Kapitola čtvrtá "Trochu hořké sousto"

10. července 2009 v 15:27 | ©Bellatrix |  Po čem muži touží
Název: What men want / Po čem muži touží
Autor originálu: Elehyn (angl. fan)
Překladatelka: Ravenablue
Beta-reader: Za gramatickou úpravu náleží dík Ottawianně, já (Bellatrix) si připisuji malinkou výpomoc se stylem a slovíčkařením.
Fandom: HP
Pairing: HP/SS
Pokračování: 15 kapitol
Stručně: Jedno nepodařené kouzlo a je to tady. Harry může slyšet myšlenky všech mužů a zjístí tak, že myšlenky jeho profesora lektvarů se zhola nepodobají jeho předešlým odhadům.
Varování: Romantika/Humor, SLASH +18
Pozn.: Děkuji Raveně za krásný překlad, děkuji autorce Elehyn za povolení a děkuji rovněž Ott za skvělou spolupráci. Bella.

*MYŠLENKY PSÁNY POMOCÍ HVĚZDIČEK*



000


*Odporný malý idiot,* urážel Snape chlapce ve své mysli.Sám sebe ale nemohl odradit od zírání na černovlasého mladíka, který u nebelvírského stolu právě jedl svůj dezert.

*Nebo si ho spíš vychutnával. Merline! Nemůže se chovat trochu diskrétněji. Tohle je prostě neslušné… svůdné… vzrušující… Stop! Bože, ten spratek vůbec nezná pravidla slušného stolování. Co si ostatní pomyslí?*

Severus se rozhlédl po místnosti, hledaje, kdo z nich by si mohl všimnout toho Potterovic spratka, který tady celé škole předváděl exhibici. Ke svému úžasu zjistil, že byl zatím jediný, kdo zaznamenal toto otřesné chování.

*Krétén, idiot, pitomec, sexy svůdce… achhhhhh.*

Rychle své černé oči upřel zpět na jeho ústa. Ta ústa, která mu v noci nedala spát, a ráno se kvůli nim budil v mokrých peřinách. Ústa, na která myslel, zatímco se každý večer před spaním sám uspokojoval. Ty rty, které sály tu třešeň a lízaly všechnu čokoládu pryč a náramně si vychutnávaly a užívaly každou minutu. Severus si prostě nemohl nepředstavit jeho naběhlého ptáka místo toho zpropadeného ovoce, které klouzalo znovu a znovu do těch nádherných žhavých úst. Uvnitř zasténal, když ucítil známé pnutí v tříslech.

*Harry, Harry,... přestaň, prosím.*

Severus rychle odvrátil pohled pryč od Nebelvíra, snažil se trochu uklidnit, a proto se rozhlédl kolem.

Tentokrát zjistil, že Harryho chování si všimli i jiní… dva chlapci… Severus zkřivil tvář ve znechuceném úšklebku.

Harry se mezitím bavil. Podařilo se mu soustředit svou mysl pouze na svého mistra lektvarů, čehož hned využil, aby mu oplatil ty roky mučení v lektvarech. Až na to, že tentokrát byl způsob mučení trochu odlišný.

Když opět olízl lžičku, byl překvapen, že neslyšel další sténání. Co se sakra stalo? Ztratil své spojení se Snapem? Možná, že se dost nesoustředil nebo… Harryho myšlenky se zarazily, když opět zaslechl ozvěnu hlasu svého učitele. Při jeho slovech Nebelvír ztuhl.

*Oba se na něj dívají s tak čitelnou touhou v tvářích. Mám i já ten samý extatický výraz? Doufám, že ne… má co si zaslouží. Kdyby nejedl tu zatracenou zmrzlinu, tak jakoby právě olizoval… ne! Nesmíš na to myslet! …nikdo by teď na něj neupíral pohledy plné chtíče…. Stejně, jaké mají vůbec právo hltat ho takhle očima… jen já mám to právo, pouze já… ach, přestal… Možná, že si ten tupec konečně uvědomil, jak jsou jeho stravovací způsoby nepatřičné!*

Harry už dál neposlouchal. Dívá se na něho ještě někdo další? Nechtěl, aby ho viděl někdo jiný!

Rychle pohlédl na své kamarády, kteří se spolu stále dohadovali a propásli tak celé přestavení.

Vydechl úlevou, nenápadně se rozhlédl po místnosti a jeho oči nenarazily na nikoho jiného než Draca Malfoye. Harry si všiml, že jeho tváře jsou lehce zardělé a okamžitě zaměřil svou mysl na tu Zmijozelovu.

*Ach ano, kdo by si to jen pomyslel!* říkal si právě blonďatý mladík. *Bože, ten byl tak sexy, když to dělal! Nepřestávej! Můžeš to dělat zas a znovu, kolikrát jen budeš chtít.*

Zděšený mladík se snažil uklidnit. Ne, to přece nemohl být on, o kom Zmijozel právě mluvil. Ne! To nebylo o něm. To je prostě nemožné.

*A proč by ne?* našeptával mu malý hlásek uvnitř jeho hlavy.

Harry s obtížemi polkl, a aby neměl žádné pochybnosti, vzal další lžíci zmrzliny a jal se ji olizovat. Zatímco jazykem odstraňoval všechnu čokoládu, spojil svou mysl s Malfoyovou.

Jeho srdce se propadalo někam k jeho kolenům, když slyšel velmi vzrušené: *Och ano… vypadá, že má určité "jazykové" nadání. Kdo by si to byl pomyslel?… Teď už jen musím zjistit, jestli je nebo není gay. A když ne... určitě budu schopen ho na jednoho obrátit.* Potom se vzrušený Zmijozel v duchu zasmál očekáváním.

Harry se zachvěl a rychle stočil svůj pohled k dalším studentům a profesorům. Snape se na něj už nedíval a vypadal plně soustředěný na své jídlo. Nicméně si Harry moc dobře všimnul, že se ho ani nedotkl. Nikdo jiný kromě blonďatého Zmijozela ho už samozřejmě nepozoroval. Harry však nechtěl jeho myšlenky znovu poslouchat.

Dal přednost ztratit se v neustálém přílivu dalších myšlenek a naslouchat hučení, které se neslo síní.

Přesto na celou věc musel neustále myslet. Snape jasně řekl, že ty osoby byly dvě. Ta první byla Malfoy… kdo byla ta další? Harry uznal, že hledání v davu by byla jen ztráta času. To by bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Navíc, ta osoba už ho zřejmě déle nesleduje.

*Doufám, že z toho nebudu mít nějaké nepříjemnosti. Udělal jsem to přece jen proto, abych Snapea trochu vydráždil. Je tak chladný, a když mě ponižuje, přímo se v tom vyžívá. Proč bych mu teď nemohl oplatit stejnou mincí…? A teď… Teď konečně znám jeho slabou stránku.*

Harry sklonil svou hlavu a povzdechl si.

Jistě, teď už znal mužovo slabé místo, možná víc, než by chtěl. Kdo by to jen řekl, že Achillova pata Severuse "Sadistického" Snapea, byla Harry Potter, zachránce kouzelnického světa? On tedy určitě ne a dost silně pochyboval, že by to napadlo i někoho dalšího.

Vzhlédl a opět zalétl pohledem k učitelskému stolu. Ke svému zklamání tam už svého profesora lektvarů nezahlédl.

*Možná,* řekl si Harry sarkasticky, *se odešel věnovat nějaké další "ruční" práci.*

Povzdechl si hlasitěji a obrátil se znovu k Ronovi a Hermioně, kteří na něj zírali široce otevřenýma očima, jejich obočí klenuté do oblouku. Musel něco propásnout.

"Ano?" zeptal se mladík.

"My tady na tebe mluvíme už dobrých pět minut, kámo," odpověděl zmatený Ron.

"Promiň, nějak jsem se ztratil v myšlenkách."

"Svých nebo cizích?" zeptala se Hermiona s nesouhlasným pohledem.

"Vlastních, Miono. Říkal jsem ti přece, že jsem to udělal hlavně pro to, abych odhalil, jestli jsou tady nějací Smrtijedi, nikoli pro invazi do soukromí jiných lidí."

Hermiona stydlivě sklonila hlavu. "Promiň Harry. Dobře vím, že jsou tvoje úmysly dobré," (v tu chvíli Harry prudce zčervenal), "ale nemůžu si prostě pomoc, připadá mi to špatné. Naštěstí je to jen na jeden týden."

"Ano, jen na jeden týden," šeptal Harry smutně.

Najednou dostal nápad, a tak dodal: "Tak proto začnu své pátrání okamžitě. Tady v tom hluku stejně nic nenajdu, je tu příliš mnoho lidí, takže, ehm, budu prostě chodit kolem a poslouchat lidi, co jsou právě na chodbách."

"Dobrý nápad," řekl Ron, ale jeho nadšení se najednou obrátilo v rozčarování. "My s tebou ale jít nemůžeme, Harry."

"Proč bychom s ním nemohli jít, Rone?" zeptala se překvapená Hermiona.

Rusovlasý chlapec potřásl hlavou, jako kdyby odpověď byla zřejmá, a odvětil. "Ještě jsme přece nedojedli!"

Harry vybuchl smíchem a Hermiona jen potřásla hlavou v náznaku tichého zoufalství. Ať se stane cokoliv, tak Ron zůstane pořád Ronem - tedy chodícím žaludkem.

"To nevadí, žádné obavy," řekl Harry. "Mimo to, bude daleko lepší, když budu sám. Budu tak schopen pracovat rychleji, než kdybychom šli všichni tři."

Ron uvolněně přikývl a Hermiona, leč neochotně, souhlasila také.

Harry z Velké síně vyklouzl tak rychle, jak jen mohl, všemožně se vyhýbaje očím Draca Malfoye, až se konečně dostal do prázdné chodby, která se větvila všemi směry. Bez rozmýšlení si vybral tu, která vedla do sklepení, a sešel po schodech dolů.

Studený vítr se hnal a pochmurně pískal podél tmavých stěn koridorů, občas zhasínaje některou z řídce rozptýlených pochodní. Stěny zde byly mokré, někdy během zimních měsíců dokonce zamrzlé.

Harry najednou stál na dosah dveří Snapeova kabinetu, rychle tlačící pryč všechny otázky, které se mu honily v hlavě. Nechtěl vědět, proč ze všech možností, co na hradě měl, přišel zrovna sem. Všechno, co věděl, bylo, že nutně potřeboval vidět svého profesora, mluvit s ním… znát jeho myšlenky. Možná by se pak i dozvěděl, proč Snape předstíral, že ho tak nenávidí… nebo… možná ho skutečně nenáviděl, ale prostě si nemohl pomoct od toho, aby přestal po svém studentovi toužit. Snape byl paradoxní, záhadný a to jen podporovalo Harryho snahu objevit to, co jeho učitel skrývá. Objevit skutečného Snapea.

To byl také důvod, proč zaklepal na dřevěnou výplň těžkých dveří. Vzápětí zaslechl známé ostré: "Vstupte!" Zatlačil tedy na dveře a vkročil do jámy lvové, srdce prudce bijící.

Severus pozvedl své oči směrem k vetřelci, a když poznal, kdo že se ho to pokusil otrávit svou přítomností, začalo jeho srdce bít staccato.

*To snad ne,* úpěl v duchu.

Muž byl rád, že Potter nemohl číst jeho myšlenky (ha ha, to si Sevíku jen myslíš - pozn. překladatelky), kdyby toho byl schopen, věděl by, jak moc ho teď chtěl a jakou bolest v tomto okamžiku cítil, jen když se na něj podíval. Jeho tělo doslova hořelo touhou.

"Co chcete, Pottere?" zeptal se Severus ledově.

"Já… já… já jsem chtěl… vědět…" koktal Harry, který najednou nevěděl, co vlastně říct. "Chtěl jsem se vás jen zeptat na… pár informací… o naší poslední hodině."

"Dobrá, čekám."

"Při poslední hodině jste říkal, že…"

"Jsem potěšen vidět, Pottere, že navzdory tomu, co jsem si myslel, posloucháte v mých hodinách. Vždycky jsem měl dojem, že je to spíše ojedinělý případ," utnul ho Snape sarkasticky.

Harry jen tvrdě polkl a pokračoval: "...že k přípravě Energetizujícího lektvaru, máme dvě dlouhá péra z ohňového kohouta louhovat ve výtažku z bílých kopřiv, aby se neutralizovaly účinky… dále etiopské scvrklofíky, vejce runoskopa a bambusový stvol…."

"To je velmi dobré, Pottere, jsem skoro ohromen vašimi znalostmi a velikostí kapacity vaší paměti," posmíval se mistr lektvarů.

Harry musel počítat do tří, aby se alespoň trochu uklidnil. Tohle byl špatný nápad. Nikdy sem za Snapeem neměl chodit. Teď toho jen hořce litoval.

"Ale profesore, vaše chvála není opravdu nutná, to si ani nezasloužím," slyšel se sám odpovědět. "Musím připustit, pane, že vaše hodiny miluju. Byl jsem předtím tak slepý a nedocenil jsem pravou cenu vaší odborné výuky. Ale teď, teď se horlivě snažím všechno od vás naučit a snažím se být pilný a obzvlášť tvrdě pracující žák."

Harry si povzdechl a kroutil hlavou, jako by vzpomínal na všechny ty lehkomyslnosti a hlouposti svého dospívání a zíral Snapeovi přímo do jeho černých očí. "Doufám, že "jisté nadání" mám, profesore, a moc bych si toho vážil, kdybyste ho mohl "využít"."

Harry jen slyšel dlouhé sténání, ozývající se v jeho hlavě, a nějak se mu podařilo, aby se na ten zvuk neusmíval.

"Já vím, že mám menší zkušenosti než vy, ale vy jste vynikající učitel, a kdybych si opravdu dal tu námahu a moc se snažil, určitě bych vás mohl ohromit. Ale zpět k lektvarům… říkal jste, že tam byla dvě dlouhá péra a…"

Harry neměl naprosto žádné ponětí, co to do něj vjelo a proč mluvil se svým profesorem právě tímto způsobem. Věděl, že to, co říká, je dvojsmyslné, ale on si prostě nemohl pomoct, i když znal význam těch slov… a jejich dopad. Ostatně, už teď mohl velmi jasně slyšet tlumené zvuky, které unikaly z mužových rtů, i když on se je pokoušel všemožně, leč marně, skrýt.

"V receptu se píše, že musíte stvoly potáhnout správně olejem po celé jejich délce… já jsem se divil, jak to děláte, aby příliš neztvrdly?"

*Ó můj bože, můj bože, můj bože, můj bože…*

"… jak vymačkat dužinu fíků tak, že všechna šťáva vystříkne ven…"

*Mmmmmmmm, aaaachhhhhh ano.*

"A co vejce, profesore, co s nimi máme dělat, když je držíme v ruce?"

*Hmmmmm, ó ano, v jeho rukách, dotýkání… hlazení… *

Harry se na něj díval se zcela nevinným pohledem a Severus musel zatřást trochu hlavou, aby se urychleně vrátil do reality.

"Co?"

"Vejce, profesore, pamatujete na vejce?"

Severus byl čím dál žhavější a žhavější, přestože věděl, že teplota ve sklepení byla pod nulou. Možná, že je teploměr rozbitý? Nebo to možná spíš bylo kvůli tomuhle malému pitomci, který tu říkal obscénní slova v jeho kanceláři. Jak jen mohl zůstat chladný?

Jeho erekce byla znovu bolestivě tvrdá. Tak citlivá. Každý nepatrný poryv větru ve sklepení způsobil, že se jeho roucho vlnilo, a naráželo tak proti vlhké látce jeho boxerek a způsobovalo, že uvnitř své mysli přímo křičel potěšením.

*Spratek,* sténal Severus.

Jak by asi vypadala jeho tvář, kdyby ho teď a tady přitlačil proti zdi a zmocnil se dychtivě těch jeho hříšných rtů? Tisknul by ho proti zdi a otíral se proti němu zběsile boky, tření jejich naběhlých údů proti sobě. Ach ano, a Potterovi by se to líbilo tak moc, že by ho pak prosil, žebral o to, aby se ho zmocnil. Severus rozhodně nebude potřebovat moc přemlouvání. A pak si ho vezme, vášnivě, celou délkou svého velkého ptáka, pohřbívaje se hluboko v jeho těsném vlhkém těle, divoce, bude polykat jeho nářek a steny svými hladovými rty… dokud nedosáhnou vrcholu.

Harryho líce byly najednou z nevysvětlitelného důvodu v jednom ohni. Severus si řekl, že to bylo zřejmě tím, že bylo evidentní, že Pottera neposlouchá. Chlapec byl bezpochyby naštvaný, jelikož dobře znal jeho prudký a ohnivý temperament.

S touto myšlenkou opět potichu sténal. Harry byl velmi vášnivý mladík, Severus to vždycky věděl, a v posteli by mohl být…

*Hmmmmmm.*

Musel se okamžitě sebrat. Toto si opakoval už nějakou dobu, ale během několika posledních dnů to pomalu začínala být jeho mantra.

Co měl teď říct? Potter se ho na něco ptal, ale on si zaboha nemohl vzpomenout na co.

"Pottere, tohle všechno už jsem vysvětlil během lekce, je až bolestivě zřejmé, že jste opět nedával pozor. Myslím, že budete potřebovat nějaké soukromé doučování. Školní trest, tady, v pondělí, v osm večer v této kanceláři. Teď vypadněte!"

"Ale… profesore, ne…"

Harry zatřásl zoufale hlavou. To rozhodně nebylo to, co chtěl, aby se událo.

"Řekl jsem, ať mi jdete z očí, Pottere!"

To už ho Snape tlačil směrem ke dveřím, ale ještě předtím, než je za Nebelvírem zabouchl, stihl vyprsknout: "Pondělí, osm večer."

Dveře se Harrymu zabouchly před nosem, ale všechno, na co teď mohl myslet, bylo, jak se jen mohl jeho plán takhle zvrtnout.

*Co mám teď dělat?* myslel si hořce. Ale už bylo pozdě vzít zpátky to, co udělal.

000


 

41 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Manda-chan | 10. července 2009 v 15:43 | Reagovat

super kapitola už se těším na další x) teda chudák sevík takhle ho trápit xD

2 Exa | 10. července 2009 v 16:54 | Reagovat

Tak to bylo hustý... :D

3 enedaka | 10. července 2009 v 17:40 | Reagovat

výborná kapitola

4 Amanda | 10. července 2009 v 17:40 | Reagovat

sevík je prostě boží a moc moc se těším na ten trest. Prosííím další kapču! :-D

5 gleti | 10. července 2009 v 19:50 | Reagovat

ten nádherně provokoval, při popisu výroby lektvarů jsem se celou dobu řehtala )to se nedalo nazvat smích). Chudák Severus ten si sním ještě užije (chacha).

6 Madelein | 10. července 2009 v 20:30 | Reagovat

tohle vážně nemá chybu.. těším se celý týden vždycky na další kapitolku a ta zatím nezklamala.. :) Sev si asi ještě dost užije a Harry si teď taky pořádně nahrál... no kdo jinému jámu kopá.... :D

7 AidrienAssagir | Web | 10. července 2009 v 20:43 | Reagovat

OMG! To chce fakt co nejdřív další díl... To umírání smíchy fakt stojí za to... xD

8 Pegy | 10. července 2009 v 22:33 | Reagovat

Super. Jsem moc zvědavá co bude dál.

9 Eliota | Web | 10. července 2009 v 23:12 | Reagovat

:D :D Tak tohle je senzační! :D

10 jesssnape | 11. července 2009 v 8:58 | Reagovat

jůůůů to bylo skvělý!!! =D to jsem teď potřebovala... mizím na celý týden na tábor a vážně nevím jak to tam s těma špuntama vydržím =)
chudák severus =) fakt je mi ho líto (trošičku =)) harry byl prostě úžasnej, tohle se mi hrozně líbilo:
"A co vejce, profesore, co s nimi máme dělat, když je držíme v ruce?" =D fakt paráda=) Ležím tady na stole, normálně mi tečou slzy jak se řehním, no já ten trest snad ani nechci vidět =) to bude žůžo!!!
Raven já se tak hrozně moc těším na další kapitolku!!!

11 Rastamama | 11. července 2009 v 13:49 | Reagovat

:D Tak tahle povídka nemá chybu.

12 pusy.na | Web | 11. července 2009 v 19:48 | Reagovat

jsem velmi zvědavá, co bude za trest :D

13 Rose | 11. července 2009 v 21:05 | Reagovat

Teda, ty narážky jsou super. Harry se snad školil u autorek ff:)))

14 AidrienAssagir | Web | 12. července 2009 v 23:44 | Reagovat

Kdy bude vlastně další pokračování??? Snad co nejdřív... Prosím, prosím...

15 Nanna | 13. července 2009 v 10:45 | Reagovat

Já prostě netuším, co jiného bych mohla psát, než jen: výborné, perfektní, řvu smíchy, válím se po zemi anebo hromadu smějících se smajlíků...:oDDD

16 Beruška | 18. července 2009 v 20:29 | Reagovat

Ach bože, celá povídka vypadá naprosto sexy. těším se na pokráčo

17 Yes | 20. července 2009 v 21:55 | Reagovat

kua dky bude dalsi?!?! :D:D

18 AidrienAssagir | Web | 20. srpna 2009 v 12:41 | Reagovat

Za chvíli tady začneme skandovat... "Další, další, další!" :-D

19 Salazaret | E-mail | Web | 29. listopadu 2010 v 18:39 | Reagovat

Jo jo... Chudák profesor...
Nádherná kapitolka... Harry je uličník a to se mi na něm líbí... No nic jdu na další kapitolku... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama