Chapter eight

24. dubna 2009 v 19:43 | ©Bellatrix |  Lights out
Chapter eight
000


Je potřeba se ujistit, že bude v pořádku. Ostatně, vždy jsem to já, kdo ho vrací zpět na zem, když se jeho myšlenky pohybují ve fantasmagorických sférách, když je až příliš nad věcí, příliš povrchní. Moje starostlivost byla důvodem, proč jsem se den co den budil po jeho boku, moje starostlivost a jistě i hřejivá myšlenka, že mě tehdy před pár dny viděl u své nemocniční postele rád. House neumí dát najevo potěšení tím klasicky lidským způsobem, ale za těch pár dní jsem pochopil, že se tenkrát opravdu bál. Bál se toho, že tam nebudu, tedy až se probudí. Samozřejmě jsem celou tu věčnost neproseděl vedle Grega na pohovce, na tohle na rozdíl od něj nemám žaludek. Nicméně, byl jsem stále nablízku, v kuchyni, v koupelně, nebo v ložnici, tam jsem poslední dobou chodil jen pro oblečení. I když nebylo jednoduché Gregovi vysvětlit, že jsem pořád člověk a jako takový potřebuju k životu i jinou místnost než obývák. Ono, Gregovi je těžké vysvětlit spoustu věcí, tedy hlavně tu část, se kterou nesouhlasí nebo se s ní neztotožňuje. Tak jsem od něj odcházel jen v případech krajní nutnosti, no, i přesto se na mě díval zle.

Ale teď mám poněkud jiné starosti. Je možné, aby někdo vypadal tak nesnesitelně arogantně a přesto úžasně sexy v jedné chvíli? Políbil jsem ho na tvář. Jediné dvě věci s Gregem nejdou dohromady a to slova jemný a přítulný. Líbat Grega na ty jeho věčně neoholené tváře rovná se skoro sado masu. Ovšem, já byl vždycky tak trochu tvrďák. Moje tvář se otřela o tu jeho pichlavou, takových momentů bylo mez námi málo, proto je třeba si je náležitě užívat.

Zatahal za moje tričko a druhou rukou šmátral po knoflíčcích košile. Odváděl hroznou práci, tak jak to bývá, když si člověk spálí ruku, a pak se s ní snaží pracovat.

"Nechceš pomoct?" špitnul jsem a uculoval se nad jeho nemotornými pokusy. Takhle neohrabaný byl málokdy, tedy jen v případě, že se opil a měl dle svého stále dost energie, nebo po ránu, většinou po tom, co se opil. Ty noci se většinou vracel až k ránu, pobrukoval si přisprostlé písničky a většinou to zabalil tady na tom gauči, jelikož dál nedošel.

Chytil jsem jeho ruce a položil mu je někam za krk. Opět se samozřejmě musel vztekat. "Já to ale zvládnu." zareptal s dávkou podrážděnosti v hlase.

Obvykle byla moje trička tak uválená, pokrčená a zpocená, až jsem bědoval. Byla to taková malá daň, kterou jsem musel platit za život z Gregory Housem. Mojí prádelně to zdá se nevadilo, byl jsem na dobré cestě dostat slevový kupon. Tak často jsem tam chodil.
Otočil jsem se čelem k němu, abych měl lepší přístup a sám začal rozepínat ty proklaté knoflíky na košili. Mezitím mě vtáhl do dalšího hlubokého a typicky Gregovsky vášnivého polibku a ukradl tak můj drahocenný kyslík. Moje hlava bzučela potlačovanou touhou. V téhle situaci zkrátka nešlo uvažovat, bylo nemyslitelné zabývat se něčím jiným než jeho skvělými rty.

Povalil mě na záda a trýznil moje hrdlo žhavými chtivými polibky, doprovázenými jemným škrábáním jeho neoholené tváře. Samozřejmě nespěchal, proč by to taky dělal. Jeho to přeci netýrá tak jako mě. Pomalu přešel na druhou stranu mého krku a pokračoval ve slastném mučení. Zasténal jsem nedočkavostí. To ho popudilo ještě k pomalejším polibkům, syčák!
Konečně mě vyprostil z trička i košile, a zatímco líbal můj krk, začal zdravou rukou bloudit po mém holém hrudníku. Nedokážu popsat pocit, který se mě zmocňoval vždy, když se mě Greg dotýkal. Bylo to tak elektrizující, tak éterické, jako první políbení, jako první láska… Cítil jsem jeho mužnou, pižmovou vůni a nemohl se ji nabažit. Stále byl oblečený, rozmrzele jsem zamručel nad touto skutečností. Proč já musím a on ne? Má toho na sobě zbytečně moc.

Přesunul jsem ruce, které doteď spočívaly na jeho zádech, ke knoflíčkům košile. Netrpělivě jsem škubal za tu trapně dlouhou řadu plastových koleček.

"Všechno má svůj čas," pošeptal mi do ucha. "Kdo si počká, ten se možná i dočká."

"Nemůžu čekat věčně," poukázal jsem na zřejmé. Jeho oči byly zahaleny mlhavou touhou, avšak i přesto si dokázal udržet svou pověstnou chladnou hlavu.

"To ani nemusíš." špitnul zase.

"Trpělivost je pokládána za ctnost, Jimmy, navíc bývá obvykle po zásluze odměněna." poučil mě tónem, který měl obvykle vyhraněný pro přednášky a pro poučování svých věrných nohsledů. Opět se vrátil k pomalému okusování mého krku. Po pár nesnesitelně dlouhých vteřinách mi milostivě dovolil, abych mu tu košili alespoň rozepnul. Ono, nakonec má Greg pravdu, já počkám… a o to bude odměna možná sladší.

000

"Řekni mi nějaké tajemství,"ozval se jeho sametový hlas do všudypřítomné tmy.

Mohlo být po půlnoci, opravdu vhodná doba na rozhovor. Tohle není normální… i když, je to Gregory House, ten může být čilý jako rybka kdykoli a kdekoli. Co udělá, když neodpovím? Bude mrzutý. Nechci, aby si kazil náladu hned takhle brzy po ránu, no co, spát můžu jindy.

"Nevím. Definuj otázku. Co pokládáš za tajemství?" oplatil jsem mu dotaz dotazem.

"Nějaké. Je jedno, co to bude. Řekni mi zkrátka něco, co o tobě nevím."

"Fajn, ale pod podmínkou, že mi na sebe taky něco práskneš."

"Slibuju, ale ty první."

"Dej mi minutku, musím zaštrachat v paměti."

"Ale pohni, víš, jak nerad čekám."

Začal jsem pátrat v hlubinách svého mozku po něčem vhodném. Tajemství. Mělo by to být něco ohromného, něco, co by ho upřímně překvapilo. Hmm… na střední škole jsem udělal fatální chybu v tom, že jsem se zapsal na němčinu. Propadal jsem. Každou písemku jsem opsal nebo vyčetl z nějakého hodně nenápadného taháku. Před státnicí mi nepomohlo ani sledování německých válečných filmů, a dokonce ani to, že jsem porcoval celý dort přivezený z Německa. Tím bych ho ale asi neuchvátil. Na koleji jsme měli jednu nádhernou blondýnku. Byla to roztleskávačka, jednou jsem se s ní po nějakém mejdanu vyspal, a pak jsme spolu začali spát tak nějak pravidelně. Samozřejmě tak, aby to její přítel nevěděl, stěžovala si na stereotyp.
Stejně na to nakonec přišel, a když připočtu ty choulostivé snímky ve schránce… ne, to taky není ono. Greg by mě to nenechal dopovědět ani do půlky. Tak co bych mu řekl. Moment, už to mám. Jo, to by ho zajímat možná mohlo, po tolika letech už to nikoho zajímat nebude…

"Jednou jsem s Davidem ukradl auto," prozradil jsem.

"Lháři prolhaná."

"Nelžu, vážně jsme ukradli auto."

"Co vás k tomu vedlo?"

"Prostě stálo na ulici a byly v něm klíčky. Prostě jsme neodolali. Podívej, byli jsme teenageři, dělali jsme spoustu hloupých věcí. Párkrát jsme s ním objeli blok a nechali ho stát o ulici dál. Týden jsme z toho pak měli noční můry, šmejdila kolem policie. Stejně nepřišli na to, že jsme to byli my. Myslím, že majitel neměl ani tušení, že to byli dva mladí hajzlíkové. Byla to jen taková adrenalinová projížďka."

"Řídil jsi?"

"Ne, řídil David. Bylo to chvíli před tím, než si udělal řidičák."

"A to má být tvoje největší tajemství?"

"No, není to tak akční, jak by sis přál, pravda. Ale bohužel nic lepšího nemám. Žádný kokain v kufru s oblečením jsem přes hranice nepřevážel. Stejně jsem rád, že se to rodiče nikdy nedozvěděli, to by u zaracha asi nezůstalo. Tak co si o mně myslíš teď?"

"Nemůžu říct, že jsem to čekal. Překvapil jsi mě. Vy, pane doktore, vždy upravený a čistý a kradl za svých mladých let auto? Tedy, tedy, co by si pomysleli pacienti? Ale tohle si budu pamatovat, docela sis u mě šplhl, Jimmy. Jeden nikdy neví, třeba to proti tobě v budoucnu ještě mockrát použiju."

"Budu si to pamatovat, nuže, jsi na řadě."

Zaváhal.

"Spal jsem s Cuddyovou."

"Děláš si srandu."

"Ne."

"Kdy se to, ehm… stalo?"

"Před lety. Dlouho předtím, než jsme se my dva dali dohromady. Můžeš si ušetřit sžíravé myšlenky."

"A jak se to stalo?" Musím přiznat, že jsem byl upřímně zvědavý. Také se musím přiznat, že jsem si ty dva spolu nedokázal představit. Je to nepřirozené, vážně.

"Šel jsem za ní do baru, už ani nevím, kde ten bar byl, asi měla vážně špatný den, jelikož je to Cuddyová. Ta do baru přece nechodí. Tak jsme se tam nějak potkali, pak mě požádala, jestli bych ji nesvezl domů, tak jsem to udělal. Pozvala mě na skleničku, řekl jsem si: Proč ne? Z jedné skleničky byla najednou celá láhev, no, a pak mě odtáhla do ložnice. Ne, že bych se bránil… no, a pak to nějak vyšumělo."

"Je to pravda?"

"Jo, je to pravda."

"Uvědomuješ si, že se jí už nikdy nebudu moct s klidným svědomím podívat do očí?"

"No, tak se jí koukej na zadek. Já to tak taky dělám." prohlásil pohotově a pochechtával se svému vtipu. "Nedívej se na to tak kriticky, spali jsme spolu jen jednou."

"Dobrá práce," zafuněl jsem.

"Já vím, všechno co dělám, je dobře uděláno. Však víš, že já nikdy nic nedělám jen z poloviny."

000

Aut. poznámka na konec: Už pár kapitol zatnutě očekávám drbačku. Tak tedy, ehm přiznávám barvu sama. Dnes to nebude připomínka k mému zcela nepřesnému a zcela zcestnému překladu. Dnes ne. Tak tedy, víte kdo je na tom avataru, který Vás raz za čas provází touto povídkou? Není to House a Wilson. Je to House a Chase. Nemůžu věřit, že jsem si to neuvědomila dříve, leč je tomu tak. Tato fotka pochází z epizody třetí řady s názvem "Debílek" ve které Chase se solidarity a náhlé navalené viny objímal House, když měl dojem, /stejně jako všichni ostatní/ že náš milovaný chromý mág umírá na rakovinu. Je mi trapně, propaguji tady pár HILSON a obrázek tu mám k čemu? Snad k HASE?...:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pusy.na | Web | 24. dubna 2009 v 23:01 | Reagovat

ani nevíš, jak jsi mě tímto potěšila, milá zlatá! přesně to jsem v této chvíli potřebovalo, Gregí s Jimmym vždycky umí zvednout náladu a v takové poloze obzvlášť. toho avataru jsem si všimla, ale přiznávám, že jsem to nijak neřešila

2 Sweethistory | E-mail | Web | 25. dubna 2009 v 12:35 | Reagovat

Ahojky. Tak jsem si udělala čas a začala jsem šmejdit...PARÁDA! Bála jsem se, že na Housíka jen tak nenarazím a ty mu věnuješ tolik prostoru. Buď blahoslavena, Belatrix! Tvůj překlad je super, nemám znalosti vysokoškolského profesora a jestli tam někde něco neštymuje, tak je mi to fuk...a ani jsem si toho nevšimla.
A to, že v ikonce House objímá Chase, popravdě, to je mi taky lógr:-)
Pokračuj ve své bohulibé činnosti a přibližuj nám dál zahraniční tvorbu, ke které bych se já, jazykový zabedněnec, jinak nedostala! :-D Z

3 sigam | Web | 27. dubna 2009 v 18:27 | Reagovat

Ha, to s tím avem mi došlo hned, jak jsem tu epizodu tuhle viděla. Musím sehnat nějakou Chase/House povídku ;).
Mno, co napsat dál... prostě jako obvykle perfektní překlad. Tuhle povídku zbožňuju a jsem opravdu zvědavá, kam bude děj směřovat...

4 Profesor | 4. května 2009 v 17:51 | Reagovat

Šmejdím po netu místo, abych se učila k maturitě. Ta je za 14 dnů a já se ještě učit nezačala. Ale to nevadí. Tahle povídka je pěkná a překlad taky. Kupodivu mi ani nevadí, že neznám fandom...

5 Bellatrix Black Lastrange | 4. května 2009 v 18:47 | Reagovat

Pusy.nko: Jsem ráda, že jsi ráda Jimmy. Avatar mě namíchl, já všetaznalý Housolog a nevěděla jsem to a přes to všechno "Debílka" jsem viděla už třikrát! Oh my House.

Sweet: House a já, ano by jsme jako Chip a Dale. Stejně nerozluční, stejně nestejnoměrně zaměření a stejně škodolibí. Jsem moc ráda, že ses rozhodla trochu toho "mého" fandomu okusit. Když já začala s tím žábácky rozkošným Poirotem. Děkuji.

Sigam: Má milá Sigam a proč jsi mě neupozornila...:)? Jedna skvělá House/Chase povídka je na anglickém fanu, kdyby jsi měla zájem ráda ti dám link. A ještě radši bych byla, kdyby jsi jí třeba chtěla přeložit. *To byla silně nenápadná výzva*

Profesore: Velmi jsi mě potěšila. U House člověk, znát fandom možná ani nepotřebuje. Ale kdyby jsi měla zájem, mám taky drobný článeček se shrnutím, nebo i ráda do fandomu zaučím. Jsem opravdu v oblasti House m.d. zapálená. Hodně štěstí u maturit, pevné nervy, slash stůj při tobě. Děkuji.

6 sigam | Web | 5. května 2009 v 18:19 | Reagovat

Jaká ochotná, když zjistila, že by mě mohla začít vydírat... ;) Tak mi ten link prosím, prosím pošli, ale upozorňuju, že vůbec nic neslibuju. Je dost možné, že to bude nad moje síly.

7 Profesor | 12. května 2009 v 21:01 | Reagovat

Dík Bellatrix, ale už jsem také zasvěcenec a dokonce i autor. Místo učení se jsem totiž prvních pět dnů volna strávila čuměním na dr. House. Zatím nejsem ani u konce druhé řady, a to jsem půlku první přeskočila, protože na tom webu ty díly prostě nebyly a já nemám náladu je hledat. No, ale teď se budu učit.

8 Bellatrix Black Lastrange | 13. května 2009 v 17:49 | Reagovat

O autorství samozdřejmě vím...:) Měla jsem na mysli zaučení jen do tajů House. House je velmi výhodný fandom v tom, že člověk si to "zkákání" může dovolit... je tam sice pár zásadních zvratů, ale nijak fatálních. Rozhodně bych však doporučila sledovat řady po sobě, jelikož nevím nevím jak bych se orientovala ve čtvrté, kdybych neznala konec třetí...:)

9 Andromeda | Web | 21. května 2009 v 18:37 | Reagovat

Uchvátilo ma to, celých osem kapitol som prečítala na jeden hlt...je to...ani neviem povedať, to čo mám namysli...
Skrátka, díky ti za preklad (ja a Anglina, to máme od seba na míle daleko)

10 Tobari-chan | E-mail | Web | 13. června 2009 v 18:19 | Reagovat

Teda, som šťastná že som tu na to narazila *-* Krásny preklad, poklona. To s Cuddyovou ma mierne dostalo, no hlavne že sú naši dvaja spolu ,no. Inak ako som už vravela, som zaostalá a ten avoš...tiež mi to dáko nedošlo xD

11 Majkad | 9. března 2013 v 23:41 | Reagovat

Ušetřit ještě více můžete také díky slevovým kupónům, nejvíce jich je na http://slevovykupon.net/

12 Alča | Web | 17. března 2015 v 21:40 | Reagovat

Doporučuji přírodní kosmetiku Oriflame. Já sama jsem se zaregistrovala na www.oricosmetics.cz , kde jsem ke své registraci získala dárky zdarma a také vzorečky.

13 Káťa | Web | 9. června 2015 v 11:44 | Reagovat

Využila jsem bezva akce na webu www.kosmetika-sleva.cz nyní mám na vše Oriflame slevu 23%. Mrkni na tento web, stojí to za to. Registrace je zdarma a můžeš objednávat třeba jen pro sebe se slevou. To je paráda.

14 Tereza | Web | 14. června 2015 v 11:01 | Reagovat

Chci se podělit s příjemnou zkušenností. Na stránkách www.kosmetika-sleva.cz jsem se zaregistrovala k Oriflame úplně zdarma a teď si nakupuji všechny výrobky Oriflame se slevou 23%. To je naprostá paráda, slevu můžu využít třeba jen pro sebe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama