, po chvíli až v násilí, ve vztek, takhle jsem reagoval vždy na jeho prázdnotu. Mohl uniknout mojí schopnosti, ubíjela mě představa, že by toho mohl svým způsobem i využít. Poslouchal jsem, napjatě jsem poslouchal své okolí, odhodlaný jít mu po vůli. Odhodlaný mu třeba i ustoupit z cesty, jen když zareaguje na moje volání. Moje trpělivost byla naštěstí po zásluze odměněna, po nekonečně dlouhé minutě jsem totiž uslyšel rychlý svištivý zvuk. Slyšel jsem jeho pohyb, asi kilometr po mé levici, doprovázený o ostré nadávky.

Pádil lesem opačným směrem. Běží na plno. Přesto vím, že ho dohoním. Pokud jde o běh vždycky jsem patřil k těm lepším z naší rodiny. Rozběhl jsem se. Stromy se změnily v jednu dlouho šmouhu a jejich větve mi raději uskakovaly z cesty. Doskočil jsem na jednu obzvláště tenkou větev, nikdy nepřestanu tyhle schopnosti obdivovat. Normální člověk o mé váze by se se zapráskáním sesunul dolů. Já však ne.

"Kam jdeš?" Zavolal jsem na něj zezhora. Opět mě překvapila jeho pevná koncentrace a vůle. Nechápu to. Je v tom Alice?

"Nikam Edwarde. Nech mě už konečně být."

To byla moje chvíle. Seskočil jsem dolů jedním dobře mířeným skokem a svalil ho svým vlastním tělem k zemi. Doslova jsem zalehl jeho těžce se vzpírající tělo a chvíli na něj nerozhodně hleděl. Stále se bránil, změnil jsem tedy taktiku. Po chvíli vzájemných bojů jsem ho přepral, nacpal pod sebe, obkročmo ho zasedl a ruce mu uvěznil za hlavou. Jeho bílá pokožka ostře kontrastovala s blátivě zelenou noční trávou. Jak jsem říkal, vždycky jsem byl trochu rychlejší než on.
Na chvíli se přestal soustředit, vzduchem problesky jeho myšlenky. Překvapení, neuváženost, vzpurnost, vztek. V momentě si svou chybu uvědomil a já necítil opět vůbec nic. Frustrující, opravdu.

Hleděl na mě nedůtklivě: "Odejdi Edwarde."

"Ne," opáčím podrážděně, "Poslala mě sem Alice, Jaspere já nevím co se stalo, ale její myšlenky vyjadřovaly strach, tedy spíše paniku. Uvažovala velmi hekticky. Nedala mi žádné vysvětlení, jen mě prosila ať tě najdu."

"Ona," váhal, ačkoliv jsem nemohl cítit jeho myšlenky, viděl jsem v jeho očích velkou spoustu emocí, "Podvedla mě, spala s jiným chlapem."

Viděl jsem v Jasperově, jindy tak prázdné mysli jasný obraz vysokého, tmavovlasého muže v obleku. Poznal jsem ho, byl to tentýž muž, který nám jednou za čas daroval krev. I když byl Carlisle zásadně proti konzumaci lidské krve, nikdy nemohl odmítnou krev darovanou dobrovolně. To by bylo barbarství.

Dlouho jsem na něj bezvýrazně hleděl, netuše co si o tom myslet. Opět se snažil o ničem neuvažovat, dokonce se na mě ani nedíval. Samozřejmě pro jistotu. Děkuji ti Jaspere, to mi opravdu pomáhá. Uvažuji, co by na mém místě řekl Carlisle, umí si vždycky poradit. Mít ho tady tak pro inspiraci.

Nemůžu vědět o čem přemýšlíš, ale můžu cítit tvoje pocity. Nejsem blbec. Zapomínáš na moje schopnosti Edwarde.

Překvapeně jsem zamrkal nad jedovatostí jeho slov. Tedy, spíše myšlenek. Měl bych si dát pozor na své emoce.

"Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se pomalu, snažíce se potlačit svou vlastní sžíravou zvědavost. Obvykle tyhle otázky nepoužívám, nemám proč. Když vidím lidem do myšlení, snadno poznám zda jsou v pořádku nebo ne. S Jasperem je ale všechno nějak komplikovanější.

"Ne," šeptá tak potichu, že nebýt to co jsem asi ho nezaslechnu. "Já myslím, že nejsem."

"No a vysvětlila ti to?" Ptám se opatrně. Nechci aby si myslel, že ji snad v jejím chování podporuji.

"Svým způsobem ano."

Dalo mi slušnou práci poznat, zda je to myšlenka nebo to řekl nahlas. Uvažoval jsem tedy jak na to zareagovat.

"No a… co ti vlastně řekla?" V mém bolestném tónu vyvstala špetka zvědavosti. Dohánělo mě to k šílenství. Už notnou část svého života nepotřebuji něco tak všedního jako jsou otázky. Zkrátka se podívám, vidím a mám. Ztratil jsem v tomto oboru praxi.
Nechci aby to znělo jako naléhání, asi by mi za takové chování dvakrát nepoděkoval, ale já opravdu otázky moč často nepoužívám.

"Je ochotná prozradit naše tajemství Edwarde! A to za cenu vlastního prožitku. Je ochotná nás všechny ohrozit, všechny, celou rodinu. Draží se a čeká kdo jí nabídne nejvíc. Čekala jen na toho kdo s ní vleze do postele."

Převracel jsem jeho slova v hlavě, "Alice pravděpodobně udělala jen to co udělat měla, Carlisle by ne…"

"Zkurvený Carlisle!" Vyplivnul Jasper vztekle. Jeho zuřivost dosáhla kritické hranice. Zlobou se tetelící vzduch na chvíli ochromil mé vlastní myšlenky.
Urazil Carlislea. Právě urazil Carlislea, čímž vlastně urazil i mě, přesto jsem věděl, že to tak nemyslel. Byl zkrátka jen nazlobený.

Zuřivě se na mě podíval, nadechl jsem se. Vzduch byl metaforicky cítit neutuchajícím podraždění a hněvem. "Jo Edwarde, řekl jsem zkurvený Carlisle. A řeknu to znovu. Do prdele s ním, třeba i do pekla a zase zpět. Uvědomuješ si, že ho mohla i zabít?"

Šokovaně jsem na něj hleděl. Můj pohled neopětoval. Hleděl kamsi za mě. Jeho víčka se podezřele rychle třepetala, jako by tím zaháněl slzy. Znovu rozrušeně zašeptal, "Může ho zabít."

"Jaspere" Snažil jsem se uklidnit, zatím bezvýsledně "Carlisle nestojí o žádné konflikty. Je naprosto proti násilí mezi námi a smrtelníky. Navíc Alice není vrah, ne-když není třeba. Nezapomínej, že je z nás všech prakticky nejschopnější."

Obrátil ke mně svůj kamenný pohled: "Myslel jsem tím, že by to měla udělat. Netvrdím, že to udělá."

"Chápu, že to tebou otřáslo Jaspere, ale musíš pochopit že to-"

"Neřekla mi to."

Zamrazilo mě, okamžitě jsem zastyděl za svá předešlá slova.

"Co tím myslíš, neřekla? Alice ti přeci řekla všechno!"

"Neobtěžovala se byť slůvkem zmínit. Vycítil jsem to. Už pár dní z ní cítím ten pocit hrozné viny, a teď jej cití pravděpodobně zase, jelikož jsem odešel. Proto tě za mnou poslala," plácá nesmysly. Nechci ho vidět v tomhle stavu.

"Jsi-"

Na to ses mě ptal už jednou, nehodlám ti to opakovat znovu.

Spolknul jsem zbytek své otázky, rty však zůstaly pootevřené. Musím mu něco říct, nemůžu jen tak hloupě mlčet.

Zatím co sedíš a přemýšlíš o tom co řekneš, si uvědom, že slova jsou v našem případě vážně zbytečná. Vyber si Edwarde, buď se můžu i nadále koncentrovat, nebo s tím přestanu a slova půjdou stranou.

"Tohle není zábava Jaspere, pojď vrátíme se domů." Taktéž nesrozumitelně blábolím. Snažím se necítit nic konkrétního, jsem si vědom toho, jak směšně teď musím působit. Hloupě roztržitý. Tak tedy jinak…

Mlátil sebou pěkně vytrvale, moje schopnost soustředit se, mezitím co si na mě bolestivě vyléval svou zlost byla žalostná.

"Vypadni," šeptal a mě začínala zlobit, jeho neschopnost byť sebemnší spolupráce.

"Není to náhoda," šeptal jsem potichu zpět, "Co s tímhodláš udělat?"

"Nic."

"Měl bys něco udělat," řekl jsem rozhodně.

"Nemůžu dělat vůbec nic, Alice zničila veškerou mou důvěru v ní vloženou. Jediná věc kterou si teď nade všechno přeju, je vrátit čas a být zase s ní," zasyčel na mě. Probouzela se v něm nezkrotná zloba. Zloba patřící té bestii co v našich srdcích žije. Ta co udeří vždy, když není jiného zbytí.

"Jaspere," rozumoval jsem, "Miluješ ji, tak to zastav a-"

"Edwarde já nejdu domů!" Křičel na mě, skrz valící se záchvěvy zlosti, "Už to konečně pochop!"

"Nemůžu."

Možná nás viděla.

Tato Jasperova myšlenka vlastnila více než hrozivý podtext, nebyla to jedna z těch které vypustil kvůli ztrátě sebekontroly, tahle byla opravdu chytrá a dobře mířená.

"Co chceš dělat Jaspere? Uvědom si, že na tobě sedím, nehodlám tě nikam pustit. Pro mě za mně tu můžeme trčet třeba do zítřka."

S mou poslední větou, skončila i neutuchající vlna pocitů valících se směrem k němu. Něco jako žárlivost, v popudu racionálnosti jsem si uvědomil, že s tím opravdu nic nenadělám. Za své pocity zkrátka nemohu.

Nachytal jsem se právě v okamžiku zlomu. Ještě chvíli a asi bych jej pustil. Chamtivost. Všechno co nyní patřilo Jasperovi mohlo být moje. Počínaje jeho pokojem, konče jeho osobním majetkem. Samozřejmě za případu, že jej pustím.
Bláboly, csst!
Fingovaná taktika hochu, poslal jsem mu emoce zpět.

Dobrá, nepotrestám ji svou nepřítomností. Když nad tím přemýšlím pomsta je vždy sladká, můžu jí vytrestat i jinak.

Než jsem stihl vyluštit smysl jeho zmatených myšlenek, udály se hned dvě věci. Najednou jsem cítím obrovskou bolest, kterou jsem si automaticky spojil s Alicí. Viděl jsem Alici, v bolestné křeči nad svou poslední vizí. Tohle a ještě nějaký nový neidentifikovatelný pocit v ovzduší, který mnou prostupoval.

"J-Jaspere?" Těžce jsem dýchal, "Co to děláš?"

Neodpověděl, místo odpovědi se na mě upřeně podíval a zaklínil své nohy o mé boky, čímž mě k sobě efektivně přitiskl.

Prostoupil mnou nový pocit a to sice chtíč, touha a vášeň. Chvíli jsem se tyhle nové vjemy snažil koordinovat pryč, vytěsnit je z mé hlavy, ale byl to zoufale neúspěšný pokus. Po chvíli jsem pro samou touhu nevěděl kde mi hlava stojí.

"Pomoz mi zapomenou Edwarde," šeptal toužebně a hleděl při tom do mých rozšířených očí, čímž zastavil všech můj a vlastně i svůj psychický i fyzický nátlak. "Pomoz mi na ni na chvíli zapomenout. Slibuji, že pak se s tebou domů vrátím."

Nečekal na mou odpověď a zkusmo přitiskl své vláčné, studené rty k mým.

Pomoz mi zapomenout.

Teď už bez dalšího otálení, či myšlenek na nebohou Alici jsem zaševelil: "Pomohu."


000
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Maya | Web | 5. března 2009 v 19:47 | Reagovat

No co k tomu říct? Slash z tohodle fandomu jsem ještě nečetla, ale všechno je jednou poprvé :D A udělala jsem dobře. Moc pěkné a zajímavé :)

2 Lilly Esme Evenová | Web | 5. března 2009 v 21:44 | Reagovat

Och áno, Twilight slash... nieje ho veľa, ale ja som sa doňho zamilovala. Táto poviedka je úžasná!

3 Falkira | Web | 6. března 2009 v 17:41 | Reagovat

Och, perfektní. :) Škoda, že takových slashů není víc.

4 Bellatrix Black Lastrange | 7. března 2009 v 21:39 | Reagovat

Děkuji dámy, je velmi milé že někomu má práce stojí za komentář.

Fakriro, taktéž želím nad nedostatkem slashe v tomto fandomu, ale co není může být, že?

5 Falkira | Web | 7. března 2009 v 22:20 | Reagovat

Ano, ano. Už dlouho o nějakém přemýšlím, ale ještě jsem se nedostala k tomu ho napsat. Tak snad až budu mít po zkouškách, tak to zrealizuju. :) a doufám, že se od tebe dočkáme dalších povídek. ;)

6 Bellatrix Black Lastrange | 8. března 2009 v 9:00 | Reagovat

*Psychopatslý usměv* Já vážně včera napsala Fakriro?...:)

Bože, jistěže Falkiro, musela jsem mít včera slušně přes bednu. Popravdě, uvidíme uvidíme. Momentálně se mi zalíbila jedna povídka, ale nějak si na ní netroufám. Navíc netuším zda by se setkala s úspěchem.

7 pusy.na | Web | 16. března 2009 v 15:20 | Reagovat

Wau, sice mě Twilight mánie zrovna nezasáhla, ale slash na to téma se mi začal zamlouvat, je to vážně povedené! Doufám, že budou i další:)

8 Beky | 18. března 2009 v 17:43 | Reagovat

EHM EHM xDD jako tohle je mooooc!! Edd a Jazz?! xD Alice a kdosik?áááááááá můj bože xD asi je po mně xD

9 Jalice Jacey Greenbone | E-mail | Web | 18. března 2009 v 17:56 | Reagovat

Oh, nie, slash s Jazzom a Edwardom nie, prosím ... Zistila som, že naznášam slash...Aspoň nie Twilight slash, a už vôbec nie slash s Jasperom...To som vážne jediná toho názoru, že Alice Jaspera neskonale miluje a nepodviedla by ho? Veď je to Alice, preboha! A nie je žiadna štetka...... Nie, prosím, toto je na mňa moc... Bells, sklamala si ma :(

10 Bellatrix Black Lastrange | 18. března 2009 v 18:32 | Reagovat

Pusy.nko: Děkuji ti Jimmy, ty vždycky umíš potěšit.

Beky: Tomu se říká drahá Beky tolerance, pokud se ti tohle příčí, nečti to. Já tě k něčemu podobnému nenutila.

Jaličko: Mám Alici velmi ráda, ale slash mám ještě radši. Zkrátka tohle mi nepříšlo úplně nereálné. Tenhle pár mi příjde sladký, nemůžu si pomoc. Je to asi tak, jako když miluji Alici a nesnáším úděsnou Green, za její dlouhé vlasy...:)

11 Ice | Web | 5. dubna 2009 v 18:50 | Reagovat

Ach, to bylo úžasné! Alici mám ráda, ale se stoprocentním přesvědčením můžu prohlásit, že ji v klidu odsoudím k nevěře, když pak můžu číst takový krásný Edward/Jasper slash. :o) Tenhle pár se mi velmi líbí a celá povídka je hezky napsaná a přeložená.

12 Slash Princess | Web | 17. července 2009 v 13:14 | Reagovat

Oh, můžu oficiálně prohlásit, že jsem právě přečetla první Edward/Jasper slash :)
A to vážně zajímavý a krásný. Vlastně jsem nad tímhle párem nikdy zvlášt neuvažovala, ale teď vidím, že to byla chyba. Jsou spolu dokonalí. :)

13 Mary | E-mail | Web | 9. srpna 2009 v 19:21 | Reagovat

Já už nějaký twilight slash četla i psala, ale tahle povídka mě vážně dostala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama