FIRST chapter B

30. května 2009 v 10:14 | ©Bellatrix |  Horká peprmintová čokoláda
000


"Zase zpátky, Remusi?" řekl s jemným úsměvem ten samý teenager, co ho i včera přivítal, mihl se kolem něj a položil před mladého blonďáka s vlasy rozježenými a trčícími na jednu stranu velký hrnek. Remus se usmál, sundal si rukavice a nacpal je do kapsy.
"Jo, ehm…"

"Zexion," odpověděl hnědooký kluk a ukázal Removi se Siriusem, který za ním nervosně postával v kožené bundě, volný stůl. Ti dva si sedli a Zexion podal každému menu. "Pošlu pro Harryho, ano?"

"To by bylo milé, díky." Zexion s posledním úsměvem odplul.

"To nebyl on?" zeptal se Sirius, jak se jeho oči přilepily na Zexionovu stavbu těla, zatímco vyklouzl z bundy. Remus se jemně usmál a sám si rozepnul kabát.

"Ne, ten kluk, kterého zmínil, Harry, to je ten, o kterém jsem mluvil." Sirius nepatrně přikývl, srdce mu dunělo o žebra. Ztratí Remuse kvůli tomuhle klukovi? Nezáleží na tom, co jeho láska řekla, aby ho uklidnila, nezáleží na tom, že řekl, že ho bude vždycky milovat a že nemůže jen tak přestat být jeho druhem, stejně byl stále rozrušený, že by ho mohl odstrčit zrovna tenhle mladý muž.

Z myšlenek ho vytrhlo Removo pročištění hrdla, odtrhl oči od menu, viděl, jak jeho láska nenápadně pokynula hlavou k mladému muži, kráčejícímu k jejich stolu.
Siriusovi se zastavil dech - ten kluk byl nádherný! Delší, neuspořádaně trčící, černé vlasy, co zapříčinily, že vypadal, jako kdyby akorát přišel ze silného větru, spadaly do těch nejvíc hypnotizujících zelených očí, co kdy viděl. Nebyl moc vysoký, ale ani nebyl příliš malý, perfektní výška pro to, aby ho objal svýma rukama, možná aby jej tiskli s Remusem oba, zatímco by ho pevně drželi v objetí a jemně líbali do vlasů. Byl oblečený v jednoduché kavárenské uniformě, skládající se z bílé košile, zastrčené v černých kalhotách, černou zástěru měl omotanou okolo pasu a na nohou sešlapané černé tenisky.
Ano, myslel si Sirius, to by věci mohlo pěkně vyřešit.

"Nemůžeš mluvit, viď?" zašeptal Remus a Sirius přikývl, zatímco sledoval, jak se chlapcův obličej rozsvítil a oči zajiskřily, když spatřil Remuse.

"Ahoj, Remusi," řekl Harry plaše, jakmile přišel k jejich stolu, a vytáhl z kapsy svůj zápisník. "Jak se daří?"

"Báječně, Harry, tobě?" zeptal se Remus a Sirius si všiml zachvění v chraplavém tónu, který jeho láska použila. Viděl, jak Harry zčervenal a zachvěl se, a ani se neobtěžoval skrýt svůj predátorský úsměv.
"Jsem … v pohodě," zašeptal Harry, vzal propisku za uchem a přiložil jí k papíru. "Co ti můžu přinést?"

"Co bys doporučil?" odpověděl Remus s hladovým úsměvem. Harry na chvíli uhnul očima, přes líce se mu znovu rozlila svůdná červeň, pak si ale pročistil krk a podíval se zpět na muže se zlatohnědými vlasy.

"Vždycky si vychutnám peprmintovou horkou čokoládu a kousek New Yorského tvarohového koláče," odpověděl a Remus přikývl.

"To zní báječně," vydechl, jak očima přejížděl po Harrym, prakticky ho svlékal pohledem. Harry si nervosně pročistil hrdlo a otočil se k druhému muži u stolu.

"A co můžu přinést Vám, pane?"

"Sirius." Mladý číšník zmateně zamrkal.

"Promiňte…?"

"Moje jméno," uculil se Sirius, zatímco jeho oči přeběhli přes jeho pružnou postavu, "je Sirius."

"A-aha … Dobře, můžu ti něco přinést, Siriusi?"

"Můžu znát tvé jméno?"

"C-cože?" vyjekl Harry s doširoka rozevřenýma očima. Vážně s ním tenhle okouzlující muž flirtoval … a to, i když byl Remus u stolu? Jestliže mu řekne své jméno, zničí to jeho šance u Remuse? A měl vůbec někdy u Remuse šanci? Ale tenhle muž … Sirius … taky na něm bylo něco, co Harryho uchvacovalo, stejně, jako ho to táhlo k Removi…

"Harry," přerušil ho Remus a oči mu pobaveně zajiskřily. "Jmenuje se Harry."

"Rád bych to slyšel od něj, lásko," zabručel Sirius s afektovaným úsměvem, otočil ke svému milenci šedé oči, natáhl ruku přes stůl, sevřel tu Removu a propletl jejich prsty dohromady.

"Takže vy dva jste spolu?" vyhrkl Harry. Harry! A co si myslíš?! Neříkej věci, jako kdybys vůbec nepřemýšlel, a samozřejmě, že jsou spolu! Sedí spolu u stolu a jsou to dva nejvíce okouzlující muži, které jsi kdy viděl - jak sis vůbec mohl myslet, že bys měl šanci u kteréhokoli z nich?!

"Ano, my jsme spolu," řekl Sirius a sklouzl očima k postávajícímu klukovi, Remus k němu otočil obličej, u obou se stejně hladovým pohledem, který zapříčinil to, že se Harry rozechvěl, tělem se mu rozlévalo horko a hromadilo se v jednom velmi určitém bodě, který by se brzy stal dost nápadným, jestliže by na něj nepřestali takhle zírat.

"Ale…," Sirius si svůdně olízl rty, ale Harry nedal najevo svůj stesk. "Máme otevřený vztah." Harry se nervosně zasmál, tužka se mu třásla v ruce.

"M-můžu ti něco donést?" zakoktal a Sirius přelétl menu.

"Asi nebudeš mít Sex na pláži, viď?" Harry nebyl schopen slova, oči za brýlemi mu téměř vypadly z důlků. Remus se zasmál a hravě plesknul svého druha přes ruku.

"Siriusi, vážně! Tohle je kavárna, ne hospoda!" otočil se k dusícímu se klukovi a přátelsky se pousmál. "Pro něj Early Grey, prosím." Harry přikývl, krátce si to poznamenal, odspěchal od stolu a proletěl dveřmi vedoucími do vedlejší místnosti.

"Myslím, že ti tedy můj druhý druh nevadí?" zeptal se Remus a sundal svou ruku ze Siriuse, aby si mohl svléct svetr. Sirius se usmál, pozoroval Zexiona se znepokojeným výrazem na tváři, jak se žene za Harrym.

"Nejsi trochu domýšlivý, lásko?" zeptal se, přisunul si cukr a naprázdno s ním zatočil. "Ale ne, nevadí mi. Myslím, že to věci výtečně vyřeší."

"Ano, to vyřeší, pokud teda nedostane ten chudák dřív srdeční infarkt."

000

"Harry, jsi v pořádku?" zeptal se Zexion poté, co zaťukal na dveře zaměstnanecké koupelny.

"Ne," zasténal Harry, obličej schovaný v dlaních, jak se opíral o stěnu. Chtíč mu stále burácel tělem, ale už se uklidňoval.

"Mám vejít?"

"Jo, není zamčeno." Kluk s brčálovou čapkou strčil do dveří od koupelny, vešel a položil mu přátelsky ruce na ramena.

"Co se stalo?"

"Jsou úžasní," zašeptal Harry, spustil ruce a obrátil ke klukovi vedle něj své zelené oči. "Přitahují mě oba dva."

"Kdo byl ten druhý muž?" zeptal se Zexion klidně. Harry vzdychl, zaklonil hlavu a vzhlédl k fosforeskujícím žárovkám na stropě.

"Jmenuje se Sirius a on a Remus jsou spolu, ale říkají, že mají otevřený vztah."

"To zní jako pobídka," prohlásil Zexion. Harry přikývl.

"A pak se zeptal, jestli bych neměl sex na pláži." Kdyby Zexion něco pil, vyprskl by to po celé koupelně.

"T-to je docela rychlé," zakoktal Zexion, který v tu chvíli ztratil svůj obvyklý klid. Harry se pousmál, když uviděl svého přítele tak zneklidněného.

"To jsem si taky myslel, než Remus řekl, že nejsou v hospodě," Zexion přikývl, jeho jemný obličej byl stále růžový od rozpaků.

"Jo, jasně, pití … Sex na pláži …" Chvíli byli zticha, dokud do místnosti nestrčil hlavu Axel.

"Harry, tví milenci čekají na svou objednávku. Doneseš jim to ty, nebo chceš, abych to raději udělal?"

"Ne, ne, to je v pořádku, Axele, donesu jim to," řekl Harry, usmál se na Zexiona a zamířil do kavárny, držíc tác, kde ležela jejich nabídka. S hlubokým nádechem se sebral a zamířil k místu, kde byli ti dva pohlceni v obsáhlé konverzaci.

"Tady to je, omlouvám se, že to trvalo tak dlouho," řekl Harry omluvně, položil před Rema dezert a horkou čokoládu a před Siriuse čaj. Před tím než mohl ruku odtáhnout, mu Sirius stiskl zápěstí, zaculil se oslňujícím úsměvem a nohou zachytil židli od jiného stolu, aby jí mohl následně se skřípěním přitáhnout mezi něj a Remuse.

"Prosím, sedni si s námi."

"Ale … musím pracovat …"

"Pojď teď, drahoušku," promluvil Sirius a Harry zkusil bojovat s tím příjemným teplem, co se mu rozlévalo celým tělem, jakmile uslyšel to pohlazení. "Jen si s námi na chvíli sedni - slibujeme ti, že se budeš moct brzo vrátit zase do práce." Otočil se s úsměvem k Removi. "Nemám pravdu?"

"Samozřejmě," zavrněl Remus a poklepal na volnou židli. "Prosím, přidej se k nám."

"Dobře," téměř zakoktal Harry a svalil se poněkud neohrabaně na místo. Sirius vydal svůj drsný štěkavý smích a oči mu šťastně zářily, jak zíral na mladšího muže.

"Jsi perfektní, Harry."

"Perfektní? Pro co?"

"Proč nám o sobě něco neřekneš, Harry?" zeptal se Remus a vyslal k Siriovi temný pohled předtím, než se s příjemným úsměvem otočil k Harrymu.

"D-dobře, Jsem-"

"Snad nelenošíš, Harry?" skočil jim do řeči úlisný hlas za tmavovlasým mužem a Harry s lítostí a mrzutostí zároveň zavřel oči. Akorát když má šanci poznat blíž tyhle dva okouzlující muže…

"Marluxie, co tu děláš?" zeptal se a otočil se k muži s růžovými vlasy. Zdálo se mu, že zaslechl podrážděné zavrčení od Remuse, ale nebádal nad tím. Marluxia se uculil.

"Zbavil jsem Axela dalšího střídání, takže může strávit čas se svým drahým Roxiem - neměl bys pracovat?"

"Jo, samozřejmě, omlouvám se." Harry se zvedl, odsunul židli a dal jí zpět ke správnému stolu.

"Jsem si jist, že ano - ať už tě tu znovu nevidím." Muž zmizel - ty tři zanechal u stolu, nenávistně mu zírající na záda.

"Kdo je ten homosexuál?"

"Ty máš co mluvit, Tichošlápku," řekl Remus a obrátil oči v sloup. Chytl Harryho ruku, čímž způsobil, že ten mladší zalapal po dechu a zčervenal. Remus s lišáckým úsměvem vytáhl Harrym zpoza ucha propisku a sebral mu poznámkový bloček.


"Nezajdeme dneska večer na drink? Jestli budeš chtít, mohli bychom si víc popovídat," řekl, zatímco rychle napsal pod adresu kavárny tu jejich a jeho i Siriovo číslo vpravo pod ní.

"To bych rád," zašeptal Harry, vzal si zpátky blok a vytrhl z něj list, pak jej nacpal do kapsy.

"Končím v osm večer."

"Setkáme se na téhle adrese v devět, zavolej, jestli se ztratíš," řekl Remus. Harry přikývl a na oba se usmál.

"Uvidíme se, lásko," zacukroval Sirius.

000

"Mami? Tati? Jste doma?" zakřičel Harry hned, jakmile otevřel dveře od domu, který sdílel se svými rodiči.

"Harry, zlatíčko! Jsi tu akorát včas na večeři!" zavolala z kuchyně jeho matka, Lily, a Harry se usmál, odkopl boty a zamířil do kuchyně, kde stála jeho matka, kmitala hůlkou a posílala tak na stůl nádobí.

Jeho otec, James Potter, vzhlédl od večerního vydání Denního Věštce a široce se usmál na syna. Harry vypadal téměř stejně jako jeho otec, na zátylku trčící černé vlasy a hranaté brýle, jen jeho oči byly jako ty matčiny, které se v tu chvíli, co uviděly své jediné dítě, šťastně rozzářily.

"Sedni si k nám, Harry," řekla Lily a Harry si zabral židli vedle otce u jejich podivně kulatého stolu.

"Co si dáš, drahoušku?"

"Nemám moc hlad, mami," řekl Harry a rodiče se na něj ustaraně zamračily.

"Není ti špatně?" zeptala se Lily a Harry s uklidňujícím smíchem zavrtěl hlavou.

"Ne, není mi špatně."

"Harry," řekl James tiše a jeho syn si povzdechl.

"Vážně je všechno v pořádku - jen se dneska v devět večer sejdu s pár kamarády."

"To je úžasné," řekla Lily, položila salát do mísy a podala jí manželovi. "S kým se sejdeš?"

"S Remem a Siriem." James nakrčil obočí a pocuchal si už tak špatně učesané vlasy.

"Proč mi ta jména přijdou tak známá?" zamumlal si, vytáhl z kapsy hůlku a zamumlal "accio" jedním dechem. Obrovská kniha mu přiletěla do ruky tak, že jí James lehce chytil, a Harry se zvědavě zamračil.

"Tvoje bradavická ročenka?" zeptal se a James se na syna usmál, zatímco převracel stránky, dokud nenašel, co hledal.
"Já věděl, že mi ta jména něco říkala, chodil jsem se Siriem Blackem a Remem Lupinem do Bradavic. Jsou to ti dva, s kterými se máš dneska sejít?" obrátil se od v kůži vázané knihy k Harrymu. Mladší muž se usmál a zlehka se dotkl zářícího obličeje sedmnáctiletého Siria, s kterým se dnes odpoledne setkal.

"Ano, to jsou oni." Na fotce byl Sirius zavěšený do Rema jako na svatbě - muž s jantarovýma očima přemáhal smích a jeho hábit se šmodrchal na milencových rukou. I tenkrát vypadali stejně svůdně a nádherně jako dnes v kavárně, Sirius se svými delšími vlasy svázanými do koňského ohonu a i Remus, přestože měl nyní pár šedých pramínků ve světle hnědých vlasech.

"Tihle dva byli vždycky spolu," řekla Lily s úsměvem. "Sirius chodil s námi do Nebelvíru, ale stejně byl pořád s Remem, který byl z Havraspáru. Myslím, že se ti dva seznámili už ve vlaku a od té doby jsou nerozluční; zdá se, že jsou ještě pořád spolu, viď?" Harry přikývl, zavřel knihu a opatrně si jí položil na klín.

"Nevšiml jsem si, že jsou kouzelníci." James spolkl sousto špaget.

"Dva nejlepší v našem ročníku; vědí oni, že jsi kouzelník?" Harry zavrtěl hlavou.

"Ne, nemyslím, právě proto nejspíš chtějí, abych se s nimi setkal v Děravém kotli, aby zjistili, jestli ho můžu vidět." Lily se zasmála.

"To musel být Remův nápad; vždycky byl na podobné věci chytrý." Harry přikývl. "Dobře si to dneska večer užij, miláčku; vím, že s nimi budeš v bezpečí."

"Díky, mami."
000

"Nemyslím, že s Harrym dokážeme na tebe jen koukat," řekl s úsměvem Sirius a od vchodových dveří, o které se opíral, se podíval na svého přítele. Remus se usmál na Siriův odraz ve vysokém zrcadle.

"Ať už bych si to jakkoli přál, nesmíme na něj dneska večer tlačit, pamatuj si to, Siriusi." Sirius se ušklíbl.

"Samozřejmě, jen možná nedokážu dodržet slib. Ale jestliže on něco začne, nejsem si jistý, jestli to dokážu zastavit."

"Budeš muset, protože nechci být moc horlivý." Remus se otočil a narovnal si karmínovou košili, kterou si oblékl. "Vlk bude chtít potvrdit druhého druha; už teď cítím, jak Moony číhá uvězněný pod povrchem." Sirius se usmál, natáhl se k Removi a dal mu na rty něžný polibek.

"Dobře, zkusím kontrolovat jak sebe, tak i tvého vlkodlaka." Remus vykouzlil vděčný úsměv a objal svého milence okolo štíhlého pasu.

"Jak vlastně myslíš, že to s Harrym dopadne?"

"Nevím," odpověděl Sirius upřímně. "Můžeme jen doufat v to nejlepší."

"Já vím, ale je tu příliš mnoho věcí, co by se mohly zvrtnout. Nemusí být kouzelník, anebo jestliže je, tak zas může nenávidět vlkodlaky stejně, jako to dělá i většina kouzelníků nebo -"

"Ššš, brouku," konejšil ho Sirius a vískal mu prsty ty hedvábné vlasy, co tolik miloval. "Vždyť se toho všeho nemusíme obávat, i kdyby to s Harrym nevyšlo, stále budeme mít pořád toho druhého." Remus přikývl a dal Siriovi něžný polibek na jeho čerstvě oholenou tvář.

"Měli bychom jít; nechceme přeci, aby Harry musel čekat, jestliže není kouzelník."


000

A/B: Kapitola musela být rozdělena kvůli její nadměrné velikosti. (Dvojsmyslník?)...:)

 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kiki | 30. května 2009 v 14:55 | Reagovat

uááááá kouzelná povídka!!!! :) kdy bude další kapča? plánuješ přidávat pravidelně??? moc se mi tohle líbí...nejsem obvykle na trojičky ale tohle je fakt kouzelně vymyšlený... a hih...Siriusovy myšlenky mě nenechávají chladnou...

2 Grifinia | Web | 30. května 2009 v 18:35 | Reagovat

Aaa... rychle další díííl xDDD
Tahle povídka je jako droga... nemůžeš to vydržet, dokud nedojede na další dávku...

3 Lenča | 30. května 2009 v 19:04 | Reagovat

Zajímavý nápad, už se moc těším na pokračování, doufám, že bude brzo :-)

4 gleti | 30. května 2009 v 19:25 | Reagovat

nádherné ve své něžnosti, budu netrpělivě čekat na pokračování

5 Paupee | 30. května 2009 v 20:21 | Reagovat

Moc dobrý příběh. Konečně po dlouhé době čtu něco zajímavého,originálního..:) Moc,moc pěkné.

6 Severina | 30. května 2009 v 22:17 | Reagovat

Jsem zvědavá na vývoj, zatím to vypadá dost zajímavě ;D pěkný překlad :)

7 Elis | 30. května 2009 v 23:40 | Reagovat

Krásnéé!!můžu se jen zeptat na odkaz na original??dekuju..

8 Aidrien Assagir | Web | 31. května 2009 v 14:04 | Reagovat

supeeeer...

9 P. | 31. května 2009 v 18:50 | Reagovat

Čte se to skvěle, Bells, .. ráda si přečtu další kapitolu, zda-li bude. :)

10 Cestrel | 31. května 2009 v 19:29 | Reagovat

Opat dalsi dovod preco sa tesit na net -  Nenechajte nas cakat dlho:) velmi sympaticke citanie:) A tiez sa pripajam k prosbe o odkaz na original - chvilu som patrala po nete ale bezvysledne...

11 Bellatrix Black Lastrange | 31. května 2009 v 20:26 | Reagovat

Jménem Ottawianny, vám všem děkuji. Jen chci upozornit, toto opět není moje překladatelské dílo...:)
Povídka je opravdu báječná, v tom se s vámi plně schoduji.
Odkaz na originál: http://www.fanfiction.net/s/4063010/1/Peppermint_Hot_Chocolate

12 Ravenablue | 12. června 2009 v 15:47 | Reagovat

Ott, opravdu vynikající překlad. Skvěle vybraná povídka. Zaprvé trojice se moc často nevyskytují a vůbec typ této povídky v českém slashi nějak tak chybí. Takže výborně zvolená povídka + výborný překlad + něco co tu ještě nebylo = jednoznačný úspěch , alespoň tedy u mě :)

13 Ottawianna | 1. července 2009 v 16:20 | Reagovat

Jak psala Bella, samozřejmě děkuji:). Ale co se týče výběru povídky, náleží plný dík Belle, která zapátrala na webu a Čokoládu mi tak nějak předhodila jakožto potenciální dílko zasloužící si překlad. Bohužel má však jen čtyři části a žádné pokračování...:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama