FIRST chapter A

30. května 2009 v 10:12 | ©Bellatrix |  Horká peprmintová čokoláda
Název: Hot peppermint chocolate /Horká peprmintová čokoláda
Autor originálu: BewitchetOne (angl. fan)
Přeložila: Ottawianna
Beta-reader: Ottawianna, malinko jsem koukala i já (Bella)
Fandom: HP
Pairing: Harry/Sirius/Remus (Trio HP/SB/RL)
Pokračování: Ano
Stručně: Promrzlý Remus hledá útočiště v útulné kavárně, tam však nachází Harryho, mladého muže, který voní jako jeho druh… on však již jednoho druha má. Co s tím dobrosrdečný vlkodlak udělá?
Varování: Alternativní svět, což znamená že se vymyká dějové ose knih, obsahuje homosexuální styk, mezi zmíněnými muži (dva z nich 39letí a jeden 19letý). Navíc obsahuje poznámky z jiného fandomu (Kingdom Hearts). Neobvyklá jména i vedlejší postavy..
Pozn. autora: BewichetOne píše, o tom, že tato povídka je jako její dítě, má ji moc ráda, i proto, že je jedna z jejích nejdelších děl (co se množství textu týče). Žádá a prosí o komentáře a žádáme a prosíme je i my..

000

Kavárna byla vyhřátá, proto snad přitahovala promrzlý chladný mužův obličej. Z uspěchané ulice města se dalo okny pohlédnout do místnosti s kójemi pro víc než dvě osoby, které se nacházely naproti stěně u oken. Ve středu kavárny byly roztroušeny četné kruhové stoly. U několika z nich seděly dvojice, povídající si přes páru stoupající z konviček s horkou vodou, kvůli čemuž muži zvlhly třesoucí se rty.

"Ahoj," malý kluk se zvláštně zbarvenými vlasy (směsice modré s břidlicí a levandulí), které skryly jedno velké oko lazuritové barvy, se na něj usmál, na jedné ruce balancujíc podnosem, na němž byly postaveny prázdné konvičky a poházeny nějaké odpadky. "Proč se neposadíte ke stolu? Hned vám něco donesu, vypadáte vážně zmrzle."
Remusi Lupinovi unikl tichý smích, když si sundával rukavice a odvazoval rudou šálu z krku. "Ano, jsem docela zmrzlý." Dospívající (rozhodně mu nemohlo být víc než osmnáct) s lehkým úsměvem přikývl a ukázal směrem k jednomu z volných stolů, než odspěchal pryč, dávajíc znamení klukovi za pultem.
Stahujíc si čepici, projel Remus promrzlou rukou rozcuchané žlutohnědé kadeře a očima barvy tekutého zlata si prohlédl malé menu, které leželo uprostřed stolu. Příjemné teplo kavárny se začalo vsakovat do jeho oblečení a on si šťastně povzdechl, rozepínajíc si svůj těžký hnědý kabát a nechávajíc jej přehozený přes židli, zatímco si ohrnoval rukávy silného vlněného svetru.

"Ahoj, mé jméno je Harry, co vám mohu nabídnout?" otázal se zprava lehce nesmělý hlas. Remus, otáčeje hlavu, se usmál a otevřel ústa, aby odpověděl, když v tom ztuhl, nos se mu zaškubal, jako kdyby zachytil závan té nejlepší vůně, kterou nepoznal od … od …
Od dob Siriuse.

"Promiňte, pane, jste v pořádku?" zeptal se s obavou ten číšník, Harry, chvíli vypadal, jako kdyby chtěl na Remova široká ramena starostlivě položit ruce, ale zároveň vypadal, že by nerad překročil pomyslnou hranici profesionality.

"Naprosto v pořádku," zachrčel Remus, hlas se mu třásl z nedostatku vzduchu, zatímco se ten vlk v něm probudil v důsledku toho, jak na něj působila ta perfektní vůně přicházející od mladého muže vedle něj. Pročistil si hrdlo, zoufale se snažíc udržet to zvíře v úzkých a srovnat svůj obvyklý chraplavý baryton zpět do původního normálního stavu.

"Můžu vám něco donést?"

"Ano, mátový čaj a kus citronového piškotového koláče," zamumlal Remus, oči přilepené na oslňujících smaragdech, které sloužily jako Harryho oči, skryty za křehkou stříbrnou drátěnou konstrukcí brýlí a obklopeny hustými černými řasami. Mladý muž se na něj usmál a poznamenal si rychlou objednávku, pak se otočil na patě a zamířil zpátky k pultu. Remův upřený pohled sklouzl na ten perfektní zadek zvýrazněný černými kalhotami.
Tohle se nemůže dít, pomyslel si Remus, odtrhnul svůj upřený pohled od Harryho a otočil jej zpět k hladkému dřevu stolu. Jak se to mohlo stát? Věděl, co ta vůně znamenala, co za půvab a intenzitu musel ten mladší muž pod ním mít a co to v rozkoši znamenalo, ale nechápal, proč se to stalo! Měl druha! Měl Siriuse! Okouzlující, sexy neodolatelný Sirius s vlasy barvy hluboké půlnoci a jiskřivýma šedýma očima, jeho štěkavý smích a -
"Tady to je, pane," přerušil Harryho rozkošný hlas jeho myšlenky, když pokládal před Remuse obrovský hrnek peprmintového čaje, napravo od jeho loktu položil kousek lákavě vyhlížejícího citrónového koláče politého polevou z žervé.
"Prosím, říkej mi Remusi." Harry se zarazil, zvědavě natáčejíc hlavu napravo. V tu chvíli byl tolik podobný psovi, že vlk v Removi zavyl slastí a doslova drásal stěny. Lesk v jeho očích byl pro Harryho, prodlévajícího ale i ztrácejícího se v Remově pohledu, tak snadno rozpoznatelný, že ustoupil o půl kroku dozadu dřív, než by jeho tělo začalo reagovat na feromony, které vlk vydával.

"Máš překrásné oči," zašeptal černovlasý muž, zatímco se mu přes líce rozlévala svůdná červeň, burácející dolů jeho tělem. Krev bubnujíc pod jeho pokožkou činila jeho vůni bohatší, teplejší a mnohem přitažlivější.

"Děkuju, Harry," zašeptal Remus, olízl si rty a se zadostiučiněním sledoval, jak se Harry otřásl a nevědomky zareagoval navlhčením svých rtů. Sevřel Harryho ruku ve své, zkoumajíc jeho štíhlé prsty s drobnými mozoly, jeho příjemnou teplou dlaň, ale jen do té doby, než ji přenesl ke svým rtům a jemně, ale přesto se zvláštní důvěrností políbil tu křehkou dlaň.
Harry sebou trhl, šokovaně zalapal po dechu a s doširoka otevřenýma očima mu ruku vytrhl, odvrátil od něj obličej, momentálně zastíněný zářivou červení, a překvapením pootevřel ústa. Remus se zaculil (takový výraz se na jeho obličeji obvykle neviděl, leda když se vlk v něm dral takhle na povrch), když ten kluk začal koktat a třásl zamítavě hlavou. "Ehm … jo, díky … uhmm … dobře …" A pak s lehkou úklonou odspěchal pryč, prosmýkl se za pultem a při procházení třískl dveřmi, které vedly do zadní místnosti.
Se šťastným povzdechem Remus zvedl svůj hrnek a dlouze si lokl, peprmint a Harryho vůně pokožky se na jeho jazyku báječně mísily.

000

Vážně jsem se mu poklonil? zařval na sebe Harry a ve svých hustých ebenových vlasech sevřel ruce v pěst. Mohl jsem ze sebe vůbec udělat většího pitomce? Nevěděl, čím ho ten starší muž tolik přitahoval, ale něco na něm Harryho lákalo.
Ten muž, Remus, jak se mu představil, byl naprosto okouzlující, ale ne v tom obvyklém slova smyslu. Měl hnědé blond vlasy, které spadaly do těch nejvíc smyslně zbarvených očí, co kdy viděl. Za ušima měl vlasy trošku kratší, a tak se mu kolem nich roztomile vlnily, barva vlasů perfektně ladila k jeho jemné bledé pleti.
Vypadal silný, se širokými rameny pod tmavomodrou vestou a obrovskýma rukama, což mohl dokonale pocítit, když se ho dotkl. Navzdory tomu, že vypadal unaveně a mnohem starší (ta šedivá ve vlasech to dosvědčovala), vyzařovala z něj síla a energie. A ten jeho sexy chraplavý hlas… A způsob, jakým jeho oči ztmavly, jako kdyby po něm … toužil, mu přišel nesmírně přitažlivý.
Ale ne, to nebylo možné.

"Kdo byl ten okouzlující muž v kavárně, co tě téměř povalil na stůl?" zeptal se Harryho jeho spolupracovník, vysoký svalnatý muž s vrstvenými růžovými vlasy a jiskřícíma modrýma očima. Harry prudce zčervenal a podvědomě udělal krok zpět.

"M-Marluxie, o čem to mluvíš?" Marluxia se zasmál a přikročil k Harrymu tak, že se jejich těla vzájemně dotýkala. Harry se zády tisknul ke stolu za ním - sám se chytil do pasti.

"Nech toho, Harry, nemysli si, že to nikdo neviděl. Znáš ho?"

"Marluxie," ozval se za vyšším mužem chladný, ale i přesto zvláštně něžný hlas a Harry vykoukl přes svého únosce. Když tam uviděl stát Zexiona, ruce překřížené na štíhlé hrudi a zlostně podupávajíc pravou nohou, zhluboka vydechl úlevou. "Tvoje směna skončila, prosím tě, přestaň už Harryho obtěžovat, označ si pracovní lístek a odejdi." Znovu se ozval Marluxiův smích, jak vyndával svou kartu ze štěrbiny ve zdi za Harrym, označil čas a nechal jí vklouznout zpět na své místo, načež odstrčil stůl od muže, který u něj setrvával - samozřejmě s nadbytečným vrzáním a skřípáním.
"Samozřejmě, Zexione, Harry, omluvte mě, prosím," řekl s uštěpačnou úklonou. Zexion zakoulel svým jediným viditelným okem.

"Nečeká na tebe Vexen?" zeptal se a culícího se muže s růžovými vlasy vykopl z místnosti. Zexion rozmrzele nakrčil nos, jak okolo nich dál zůstávala jeho vůně po růžích.

"Díky, Zexione," zašeptal Harry a poodešel od stolu, zatímco si třel záda tam, kde se mu hrana stolu zabodla do páteře.

"Hm," zahučel ten menší, vzhlédnul k Harrymu a přelétl ho pohledem. "Jsi v pořádku?"

"V pohodě, dík."

"Pak bych se tě rád na něco zeptal." Harry přikývl; shrnul si ofinu z očí, jak se připravoval na otázku, kterou podvědomě už teď tušil.

"Kdo je ten muž u stolu?"

"Jmenuje se Remus," odpověděl Harry, ale když nepřicházela žádná další odpověď.

"A?" popostrčil ho Zexion tiše,

"A to je všechno, co vlastně vím."

"Vypadals s ním docela spokojeně," poznamenal Zexion, ne nevlídně, jen poukázal na zřejmé. Harry zčervenal ještě víc než předtím, ale znovu přikývl, tentokrát pomaleji, zmateně.

"Něco … něco na něm je, Zexione … Prostě mě to k němu táhne." Zexiona ze sebe vydal krátký smích, na rtech laskavý úsměv, který si schovával jen pro své přátele.

"Zní to stejně jako u Demyxe." Harry se zazubil při tom pomyšlení. Chvíli myslel na Zexionova menšího, vysoce netaktně chrchlajícího přítele, který byl posedlý mořem a hudbou.

"Vážně to je jako s Demyxem? Taky tě to … k němu táhlo?"

"Samozřejmě, že ano, Harry," odpověděl Zexion a opět k němu vzhlédnul. "Znáš Demyxe, víš, jak moc jsme byli rozdílní. Ale něco na něm bylo - když vešel, nemohl jsem od něj odejít, chtěl jsem ho vidět zas a znova." Upřeně zíral do Harryho očí, modré se setkaly se zelenými, jako by něco určitého hledaly. "Jestli tě to k němu táhne, pak na něm musí být něco zvláštního, a myslím, že by ses měl řídit svými pocity. Když jsem s ním mluvil, zdál se upřímný a myslím, že … by byl pro tebe vhodný." Harry zrudl, ale v obličeji pomalu rozšířil svůj úšklebek. Pak přátelsky stiskl kamarádovo rameno a odešel z místnosti, pozorujíc pro Remuse náhle mnohem zalidněnější kavárnu.
Srdce mu pokleslo, když si všiml toho, že Remus odchází.

"Nekoukej, jako kdyby ti někdo zabil kotě," ozval se vedle něj přívětivý hlas a Harry pohlédl k Axelovi, neuvěřitelně vysokému teenagerovi s ohnivě rudými vlasy a mechově zelenýma očima, s trojúhelníkovitým tetováním zdobícím jeho líce. "Ten muž, jakže se jmenoval?"

"Remus," vydechl Harry a srdce se mu v hrudi zběsile rozbušilo z toho, co Alex následně řekl.

"Dobře, Remus. Říkal, že už musí jít," uculil se Axel a hravě Harrymu stiskl nos, "ale že se tu zítra zase staví, to aby tě mohl vidět." Harry se rozzářil, při cestě k dalšímu stolu téměř skákal radostí.
000

"Remusi, … co se děje?" zašeptal jemně Sirius Black, posadil se na pohovku vedle svého milence a položil svou ruku Removi na rameno. Světlovlasý muž mlčel, zatímco zíral do plápolajících plamenů v krbu, užívajíc si teplo, které vydávalo druhé tělo.

"Siriusi," řekl tiše. "Dneska se něco stalo, ale bojím se ti o tom říct."

"Co se stalo?" zaskřípal zlostně zuby Sirius. "Jsi v pořádku? Ublížil ti někdo?"
"Ne, samozřejmě, že ne, lásko, nic podobného," uklidňoval ho Remus, otočil se ke svému druhovi a podržel jeho obličej ve svých dlaních. "Jen … něco jsem dnes ucítil." Siriovo obočí se zkrabatilo, náhle byl nesmírně zvědavý. Věděl, že Remus (jako vlkodlak) měl pronikavý cit na pach - s tímhle nosem měl vlastní osobní zkušenost - vyčenichal ho jako Remova druha.

"Cos ucítil?" Remus zaváhal - oči se střetly, zocelilo ho to - obrátil své jantarové oči do těch zvláštně šedivých.

"Ucítil jsem … druha." Sirius ucítil, jako se mu zastavilo srdce před tím, než kleslo do žaludku, ruce ledové a obličej bledý.

"C-co tím myslíš, žes ucítil druha? To už… mě necítíš jako druha?"

"Css, Siriusi, samozřejmě, že tě stále cítím jako druha," zatrylkoval Remus, objal nešťastného muže a vložil mu do hedvábných tmavých vlasů něžný polibek. "Nemůžeš jen tak přestat být mým druhem, ale jeho prostě cítím jako druha taky."

"To nechápu," zašeptal Sirius. Vlkodlak si jemně povzdechl, promnul si ruce a položil je zpět na milence.

"Stává se to velmi zřídka, ale někdy vlkodlak může mít víc než jen jednoho druha. Zdá se, že jsem jedním z těchto netypických případů." Sirius se mdle zasmál, ruce se mu třásly.
"Ne netypický, jen speciální," zasmál se Remus, když pochopil Siriův přístup, a něžně ho políbil, olízl jeho spodní ret a jemně zasténal, když se jejich jazyky propletly. Trochu se odtáhl a přejel ukazováčkem po Siriově nose.
"Chci, aby ses s ním seznámil." Cítil, že strnul, ale jen do té doby, než mu prsty konejšivě prohrábl vlasy. Sirius si povzdechl, zavřel oči a pokusil se zakrýt svůj strach.

"Dobře, seznámím se s ním."

000

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Exa | 17. června 2009 v 15:03 | Reagovat

To vypadá pěkně...

2 St | E-mail | Web | 14. března 2012 v 20:55 | Reagovat

no comment:-)

3 Mrea | Web | 18. června 2013 v 16:26 | Reagovat

ale proč pak ne je to fajn

4 Nela Pa | Web | 2. srpna 2013 v 14:13 | Reagovat

Fajne blog. :-)

5 Jana Faa | Web | 23. srpna 2013 v 13:09 | Reagovat

Tady se mi líbí.

6 Zade | Web | 6. září 2013 v 10:13 | Reagovat

A votom to je....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama