Tajemství růžové obálky 1/2

3. března 2009 v 11:02 | ©Bellatrix |  Potter-jednorázové
Tajemství růžové obálky

Pozn.autora: Tohle malou ptákovinku jsem poskládala s někým přes icq. Vím jistě, že pár větiček s této šaráda je dílem někoho. Budeme jeho-ji označovat písmenem X. Bohužel už si nepamatuji kdo to byl, tudíž kdo se v tom pozná, nechť se ozve. Jen vím, že jsme to nedokončili a já si konec domyslela…Takže, hezké počtení a zanechte své-jakékoliv dojmy (pochopitelně v komentářích, do záhlaví mi to prosím nepiště, nepůsobí to esteticky…:)

000

"Siriusi, co to zase děláš?" Zvídavý pohled vlkodlakův.

"Reme nějak brzo…co ty tady?" Poskočí jmenovaný o tři metry vysoko i široko a rádoby chytře se snaží odvést řeč jinam. Svíraje něco oběma rukama za zády.

"Siriusi, nezkoušej to na mě! Buď od té dobroty. Mimochodem, co to tam máš?"

Zvědavě s morbidním výrazem umučeného vlkodlaka se mu pokouší dostat za záda.

"Siriusi jestli to je to, co si myslím, tak si mě nepřej ..." Hlavou mu probleskne vzpomínka na pátkový večer. Otřese se. Sirius házející do koše "ojeté" kondomy ho bude strašit ještě hodně dlouho.

"Kde? Tady?" Optá se naivně zvedajíc pravou a hlavně prázdnou ruku.

"Tichošlápku! Jsi jako malej, chci vidět OBĚ ruce!" Našvaný vzdech.

Sirius se zatváří jako na mučidlech a natáhne před sebe ruku s dopisem na růžovém papíře.

Zatímco Sirius rudne, což je u něj dosti neobvyklá barva, nepočítaje barvu kterou dostává když je v delíriu. Remus udržuje vážnou tvář přísného kantora a s cukajícími koutky pozoruje růžovou obálku s fialovými kvítky.

"Ale copak? Tuším, že jsi říkal, že se svým otcem už korespondenci nevedeš."

"Jistě s otcem. S otcem už ne, pravdaže," podrbe se volnou rukou na bradě a pak se rádoby ležérně, asi aby zakryl nervozitu opře o sloup postele.

"A tuším, že jsi taky tvrdil, že se svým fanklubem si nedopisuješ." Ryl štiplavě jindy hodný Remus dál. Že by žárlivost? To snad ne!

Zatváří se podivně. "Ále …však víš, matka." Skřípe zuby.

"Siriusi, víš že nemám rád když někdo lže. Tuplem když lžeš ty a ještě takhle okatě. Tvoje matka by se nechala raději veřejně pranýřovat než by sáhla na něco růžového. Troufám si říci, že za jistých okolností by si i ruce ukousla."

"Výborně Moony, znáš mou matičku vskutku dobře. Ale, jak to jen říci? Ona, ona…poslední dobou ona stárne, senilní a …"

"Tichošlápku! Všichni víme, že je tvá matka potvora, ale vymlouvat se na ni? Ano je to frigidní stará bába, to uznávám bez skrupulí, ale tohle je dosti ubohá výmluva. Vyklop to, dělej!" Tiché vrčení, vztek pomalu bublá.

"Tak fajn! Chceš to slyšet? Vážně to chceš? Chceš mě pokořit …?" Sirius se začíná potit, hlava šrotuje o sto šest.

Nevinný úsměv. "Ano, myslím že ano." Ďábelský škleb.

"Dobře! Ne, počkat špatně! Já …já ti to nemůžu říct. Není to hodné Blacka! Není mě to hodné, je to potupné. Říkejme tomu rodinné tajemství a …" Mozek jezdí jako na horské dráze sem a tam jak hořečně rotuje "A vůbec! Rodina má držet pospolu a proto ti to neřeknu!" Tak. Teď si Sirius myslí, kdoví jak ho nesetřel. Nahodí frajerský, triumfální úsměv. Chyba lávky.

"A od kdy se vlastně zajímáš, co je a není hodné Blacka?" Pozvedne tázavě obočí.

"Od té doby co James balí Evansovou." Zavrčení. Hraje na frajera, ale je na pokraji hysterického záchvatu. Ach ta přetvářka.

"Jo aha. Víš co ty vznešený Blacku? Já se vlastně vůbec nemusím starat, proč bych to dělal. Jdu si přečíst ten odstavec o rotacích Marsu…" Naštvaně sebou hodí na vedlejší postel a zatáhne za sebou závěsy.

"Ne! Počkej přece Moony! Nebuď tak nakrklej. Já jen, nerad o tom mluvím." V hlavě se zrodil docela chytrý plán. Chytrý tedy pro Siria. Plán, jak plán spíš rafinovaná výmluva.

Remus odhrne závěs a nakvašeně se na Siriuse podívá.

"Tak co to bude tentokrát za blábol? Něco jako, že tvoje matka přesedla se svého Emo stylu alá já jsem ta zlá chcip baba Blacková na barbi trendy? Nebo si koupila Ženu a život a zjistila že růžová je právě v módě?" Ironie.

"Moje matka je barvoslepá!" "Když to musíš vědět! Už tak se za ní stydím a ještě tohle!"

Vypadalo to vážně věrohodně.

Naštvaně znovu zatáhne závěs. "Až se rozhodneš nelhat tak se přihlas." Ozve se ještě.

Sirius si teatrálně povzdechne a zatáhne závěsy kolem své postele, přičemž roztrhne růžovou obálku se zlatavým holčičím jménem v rohu.

"A ještě jsem ti chtěl oznámit, že se tento měsíc nepodílíš na úplňku!" Ozve se odvedle.

"Remusi! Ale tohle už přeháníš! Taky mám nárok na trochu soukromí! Pokud se ti to nelíbí tak klidně trucuj!" Ozve se v odpověď.

Dál věnuje pozornost obálce.

V rohu se skví jméno Fairy Holdvellová- Krásnohůlská akademie ve Francii, pokoj číslo 245.

"Soukromí, klidně, ale alespoň nelži!" Popuzeně.

"Do toho ti nic není!" Roztřeseně. Čte dopis napsaný jasně rudou propiskou.

Milý Siriusku!

Začíná to hezky.

Pořád na tebe musím myslet. Na ten večer kdy jsme se poznali! Úplně jsi mě učaroval, tvé oči jako…blá, blá ...

Poslední dobou je u nás ošklivo. Nemám ráda tohle počasí. Můj metabolismus se přehřívá a často nezdravě červenám, což není hezké. V kurzu jsou bledé dívky. Chci být krásná, hlavně pro tebe. Ale ty deště mě trápí, matka mě varovala ať nechodím ven. My s vílí krví to prý špatně snášíme a nemoc by mě teď asi porazila.

Tak to je špatné když mluví už i o počasí. Jen kdybych věděl, která to byla …

A také to ničí vlasy. Nemám je pak tak zářivě bílé jako jindy.

Bíle? Aha, tak už vím která to je … fosforeskující do tmy, ani lapma nebyla potřeba.

Nemyslím si, že bych nebyla o plískanicích krásná to ne! Jen …Blá …Blá…

Hospodine, dej ať už se dostane k věci.

Poslední dobou jím více než obvykle, né že bych se přejídala. Ale obvyklá dvě jablka za den mi nepostačí. A zvracím! Ach bože, Siriusi! Děvčata s pokoje se obávala jestli netrpím bulimii, ach ty nány závidí mi mou dokonalou postavu. A tak jsem musela jít za naší zdravotnicí.

Blá …Blá …

Nepamatuju si, že by byla nějak zvlášť povrchní. Asi jsme tenkrát moc nemluvili.

Bylo to krajně nepříjemné, ale nakonec jsem tam zašla. Ten nátlak mě totiž už unavoval, ničil. Blá …Blá …

K věci kotě, k věci …

Co by jsi říkal na to kdybych ti oznámila, že budeme mít miminko? Vím …

Samé dřisty. Ach bože, s čím jsem se to vyspal. Kde jsem to skončil? Ach jistě.

Co by jsi říkal na to kdybych ti oznámila, že budeme mít miminko? Vím …

Miminko, jistě. Počkat! Cože? Asi jsem se spletl.

Co by jsi říkal na to kdybych ti oznámila, že budeme mít miminko? Vím …

Hysterické zaječení.

Remus nadskočil o tři metry vysoko (i široko), když se z vedlejší postele ozval výkřik.

"Siriusi, někdy mě ty tvoje nálady unavují. Chováš se jako ty potřeštěné holky z Mrzimoru, když poprvé zjistí, že menstruace není nadávka ani pohlavní choroba." Povzdechne si.

Tohle není možné, ne! Ne! "Rumusi? Remusi? Kde jsi? No ták pomoc! Vodu!"

"Co zase? Vodu nevedeme. Já ti říkal, že nemáte trhat ty vodovodní trubky. Ony se nejmenují vodovodní pro nic, za nic. James …"

"Co je mi do Dvanácteráka! Čti, na …čti …" podává svému druhovi dopis s výrazem uprchlého pacienta Bohnických zahrad.

"Najednou." Potutelně Moony.

"Ne, vážně Moony, tohle ...tohle je můj konec! Čestný pobertovský!"

Pokývá hlavou. Tohle už tu párkrát bylo. Bude konec-ale za chvíli už Sirius zírá na slibný začátek. Ale čte.

Čím blíž je kritické části dopisu, tím víc se jeho úsměv rozšiřuje.

"Tak to už kamaráde nejsi Black!" prohlásí moudře když dočte.

"Jak nejsem Black?" Zamumlal někde do útrob polštáře, pod který se zašil.

"Po tomhle tě matka zbaví i rodového jména." Odvětil a přejížděl očima po papíře a zdobeném písmu. Obzvlášť slovo "miminko" bylo ozdobeno bohatými krucánky (a kaňoury?) a vlnkami.

"Kde je Dvanácterák?" Tlumený vzdech.

"Uhání Lily." Klidná odpověď.

Zaúpění. "Zrovna teď když ho potřebuju!"

"Poslyš, Siriusi, tohle půjde vyřešit jedině s chladnou hlavou. Uklidni se! Ták správně. Ne! Schovej tu flašku zpátky pod postel …hodný chlapec a poslouchej!"

"Je tam jasně psáno "co by jsi říkal" tak jí na to něco odpovíme a vyčkáme."

"Třeba to ani není pravda! Nebo to dítě není tvoje …" klidnil přítele vlkodlak. Při slově dítě Sirius zavřel oči a pomalu vydechl. Viditelně se moc neuklidnil.

"Ale ...ale co když co ...já nevím! Co jsem pochytil s předchozích informací, napovídá že by teoreticky mohla …"

"Otěhotnět?"

"No jo! Říkala, že lektvar nebere, že jí špatně působí na pleť a ty mudlovský prášky, jak se tomu říká? Antibiotika? No, tak že ty taky nebere. Bylo to hodně narychlo a tak …" naznačil výmluvné gesto.

"Aha," pronesl chápavě Moony. "Mimochodem nejsou to antibiotika, ale antikoncepce."

"Co budeme dělat?"

"My? Odepíšeme jí! Co jiného?"

"Je to víla! Je hezká, ale jinak úplně blbá! Ona mě nepochopí! Určitě už kupuje růžový oblečky!" Zaryl nehty do potahu.

Remus protočil oči. "Poslouchej, napiš jí a zeptej se, jestli je to pravda... je to jen řečnická otázka... třeba to není pravda..."

"Ale, já s ní vážně spal! Tedy asi ...tedy ...asi to byla Fairy, nebo Faith? Ne byla to Fairy!!"

"Siriusi, s tebou je to těžké! Vždyť ty ani nevíš s kým jsi to vlastně spal."

"Byla tam tma."Omluvný tón.

Remus těžce dosedl na protější postel.

"Poslyš. Pokud to nevíš, tak není jisté, že to dítě, pokud tedy nějaké je, je tvoje."

"Cože? Ne, né. Bude mít černý vlasy a šedý oči a matka ...a matka mě zabije! Moje matka! Její matka! Ona-jeho matka! Úplná invaze. Tohle je tutový Reme, to bude moje!"

"Hysterka," zamumlal si Remus pro sebe.

"Poslouchej mě,"chytil Siriuse za límec "teď se sebereš a napíšeš jí! A pak se uvidí. Ano?"

Sirius překvapen jednáním svého mírumilovného přítele, jen zaskočeně vypoulel oči.

"Co ji mám napsat?" Potlačovaná hysterie.

"Já diktuju, ty laskavě piš!" Hodí po něm propisku a kus solidního pergamen (nesolidní pergamen viz. ty co Peter používá místo kapesníku, popřípadě toaletního papíru)

Podloží pergamen knížkou "Fantastická zvířata a kde je najít" a roztěkaně bubnuje prsty do prostěradla.

Prosím, vyhledejte si cestu zpět a hned poté na další část. Děkuji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hajmi 50 | Web | 28. září 2009 v 1:23 | Reagovat

Krásně lehká, zábavná povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama