Tajemství růžové obálky 2/2

3. března 2009 v 11:03 | ©Bellatrix |  Potter-jednorázové

"Takže, bod první. Ulidnit se! Nedej bože, aby se ti klepala ruka. Musí to vypadat uvolněně." Když byl první požadavek do jisté míry splněn mohlo se pokračovat. Tichošlápkovi se třepalo úplně vše-krom požadované pevné ruky.

"Bod dvě. Oslovení. Začni třeba... Drahá Fairy, Milá Fairy, Moje Fairy a podobně."

"Bod tři. Zdvořilostní otázka. Kupříkladu … Jak se máš? A co děláš? Jak se připravuješ na O.V.C ? A podobně."

Jak ti dupou králíci? Pomyslel si tajně. Ale radši svou myšlenku nevyslovil. Mohlo by se to zvrtnout. Nebo hůř zalíbit Siriovi.

"Bod čtyři. Lichotka. Například. Na tvou krásu vzpomínám denno-denně, Stýská se mi, Moc mí chybíš…"

"Jak, moc mi chybíš? Ne, ne začnu po svém."


Milá Holdvellová..!

Nikdy jsem s tebou neměl do toho kumbálu na košťata lézt! Máš sice hezké nohy, ale v té tmě to stejně nebylo vidět. Nemáš zdaleka tak velká prsa jak jsi mi tvrdila, tehdy...

"Siriusi!"

"No co?" Klepe vehementně propiskou do pergamenu, až tam nadělá nepěkné díry.

Remus pění. Přivírá oči a hlasitě počítá do dvaceti s minutovými intervaly mezi sudými čísly.

"Nový pergamen a začni tak, jak jsem řekl. Neboj se, k tomu problému se dostaneme!"

"Ty to nechápeš, ona mě stáhne s kůže. Budu muset platit alimenty! Nebo hůř budu muset stavět dům a vymýšlet jména pro škvrňata …

Výhružný pohled ala nezapomeň na mou vlkodlačí podstatu ho na pár sekund umlčel.

"Dobře nový pergamen!"

Má drahá Holdvellová,

Remus říkal, že ti mám napsat a tak ti tedy píšu.

"Jestli toho nenecháš, tak se na tebe vykašlu a ty můžeš utíkat hledat kmotra pro svou početnou rodinu."

"Početnou?"

"Mohly b to být teoreticky i dvojčata, co ty víš?"

Následovalo Siriovo zaúpění a vehementní škrábání propisky.

"Co je špatně teď? Mám tu drahá a dokonce má drahá!

"Pokračuj podle mé osnovy!"

"Dobře, tak tedy."

Má Drahá Holdvellová,

Remus říkal, že ti mám napsat a tak ti píšu. No vidíš a ten bude dnešním tématem programu.
Remus je vlkodlak, ale jinak super kluk! Tedy vlk ...určitě by se ti líbil! Má skvělou povahu a je výkonný, obstojí jako kávovar, myčka a dokonce nám všem pere!
Má krásný čokoládový oči a chtěl by se s tebou starat o to mladý, nenarozený poupátko! Má mou plnou důvěru a dovolím svému potomstvu s klidným srdcem říkat mu "táto"…

Jestli Remus tiše pěnil celou dobu, tak teď doslova vybuchl vzteky.

"Siriusi a Dost! Přestávám tolerovat tebe a ty tvoje nesmysly! Štveš mě! A vůbec…tvoje dítě se narodí jako pohrobek…."

Dál už se s chlapecké ložnice sedmého ročníku v Nebelvíru ozývalo je skučení, úpění, prosby a rány. Ono zkuste si přeprat vlkodlaka v ráži.

Dveře se s tichým cvaknutím zavřely, dlouhonohá rusovláska s jasně zelenýma očima jednou rukou držíce se za břicho druhou tlumící svůj výbuch smíchu obrátila zelený pohled na svého společníka. V očích ji nezbedně jiskřilo.

"Tedy Pottere! To bych do tebe neřekla." Pokyvovala hlavou a dusila se smíchem.

"Popravdě, nevěřila jsem že to uděláš! Takhle Blacka stresovat! Tak dobře jsem se nepobavila už dlouho."Slzela. "Ty kecy o počasí mě dostaly, jsi vážně dobrej!" Slzela dvojnásob. Vůbec si asi neuvědomovala, že Potterovi právě složila malou poklonu. James je ale kluk jeden vnímavá! On si všiml, jen tak pro pořádek a klid v duši čtenářům.

"Co bych pro svou královnu neudělal?" Zanotoval James.

"Myslím, že ti možná tu šanci přeci jenom dám. Příští týden jsou Prasinky." Prohodila jakoby náhodou, usmála se potutelně a stále se dusíc smíchem obešla užaslého Jamese.

James pak ještě dlouho seděl na schodech, škrábaje se jasně rudou propiskou na hlavě a zasněne poslouchajíc zvuky s vedlejší místnosti. Lily mu dala šanci. Jeho Lily.

"Takže ta námaha přece jen stála zato."

Pomyslel si se zářivým úsměvem a zapřisáhl se, že se nikdy nedostane na světlo světa vzpomínka na dnešní ráno, kdy seděl u krbu a psal zamilovaný dopis jménem Fairy Holdvellové. Co oko nevidí, srdce nebolí, pomyslel si zákeřně. (Možná tento pozůstatek-tato zákeřnost byla ta vlastnost co chtěla poslat Harryho do zmijozelu co my víme?)

Snad jen bůh tehdy věděl, že Fairy Holdvellová tou dobou psala dopis jasně červenou propiskou na růžový květovaný dopisní papír.

Dopis svému milému. Právě dopsala tu osudnou větu.

"Co by jsi řekl tomu, kdybychom měli spolu miminko?"

Jen si šťastně představovala jak se asi její Sirius bude tvářit, až se to dozví. Hodila pohled na růžové šatičky položené na posteli. Jendou rukou namotávaje své skoro bíle kadeře na prst, druhou přecházeje po svém zatím naprosto plochém bříšku. Pronesla do ztichlého pokoje.

"A doufám, že to bude holčička…"

A jen ďábel asi tehdy věděl, že toho dne zdravotnice na Krásnohůlské akademii vařila pacientům matoucí lektvar (někdy jste tak zmatení, že zapomenete na svou vlastní bolest) a nezapomněla ochutnat…To pak zaměníte lehce bolesti břicha s nechtěným těhotenstvím.


000
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sigam | Web | 4. března 2009 v 16:08 | Reagovat

Chudák Sirius... Vlastně ne, dobře mu tak! Kdyby se radši věnoval jistému nejmenovanému vlkodlaku, nikdy by se mu to nestalo :)).

2 AidrienAssagir | Web | 4. března 2009 v 21:26 | Reagovat

Loool, tak to je super...:-D

3 Hajmi 50 | Web | 28. září 2009 v 1:28 | Reagovat

Odhalení Jamese, mě dostalo. Smála jsem se jak blázen.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama