Praktické uplatnění osiřelého srdce A/B

30. července 2009 v 21:49 | ©Bellatrix |  Harry Potter-překlady jednorázové
Název povídky: Practical Uses of the Orphaned Heart / Praktické uplatnění osiřelého srdce
Autor originálu: hollycomb (livejournal.com)
Přeložila: ravenablue
Beta-reader: Ottawianna, Bellino hloupé stylistické oko
Fandom:
HP
Pairing: HP / Teddy Lupin (v minulosti HP/NL, sex mezi TL/AU postavou)
Pokračování: Ne.
Stručně: Harry tráví prázdniny doma s Teddym, kterého postihla záhadná nemoc. Co všechno se stane, když jeho manželka a děti odjedou na každoroční sešlost Weasleyovic klanu?
Varování: rimming, sprostá slova, slash, 18+
Věnování: Tento překlad je pro mou nejdražší Bellu, která si povídku s tímto párem moc přála. Takže Bello, to je pro tebe. Doufám, že se ti povídka bude líbit.

Pozn. překladatelky: Musím přiznat, že je to zatím asi můj nejtěžší překlad. Sloh a vůbec celé pojetí povídky nebylo zrovna to pravé ořechové. Nejde tak o obsah, ale o střídání časů a vůbec to, že povídka je psaná v přítomném čase mě prostě nějak nesedlo. Navíc se zde vyskytují dost sprostá slova, což já hrozně nerada překládám. Přeci jen když se v povídce objeví asi patnáctkrát slovo cock (pták, penis), tak se to jen těžko obměňuje. I přesto doufám, že se vám povídka bude líbit.
Pozn. Belly: Děkuji ti Raven. Svůj názor, ohledně sprostých slov jsme sladily… leč, hrozně mě tvé věnování zahřálo u srdce.


000

Harry si nemůže vzpomenout, kdy se naposled cítil v domě tak dobře, téměř mírumilovně. Možná, že ještě nikdy. Má sice rád rozjařený rámus svých dětí a neustálý tok jejich přátel skrz vchodové dveře, ale už mu je přece jen třicet pět a on se začíná cítit poněkud opotřebovaný, unavený a roztěkaný. Už se netěší na každoroční setkání Weasleyovy rodiny, které se koná každé prázdniny. Netěší se na něj letos, stejně tak jako se na něj netěšil ani loni a předloni. Skutečně si není jistý, kdy tato jeho nechuť vznikla, ale když se Teddy těsně před odjezdem nakazil nějakým virem a bylo mu špatně od žaludku, byl tajně rád, že má omluvu pro to, že se letos nezúčastní.

Teddy, který u nich každoročně pobývá přes letní prázdniny, tráví celé dny odpočíváním a čtením v pokoji ve čtvrtém patře, který je tam speciálně pro něj. Oproti němu Harry svůj veškerý čas tráví v práci a v noci pak dělá to, na co nemá čas, zatímco je jeho manželka doma: zkrátka a dobře si ho honí, dokud do ruky nedostane křeč.

Už deset let má Harry tajnou aféru - se svým vlastním ptákem. Zatímco spí vedle Ginny, často si říká, jestli je možné hladit se dost nepozorovaně, aniž ji probudí. Ale cítí, že je to dost nevhodné. Dokonce být v tom samém domě jako jeho žena a děti, zatímco sám spadá do svých hříšných představ - jako právě tyto poslední dny - mu připadá špatné a nepatřičné. Nebezpečí vyrušení jen přidává na jeho vzrušení - jako když tyto zhýralé věci provádí v jeho kanceláři na Ministerstvu nebo když se plíží do jeho a Ginniiny ložnice během večírku. Ginny, dole, dokonalá hostitelka, zatímco Harry, nahoře, stojí v koupelně a masturbuje nad umyvadlem a šeptá: Ano, pěkně mi vykuř to moje velký péro, přičemž si představuje mladého chlapce, který na Ministerstvu po večerech uklízí kanceláře, jak dychtivě polyká jeho sperma.

Skutečnost je taková, že je gay. Věděl to o sobě už v době, kdy mu bylo sedmnáct. Poté, co zazvonil zvonec a pohádka o něm a Voldemortovi skončila - což mu někdy připadá jako neskutečná, vymyšlená historka, kterou se snaží zapůsobit na kolegy v práci - se vrátil z propasti smrti k Ginny se vší energií a vzrušením jeho mladého těla.

Ale po tom, co se snažil obnovit jejich aktivity na břehu jezera, to prostě najednou nešlo. Jednoduché nadšení a vzrušení z věcí, které by dělat neměli, už prostě nestačilo. Ginny si myslela, že za to mohl
post-traumatický stres. To dávalo smysl, a tak přijal diagnózu šestnáctileté dívky, říkaje jí, že prostě budou potřebovat být nějaký čas od sebe. Ginny už v tu dobu byla inteligentní a rozumná čarodějka, tak mu jen potřásla rukou a řekla, že to je nepochybně moudré rozhodnutí. Ve škole ho neohrabaně sledovala, snažíc se ujistit, že nebude chodit s žádnou jinou dívkou. Toho by se Harry ale neodvážil. Byl si totiž docela jistý, že by ho zcela určitě zabila, kdyby se snažil o jiný vztah. A on se navíc o žádnou dívku nezajímal.

Sledování ho přes celý hrad se brzo stalo její zálibou. Pro Harryho to bylo více než obtěžující a právě v tu dobu se odehrál i jeho matoucí poměr s Nevillem Longbottomem.

Harry ještě stále přemýšlí o Nevillovi s jistým smutkem. Po bitvě o Bradavice byl Nevillovi najednou připsán status hrdiny a s tím vším zažíval i vedlejší následky, které to neslo, ne že by to Harry neznal. Od chvíle co zaznělo: Co? Co tím myslíte, že nedostanu zpátky moje rodiče? vídal na Nevillově tváři ten samý pohled, jako by se díval do zrcadla. Pocit, že nikdo jiný nemůže rozumět. Od té chvíle on a Neville začali trávit více času společně. Jeho společenský diář stejně v tu dobu nebyl nijak extra zaplněný, dokonce Ron a Hermiona, kteří teď doháněli ztracený čas - to znamená, že do toho nepřetržitě bušili jako králíci - na něj neměli čas a ostatní z jeho přátel byli mrtví a pohřbení. S Nevillem nemusel mluvit, nepotřebovali to. Většinu dní spolu jen seděli v tichu, Neville zamyšleně hledící do dálky. Harry si užíval ticha a pocitu, že nebyl sám.

Narozdíl od doby před válkou nebyl už Neville ten plachý, ustrašený chlapec. Když teď měl stát před třídou a předvést nějaké kouzlo, udělal to beze strachu. I kdyby byl v daném předmětu absolutně na nic a téměř při svém pokusu zabil polovinu žáků, což se stávalo nejčastěji, stejně kouzlo předvedl. Nakonec ho i Kratiknot odmítl jako dobrovolníka. Jediná obava, která mu zůstala, bylo létání. Tuto zálibu si Harry v té době taky rád odpustil. Smrt Hedviky s ním nějakým zvláštním způsobem pohnula víc, než závěrečná jatka, která přišla později.

Dokonce s ohledem na Nevillovu novou žízeň po životě byl Harry stále překvapený, když jednoho dne sklouzla Nevillova teplá, mírně vlhká ruka do jeho hábitu a následně mezi jeho nohy. Neville sám vypadal, jako by nevěřil, co právě udělal. Bylo zrovna pochmurné úterní ráno a oni seděli na římse jedné z nejvyšších hradních věžiček a obdivovali zamlženou scenérii, zatímco hodina lektvarů dole ve sklepení už dávno probíhala i za jejich neúčasti. Harry udělal nějakou hloupou poznámku o počasí a Neville zahučel bez zájmu neurčitou odpověď, a pak už to bylo.


Jeho ruka se jemně přitiskla skrz kalhoty k Harryho rozkroku.

"Hm," uniklo Harrymu. Byl až překvapivě klidný. Možná, že jen Neville něco upustil. Ale do jeho rozkroku?

"Promiň," řekl Neville, jeho oči velké údivem. Ruka ale byla stále přilepená k jeho rozkroku a Harryho koule se sevřely v nadšené reakci nad tím nesmělým dotekem.

"Já jen," drmolil Neville a nečekaně políbil druhého Nebelvíra na rty. Jen takový malý letmý polibek. Harry vzdychl a v odpověď roztáhl své nohy trochu víc. Jestli Nevillův nový přístup k životu byl zrovna takovýto, tak on s tím rozhodně problém neměl. Tak Longbottom mu ho chtěl vyhonit? Ok. Proč ne. Jeho penis na Nevillovo osahávání reagoval přímo fantasticky. Takovou reakci nebyl schopen vyvolat ani, když si ho sám hladil. Malátně vracel Nevillovi polibky, rád, že mu nemusí pohlédnout do očí nebo s ním mluvit, zatímco se tohle dělo. Roztáhl svá stehna, jak nejvíc mohl a povzbudivě zasténal, když cítil, jak Neville rozepnul zip u kalhot. Cítil, jak si cizí ruce razí cestu pod jeho spodní prádlo a jak ho začínají zpracovávat. Na Harryho to přišlo tak rychle a tvrdě, že se musel opřít o Nevilla, aby získal zpět ztracenou rovnováhu. Cítil se úplně vykostěný.

"Neville," vydechl Harry, když po chvíli mohl znovu mluvit. "Co to sakra bylo?"

Neville si jen kouzlem očistil ruku a poposedl, ve tváři zasmušilý výraz.

"Jen jsem se chtěl někoho dotknout, "zamumlal."A ty jsi tak… já vždycky… já zkrátka nevím. Ty tak fantasticky voníš a v poslední době jsi vždycky seděl tak blízko mě. Myslel jsem, že možná jen čekáš, aby se něco takového stalo."

Harry si povzdechl, stále zcela ohromen zjištěním, jak skvěle se cítil s mužskou rukou ždímající jeho ptáka. Byl to sice Neville, ale kupodivu dobře věděl, jak s ním má zacházet, o tom nebyly žádné pochyby.
Nakonec se rozhodl, že už o tom dál přemýšlet nebude. Popadl druhého mladíka za bradu a hladově ho políbil, kousaje jeho spodní ret, a čekal na ten úžasný pocit, který ho zaplavil i při prvním polibku s dívkou, ale to, co zažíval teď, se s tím nedalo srovnávat.

Ve vší poctivosti ho nikdy Neville příliš nepřitahoval, ale oba byli osamělí a Neville měl navíc krásný zadek, který přímo sváděl, aby se do něho zabořil.

Do té doby nevěděl Harry o mužském pozadí zhola nic, ale po tomto incidentu získal docela dobrý přehled o každé sladké prdelce v Bradavicích, ačkoli svým pérem protáhl jen tu Nevillovu. Ve svých představách to ale dával hned několika.

Těsně po válce masturbovat vůbec nedokázal, teď se mu ovšem chuť na danou činnost zázračně vrátila. Například Draco Malfoy, ten malej arogantní čůrák, úpěl a prosil ho o víc, když ho Harry ve svých fantaziích uprostřed snídaně přímo ve Velké síni ohnul přes stůl a divoce do něj bušil. Nebo Oliver Wood, na kterého myslel nepatřičně už v minulosti, i když mu to v tu dobu ještě nedocházelo a jeho myšlenky byly spíše naivní. Přišel by za Harrym do šaten po famfrpálovém utkání a tvrdě by mu ukázal, kdo že je jeho kapitán, zatímco by nemilosrdně šukal jeho těsný panenský zadek, a pak by se udělal a postříkal mu záda se spokojeným zavrčením. Harry měl dokonce i sny o Ronovi, i když ty si povolil jen zřídka, jen tehdy, když se potřeboval rychle udělat. Představoval si Rona, ležícího ve své posteli na zádech, který netušil, že jeho nejlepší kamarád právě vstoupil do místnosti. Ruka pohybující se po jeho nádherném obrovském péru stále rychleji, kolena ohnutá, stehna ztuhlá a ústa otevřená v extázi. Někdy myslel na tyhle věci, když to dělal s Nevillem. Představoval si, že ojíždí zadek někoho úplně jiného.

Nakonec to na něho všechno dolehlo. On se měnil do úchylného a nestoudného, sexem posedlého závisláka, vynechávaje hodiny jen proto, aby si to mohl rozdat s Nevillem v úschovně košťat. Ginny zatím zářila na obzoru jako maják naděje. Tak ji při závěrečném ceremoniálu přede všemi požádal o ruku. Neville odešel vzápětí, oči červené, popotahující, vymlouvaje se na alergii. Harry se v tu chvíli nenáviděl, ale zase ne tak moc, jako se nenáviděl ve chvíli, když Neville ležel schoulený v jeho náručí a on si místo něho představoval Cedrika Diggoryho.

Dneska s ním Neville mluvil zdvořile pouze ve smíšené společnosti. Žil ve Straffordu s kouzelníkem jménem Horác, který ho přímo zbožňoval. Zato on, hnusný lamač srdcí, skončil v nešťastném manželství a s nezdravou fixací na svůj vlastní penis. Není to ovšem nic, co by si nezasloužil, ať už za to, jak se choval k Nevillovi, nebo proto, že si Ginny vzal vlastně jen proto, že si dál nechtěl komplikovat jeho už tak dost podělanej život, nebo proto, že pokračoval v představách o Ronovu fantastickém péru ve zcela nevhodných chvílích, třeba jako během jeho a Hermioniny svatby.

Tyto ostudné myšlenky ho prostupují během cesty domů. Snaží se rychle ty vzpomínky setřást předtím, než se přemístí do svého obývacího pokoje. Nechce se těmito špinavými záležitostmi zabývat v přítomnosti Teddyho. Harry vždycky cítil vůči němu obzvláště ochranné pocity. Byl to tichý a přemýšlivý chlapec, sirotek, který si na svůj osud nikdy nestěžoval. Bohužel, Teddy postupem času vyrostl do krásy. Od jeho šestnáctých narozenin měl Harry co dělat, aby se myšlenky na chlapce neodvíjely v jeho hlavě, když si ho honí.

"Teddy?" volá, když se svléká ze svého pracovního hábitu. Dům je plný tepla a světla a on najednou cítí osten strachu, když si na chvíli pomyslí, že by se Ginny mohla vrátit domů dřív. Ne, že by se bál své ženy. On se nebojí… hm, dobře bojí.

Místo Ginny nachází v kuchyni Teddyho, který sedí u stolu. Harry cítí nejasně nějakou vůni, něco jako pečené kuře na česneku. Teddyho hůlka leží na stole a on je skloněný nad knihou o historii druhé války s Voldemortem, předmětem, kterým je k jeho nemalému zděšení Teddy úplně fascinovaný.

"Ahoj," usmívá se, když Harry vstoupí do kuchyně.

Teddy je sladký chlapec s nádherným úsměvem, ale jeho oči jsou ta nejsmutnější věc, co měl Harry kdy možnost vidět. Možná si to jenom představuje, protože si vždycky vzpomene na Remuse a Tonksovou, když ho vidí. A na Siriuse.

"Jak to šlo v práci? Měl jsi dobrý den?" Teddy mu tu samou otázku pokládá každý večer od té doby, co ostatní odjeli na prázdniny, a Harry je tím vždycky podivně dojatý, i když se ho Ginny ptá přesně na tu samou věc, když je tady. Teddy ale zní, jako že ho skutečně zajímá odpověď. Ačkoli je asi jen daleko lepší herec než jeho žena. On je přece sedmnáctiletý chlapec. Proč by ho měly zajímat detaily z nudného a suchopárného odpoledne nějakého dospělého.

"Fajn," odpovídá Harry. Nalévá si trochu ohnivé whisky, přemýšleje nad tím zda má nabídnout i Teddymu, ale nápad rychle zamítne, když si vzpomene na jeho žaludeční problémy, které se teď naštěstí zmírnily. "A ty? Odpočíval jsi?"

"Ano, jistě," převraceje stránku a Harry prosí všechny svaté, aby nepřišel s nějakou zatracenou otázkou o válce. Je víc než vděčný, když si Teddy dál tiše čte, ale po chvíli už ho ticho začne obtěžovat.

"Musíš se tu příšerně nudit," poznamená Harry. "Je mi líto, že jsi zmeškal setkání. Můžeš tam klidně jít teď, jestli je ti už líp."

"To je v pořádku," odpoví Teddy rychle a jeho tváře se zalije červení. "Já se vždycky cítím… trochu… ehm, vždycky jsem se cítil velmi vítaný, ale stále jsem si připadal… že tam tak nějak nepatřím."

"Vím, co tím myslíš," řekne Harry s porozuměním. Taky si tím prošel. Vždycky se chtěl cítit jako Weasley a oni vynaložili veškerou snahu, aby ho začlenili do jejich rodiny, ale přes veškerou tu snahu je stále ten podivín, který zachránil svět, a to, že se oženil, na tom nezmění vůbec nic.

Mají tichou večeři a Harry rozhodně nešetří chválou na Teddyho kuchařské umění, vzpomínaje, jak i on chtěl, aby ho v mládí někdo dospělý ocenil nebo podpořil v jeho snažení.

"Co takhle poslechnout si nějaký zápas?" zeptá se Teddy po večeři a ladí rádio, až narazí na stanici Vše o famfrpálu. Harry je trochu překvapený jeho návrhem. On si opravdu nemyslel, že by byl Teddy nějaký milovník sportu, ale přikývne na souhlas. I jemu to zní jako příjemný způsob jak strávit večer. Nakonec usne na pohovce, zatímco Arrows drtivě poráží Magpies, jeho poloprázdná sklenice vykluzujíc z jeho ruky. Probudí se, když ucítí Teddyho dotek, jak opatrně vybírá sklenici z jeho sevření.

"Promiň," šeptá mladík. "Jen jsem se bál, že by mohla spadnout."

Usnul na pohovce? Obyčejně se hned po večeři stáhne do své ložnice, kde si ho vyhoní, ale dnes večer nemá tu zoufalou potřebu tak učinit. Možná, že po čtyřech dnech bez manželky se své ruky a svých fantazií už nabažil.

000

Probouzí se pozdě ráno a mrká pod teplou září, která proniká skrz okna ložnice. Diví se, proč se sakra cítí tak vinný, že zaspal do práce.

Neudělal snad pro ty zasraný lidi už dost? Vždyť už nashromáždil dost jmění, mohl by si přeci vzít nějaké to volno. Jeho hrdlo se najednou stáhne známým strachem: mohl by ses rychle stát naprosto zbytečným a nepotřebným, když budeš takhle přemýšlet, a mohlo by se to stát velice rychle. Ve spěchu odhodí deku, která se v noci nějak zamotala kolem jeho nohou, a vstane.

V práci má pocit malátnosti jako by napůl spal a dlouho zírá do zpráv, kterými je zasypán jeho stůl, aniž by chápal smysl čehokoli, co tam je napsáno. V průběhu dne pije silný čaj a dokonce povzbuzující lektvar. Nic nepomáhá. Nakonec se v poledne rozhodne vrátit domů. Nemůže se přece stát nic drastického, když si vezme odpoledne volno. Stejně by tu ve svém stavu nebyl nic platný.

Když se přemístí domů, zahrne ho klid a teplo a on se najednou cítí ospalý. Jde do kuchyně a nalije si sklenici mléka, kterou apaticky vypije. Zívne a začne stoupat po schodech ke své ložnici. Téměř zapomněl, že je tu s ním také Teddy, dokud nezaslechne podivné zvuky z jeho pokoje… zvuky, jako když někdo těžce a namáhavě dýchá. Dojde k jeho pokoji a otevře dveře. Myslí si, že je Teddy znovu nemocný a že bude potřebovat pomoci dostat lektvar skrz jeho bolavý krk. Je tak přesvědčený, že najde Teddyho zkrouceného utrpením, že když otevře dveře, tak v první chvíli vůbec nezaregistruje, co vlastně se před jeho zrakem skutečně odehrává…

Teddy je na posteli… úplně nahý, na všech čtyřech, zadek zvednutý do výšky a palce na nohou zkroucené.

Na malou chvíli si Harry ještě opravdu myslí, že Teddy možná zvrací. Sám sobě si namlouvá, že to je skutečný důvod, proč dál studuje tu podivnou scénu před sebou. Zdá se, že si ho Teddy ještě nevšiml, a tak jeho zvrácené a velezrádné oči kloužou zpátky na křivku Teddyho zadku. Tam se zarazí s pocitem, že tu přeci jen něco nehraje. Teddyho boky se houpou zpátky v agonii… nebo potěšení?… jako by právě byl šoustán nějakou neviditelnou silou. On je… och, Bože, otevřený, něčím zcela vyplněný. Slintá do polštáře, oči zavřené. Vypadá, jako by spíš spal než jako když do něj něco beze smyslů buší. Je to snad nějaké kouzlo? Harry sice dává přednost být nahoře, ale i tak se nemůže ubránit jisté žárlivosti.

Po nějaké netečné době, co jen stojí ve vchodu a sleduje svého nevinného a neoficiálně adoptovaného kmotřence, který zrovna prožívá některý z neuvěřitelně intimních okamžiků, si začne uvědomovat, že by tu rozhodně neměl být. Začne couvat, když zrovna v tu chvíli se za Teddym náhle objeví chlapec a odhodí to, co Harry okamžitě identifikuje jako neviditelný plášť.

"Kurva!" křičí chlapec. Je černovlasý a červenolící a Harrymu připadá, že jeho přízvuk zní lehce - ne zcela - irsky.

Harry letí chodbou v slepém ponížení. Tohle je jeho dům a vidět Teddyho dělat to, co chce dělat sám… Najednou cítí, že sem nepatří. Ne, že by to byl pocit, na který by nebyl zvyklý. To ho ohromí víc než to, co viděl před chvílí…. On sem nikdy nepatřil.

Harry se vřítí do své ložnice a svou hůlkou zavře dveře a zamkne je. Venku v chodbě uslyší hlasité dohadování Teddyho a jeho společníka. Teddy jako by měl blízko k slzám, kdežto druhý chlapec zní dosti naštvaně. Pak je tam hlasité "pop", jako když se někdo přemístí, a dveře se tiše zavřou. Není však nic, co by blokovalo zvuk Teddyho hysterického pláče. Harrymu se zastaví dech, když si uvědomí, že mohl být svědkem něčeho, co se dělo bez Teddyho vůle, i když na první dojem to tak rozhodně nevypadalo.

Nervózně přechází po místnosti a přemýšlí, jestli má něco udělat. Teddy by se mohl příliš stydět přijít za ním, ale jestli byl jeho první dojem správný, tak by konfrontace mohla celou situaci jen zhoršit. Harry přemýšlí, jestli byl jeho neviditelný plášť ukraden, a nakonec se rozhodne, že bude přece jen lepší si s Teddym promluvit.

"Teddy?" zvolá, když dojde k jeho dveřím. Teddyho přerušovaný vzlykot utichne, ale Harry může stále slyšet jeho těžké trhané dýchání.

"Jsi v pořádku?" ptá se. Dlouhá chvíle ticha jen zvyšuje Harryho obavy.

"Ano," slabě řekne Teddy. "Je mi to tak líto."

"Já jen - chtěl jsem si být jistý… to byl tvůj přítel, ano? Ne nějaký… vetřelec?" Teddy se zasměje v překvapení, pak ale náhle přestane, jako by toho litoval.

"To byl Edward Bates," volá Teddy přes dveře, hlas už stabilnější.

"Chodíme spolu do Bradavic."


Harrymu se ulevilo a tíha situace se trochu odlehčila. Teddy je už dospělý a se svým přítelem si může dělat cokoli, co se mu zlíbí.

"Dal by sis nějaký čaj?" ptá se Harry, zatímco se v duchu stále podivuje, co že se to stalo s jeho pláštěm.

"Já… nevím, jestli se ti teď po tom všem vůbec můžu podívat do očí." odvětí Teddy. Další trhaný povzdech. "Je mi tak trapně, Pane Bože, myslel jsem, žes byl v práci."

"Není důvod, aby ses styděl!" uklidňuje ho Harry. Najednou nutně potřebuje Teddyho vidět a mluvit s ním na téma sex. Provinile shromáždit všechny detaily z jeho dospívajícího života, co sám tak postrádal. Samozřejmě pokud se Teddy nestýká s Edwardem tajně jako Harry s Nevillem. V tom případě mu mohl poradit to, co se tak velmi těžce naučil, ale to by vlastně musel přiznat jeho pravou sexuální orientaci, a to on udělat nemůže.

"Prosím, Teddy," naléhá. "Vím, že celá ta záležitost je poněkud trapná, ale není přeci nic špatného na tom, co jsi dělal. Vůbec nic."

Tiché popotahování, pak ale Harry slyší, že se kulatý knoflík u dveří začíná otáčet. Teddy vystrčí svůj červený obličej ven a okamžitě se setká s Harryho očima. Výše důvěry, která se objeví v Teddyho upřeném pohledu, je překvapující a Harry se musí přemáhat, aby mladšího kouzelníka nesevřel v náručí. To není nic neobvyklého, že mu lidi důvěřují, ale důvěra sirotka je odlišná. To ví líp než kdokoli jiný.

"Pojď," řekne Harry. "Dáme si čaj."

000



 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KisS.SuSi* | Web | 30. července 2009 v 21:54 | Reagovat

Yúú :) Hezu dezz a menu :) Celý blog je celkem super :D

2 Bellatrix Black Lastrange | 31. července 2009 v 10:27 | Reagovat

Děcka prosím vás, nepiště ty reklamy. Nehlasuju, nezapojuju se do soutěží, nechci být ničí sbéééčko ani nic takového. Proto jsem je těď smazala, ok? Berte mě jako mrtvou v tomto směru...:)

3 agreer | Web | 28. září 2016 v 1:13 | Reagovat

půjčky i když je exekuce ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama