SECOND chapter B

3. července 2009 v 16:38 | ©Bellatrix |  Horká peprmintová čokoláda
000



"O čem jste to chtěli mluvit?" zeptal se Harry znova a všichni tři se usadili okolo krbu, který živě plápolal, na konferenčním stolku před nimi byly vysázeny sklenky s pitím. Remus a Harry seděli na sofa se Siriusem v plyšovém křesle po pravé straně.

"Je toho hodně, o čem mluvit," přiznal Remus s těžkým povzdechem, opíraje se o polštáře a nakláněje svou hlavu tak, aby se díval do stropu. Už předtím odložil své těžké boty, byl oblečen v černých volných kalhotách a tričku, odhalené prsty na nohou zabořené v huňatém koberci. Harry se otočil tak, aby se mu díval do obličeje, sedě se zkříženýma nohama, lokty opřen o opěrku pohovky a tváře nechávaje v dlaních. Sirius si je pozorně prohlížel.

"Nemusíš mi to říkat, jestli se cítíš hodně nepříjemně."

"Ne, Harry," řekl Sirius tiše a Harryho oči se do něj zabodly. "Musíš to vědět."

"Ale …"

"To je v pořádku," přerušil ho Remus, dívaje se na něj koutkem oka. "Jsem jen nervózní z toho, že ti to mám říct." Všichni tři byli několik napjatých minut zticha - Harryho abnormálně aktivní představivost už si vytvořila stovky hrůzných scénářů nadcházející konverzace.

"Můžu se tě nejdřív na něco zeptat?" začal muž vedle něj. Harry přikývl. "Přitahuji tě?"

"Cože?" zalapal Harry po dechu, divoce těkaje očima z Rema na Siriuse.

"V pořádku," uklidnil ho Sirius.

"Prostě odpověz na otázku."


"Já nechápu…," ztrácel se Harry nervózně.

"Prosím, odpověz na otázku, štěně, je to důležité pro to, co ti mám říct," řekl Remus a otočil svou hlavu tak, že se díval na Harryho ze své pozice v pololeže. Harry shlédl na své ruce, kterými v klíně rozechvěle kroutil, a váhavě přikývl.

"Ano, velmi mě přitahuješ."

"Přitahujeme tě oba dva, Sirius i já?"

"Ano." To bylo téměř neslyšně.

"Kolik toho víš o vlkodlacích a jejich druzích?" Harry zamrkal nad tou náhlou změnou konverzace.

"N-ne moc, ale co to má s čímkoli tady co dělat?" Remus se otočil, takže nyní už byl k Harrymu zcela obrácen a mladý muž se téměř přikrčil pod tím upřeným pohledem obou mužů.

"Už si předtím někdy vlkodlaka potkal?" Harry zavrtěl hlavou a Remus to dokončil. "Rád bych ti tedy jednoho představil."

"Dobře," řekl. Remus se usmál a natáhl k Harrymu ruku, aby si s ním mohl potřást.
"Ahoj, mé jméno je Remus Lupin, je mi třicet devět, pracuji v knihkupectví a jsem vlkodlak." Harry s široce otevřenýma očima zalapal po dechu, právě když vklouzával svou dlaní do té Removy.

"Ty jsi vlkodlak? Jak dlouho?"

"Téměř celý život," vysvětlil Remus, stáhl svou ruku a vstrčil jí nervózně pod koleno. "Fenrir Šedohřbet mě kousl, když jsem byl ještě hodně malý."

"Ty víš, kdo tě kousl?"

"Ano; on a můj otec se několikrát dostali do sporů a jako odplatu jemu se mě Šedohřbet rozhodl proměnit." Harry sklouzl blíže k světlovlasému muži, vzal jeho ruku a proplétal jejich prsty.
"Chytil ho někdy?"

"Neřekl bych chytil; bystrozoři ho zaháněli do úzkých od té doby, co začal vraždit, i když nebyl vlkodlak, a předtím, než se jim ho podařilo zabít, zabil sám dva bystrozory."

"Moje sestřenice, Nymphadora Tonksová, byla jedním z těch, co zavraždil," přidal Sirius a Harry k muži v křesle obrátil soucitný pohled.

"To je mi líto." Ještě jednou místnost obklopilo ticho, těžké od soucitu a vzpomínek z minulosti. Remus si pročistil hrdlo.

"Je tu ještě něco, co bych ti měl říct."

"Remusi," začal Sirius a přesunul se na kraj svého křesla. "Ty mu to chceš říct teď?"

"Má právo to vědět, Tichošlápku."

"Vím, že na to má právo, a chci mu to říct, ale možná bychom měli počkat."

"Ne, řeknu mu to teď," řekl Remus vážně, s kamennou tváří a očima třpytícíma se vzdorem. Harry se zamračil, zvědavý, o čem to jen chtějí mluvit, a lehce mrzutý z toho, že spolu mluví, jako kdyby tu vůbec nebyl.

"Harry," začal Remus, "Sirius je můj druh." Harry zmateně zamrkal.

"Jo, to je pochopitelné, vzhledem k tomu, že spolu chodíte."

"Ne, ne, lásko, mluvím ve vlčím smyslu slova. Každý vlkodlak má druha, určitou osobu, s kterou je spojen na všech vrstvách, včetně té magické." Harry cítil, jak mu pokleslo srdce, a podíval se dolů na svá kolena; takže neměl šanci ani s jedním z nich.

"Říkáš mi to kvůli tomu, jak mě přitahujete?"

"Ne, říkám ti to proto, že jsi můj druh také." Harry se zalapáním trhnul hlavou, oči široce rozevřené a pochybující.

"A-ale Sirius je tvůj druh, sám jsi to řekl. Proč mi tohle děláš?"

"Co dělám, Harry?"

"Mateš mě!" vybuchl Harry, znenadání se zvedl z pohovky a přesunul se tak, aby stál před krbem, zády k dvěma mužům v místnosti. "Já … ničemu z toho nerozumím."

"Někdy může mít vlkodlak víc než jednoho druha, Harry; je to sice ojedinělé, ale ne nemožné."

"Jak vůbec víš, že jsem tvůj druhý druh? Co když se mýlíš?" zamumlal Harry, překřížil své paže na hrudi a shrbil se. Rema za mladšího muže zabolelo u srdce, vyskočil z pohovky a přešel k němu, pokládaje jemné ruce na napjatá ramena.

"Nemýlím se, Harry; poznáme své druhy po čichu a u tebe jsem cítil něco tak okouzlujícího jako naposledy v době, co byl Sirius teenager." Harry se otočil, oči se mu třpytily potlačovanými slzami a tváře vábily červeným odstínem.

"To nic nedokazuje! Co když tak voním jen díky mému mýdlu?" Remus se uchechtl, láskyplně chovaje chlapcův zoufalý obličej ve svých dlaních.

"Věř mi, když říkám, že poznám rozdíl mezi pachem mých druhů a tělových mýdel. Důvěřuj mi, Harry, ty jsi můj druh; ale slibuji ti, že tě nebudu nutit do ničeho, co bys nechtěl."

"A-ale co Sirius?" Sirius se ze své sedačky jemně zasmál a ti dva postávající se obrátili tak, aby na něj viděli.

"Removi nevadí sdílení s jiným druhem." Harry zíral, otevíraje a zavíraje ústa, jak mu uvázla slova na půli cestě.

"Harry, chápeš, co to znamená, ne?" zeptal se Remus a obrátil Harryho obličej k tomu svému a utkvěl na něm upřeným pohledem. "Jestliže by z tohohle něco nastalo, byl bys se mnou i Siriusem jako náš druh." Harry skrz zuby zostra syknul, koutkem oka zíraje na Siriuse. Druhý muž se na něj usmíval, ale jeho šedé oči byly plné obav.

"Harry," vyžadoval Remus odpověď a Harry se zprudka nadechl, automaticky reaguje na autoritativní tón, a obrátil se na muže. "Rozumíš tomu?"

"Ano," zašeptal Harry.

"Ano co?" naléhal Náměsíčník; způsob, jakým Harry zareagoval, jako kdyby už byl alfa…

"Náměsíčníku," zarazil ho Sirius, vstávaje ze své židle a kráčeje k těm dvěma před ohništěm. Remus vzhlédl s očima, které byly tmavší než normálně, víc divoké. Sirius vklouzl svou rukou do Remových jemných pramenů vlasů a kolébal jeho hlavou. O chvíli později a vlk se zase stáhl hlouběji do jeho mysli. "Už je to v pořádku, Remusi?"

"Jistěže," zašeptal, hruď se mu však zvedala a klesala o něco rychleji než před chvílí.

"Myslím, že je čas, aby Harry vyrazil zpátky domů," promluvil Sirius klidně, páče ruku své lásky z chlapcova vyděšeného obličeje. Remus těžce polknul a ohryzek se mu houpal, jak zběsile přeskakoval pohledem mezi těmi dvěma.

"Samozřejmě," řekl znovu. "Já… omlouvám se."

"Jdi do pokoje, lásko." Remus přikývl a s lítostivým pohledem směrem k Harrymu nejistě vyklopýtal z pokoje a dohledu. Sirius se otočil k Harrymu, který se upřeně díval na dveře, ve kterých muž zmizel.

"Měl bys být na cestě domů." Harry zamrkal, jako kdyby se probudil z transu, a zvolna otočil svou hlavu obličejem k psímu zvěromágovi. Sirius se na něj jemně usmál, vzal z látkového ubrousku hrnek a vhodil z něj do ohniště trochu letaxu. Plameny zahučely a získaly jasně zelenou barvu a Sirius do nich Harryho něžně strčil. "Přijdu se na tebe podívat zítra do kavárny."

"Jo," zamumlal Harry před tím, než vyřknul svou adresu a se svistotem zmizel. Sirius počkal, dokud se plameny nevrátily do své původní normální karmínové a oranžové, a pak vytáhl hůlku, aby uhasil oheň a zamkl dům. Potom vykročil směrem k pokoji, zatlačil do dveří, aby je otevřel, a na prahu se opřel o rám, jak se na svého milence upřeně díval.

Remus seděl na kraji postele, ramena strnulá a napjatá a obličej skrytý ve svých dlaních. Široce se nadechnul, dýchaje zhluboka a chvíli dech zadržuje před tím, než jej uvolní, a vzhlédl k Siriovi s žádostivým pohledem. Sirius polkl, tělo na chtíč reagovalo tak, že se celý rozzářil.

"Potřebuji tě," zaskřehotal Remus. "Potřebuji tě teď."

"Dobře,lásko."

000

Dveře kavárny se otevřely a spolu se Siriusem prosvištěl do místností proud studeného vzduchu. Sirius obhlédl místnost a snadno si Harryho, stojícího u pultu a věnujícího strhaný úsměv malé blonďaté dívce, která zrovna platila, všiml.

Sirius schoval své ruce hlouběji do kapes kožené bundy a vykročil k pultu, postávaje za dívkou a čekaje, až Harry přijme peníze a dá jí nazpátek. Dívka se předtím, než zamířila ke dveřím, protivně zachichotala a ostýchavě na Harryho mávla, konečně Siriusovi dovolujíc přistoupit k pultu.

"Vítejte v -," Harry se zarazil. "Siriusi." Muž se mírně pousmál.

"Jo, na místě, co máte dobrého?" Harry si těžce povzdechl a podíval se na Zexiona, který seděl se svým přítelem Demyxem. Muž mu poslal povzbudivé přikývnutí. Demyx se usmál a popohnal jeho pozornost zpět k muži před ním.

"Znám někoho, koho máme náhodou oba dva velmi rádi, kdo si vždycky vychutná horkou peprmintovou čokoládu."

"Máš nás stále rád?" zeptal se Sirius. Harry přikývl.

"Mám, hrozně moc. Minulou noc -."

"Já vím, bylo toho hodně," tišil ho Sirius s kývnutím. Otevřel ústa, aby ještě něco řekl, když tu se za Harrym objevil vysoký, stříbrovlasý muž a položil mu ruku na rameno. Sirius potlačil zavrčení.
"Proč si ty a tvůj přítel nesednete, Harry? Přinesu vám něco k pití."

"Díky, Riku," řekl Harry tiše a obešel pult, vábíc Siriuse k tomu, aby jej následoval do odlehlé kóje v zapadlém rohu. Rik za chvíli přišel s dvěma kouřícími šálky horké peprmintové čokolády a s podpůrným kývnutím ve směru nalevo od Harryho, vyjadřujícím, že převezme placení od brunetky s ježatými vlasy, která stála u pultu.

"Harry," vzdychl Sirius, vzal si z podšálku lžičku a ponořil ji do čokolády, nečinně jí míchaje a naslouchaje cink-cink-cink, které znovu a znovu vydávala o porcelán. "Vůbec netuším, kde začít."

"To já také ne," připustil Harry. Seděli takhle několik minut a dívali se na ostatní návštěvníky kavárny, dokud Sirius neupoutal Harryho pozornost svým hebkým hlasem.

"Rema jsem potkal ve vlaku do Bradavic v prvním ročníku. Byl malý a křehký a já ucítil cosi, co mi říkalo, abych ho chránil. Nepocházím zrovna z nejlepší rodiny, Harry. Blackovi bývali velmi vážená rodina a vždycky je fascinovala černá magie, a tak předpokládali, že budu jako oni; tvrdý a chladný a krutý … ale když jsem uviděl Rema, jediné, co jsem chtěl, bylo zůstat po jeho boku a starat se o něj.

"Byl jsem zařazen do Nebelvíru, a když to moji rodiče zjistili, byli by mě dokázali zabít. Téměř každý v mé rodině byl ve Zmijozelu, a jestliže jsi nebyl, tak jsi byl ostudou a zacházeli s tebou jako s hnusnou špínou, ale já to nevnímal, protože jsem měl Rema, přítele. Ačkoli byl zařazen do Havraspáru, trávili jsme spolu většinu času.

"Zjistil jsem, že je vlkodlak, ve druhém ročníku. Byl vždycky několik dnů v měsíci nemocný a já to nechápal; myslel jsem, že trpí nějakou chorobou, která ho pomalu zabíjí, a nemohl jsem přeci ztratit svého nejlepšího přítele. Takže jsem ho jednoho dne přitlačil ke zdi a otravoval ho tak dlouho, dokud se nezhroutil v slzách a neřekl mi to. Nepomluvil jsem s ním téměř měsíc, do jeho další přeměny.

"Vždycky byl hubený a bledý, ale protože jsem ho opustil a on se obával, že bych mohl vyzradit jeho tajemství, vypadal ještě hůř a téměř přestal jíst. O úplňku toho měsíce jsem zůstal vzhůru do noci, seděl jsem ve společenské místnosti a zíral z okna, přemýšleje nad tím, kde Remus je a čím si prochází a jestli je v pořádku. Když se druhý den neukázal na vyučování, dělal jsem si starosti a zeptal se někoho z jeho koleje, jestli je nemocný a spí v pokoji, ale oni jej neviděli od včerejší noci, takže jsem šel překontrolovat jediné logické místo, co ještě padalo v úvahu - ošetřovnu.

"Harry, když jsem ho tam uviděl ležet, vypadal tak drobný a rozlámaný, s obvazy a jizvami … Věděl jsem, že tu pro něj vždycky budu, nehledě na to, co se stane. Nevadilo mi, že je vlkodlak, ačkoli se to stavělo proti všemu, co mě kdy rodiče učili. Jediné, co jsem chtěl, bylo pomoct mu." Trochu si loknul horké čokolády. Harry byl u vytržení.

"Věci se začaly měnit ve třetím a čtvrtém ročníku, když jsme dospívali a procházeli pubertou. To byla doba, kdy Remův vlk získal plnou sílu, jak bys, hádám, řekl, a kdy ve mně poznal svého druha. Remus byl zděšený; nevěděl, co na to řeknu nebo jestli s ním vůbec ještě promluvím, když mi to řekne." Sirius ze sebe vydal mdlé uchechtnutí. "Bylo to jako zpátky ve druhém ročníku; odchytil jsem ho a rýpal do něj, dokud mi neřekl, že jsem jeho druh. Chtěl jsem utéct, ale slíbil jsem si, že udělám cokoli, co je v mých silách, jen abych ho znovu neranil, takže jsem mu řekl, že si nemyslím, že cítím to samé a že hlavně chci, abychom zůstali přáteli.

"Věci se znovu změnily v šestém ročníku. Vrátil jsem se do Bradavic jiný. Jediné, o čem jsem dokázal přes léto přemýšlet, byl Remus a já věděl, že ho miluji. Věci byly pořádně vzdálené od normálu předchozího roku, kromě toho, že jsme byli spolu, jsem se učil, jak se stát zvěromágem, a tak jsem mu mohl při úplňku dělat společnost. Jenže jsem byl vyděšený; vyděšený z toho, co vlastně znamená být jeho druhem. Knihy o vlkodlacích nejsou moc přesné nebo jsou zastaralé, takže jsem věděl, že i kdybych něco takového přečetl, nemohl bych tomu věřit, a tak jsem se ho zeptal." Sirius se natáhl přes stůl a sevřel Harryho ruku ve své; upřený pohled šedých očí se přes stůl zavrtal do mladíka.

"Vím, že jsi vyděšený, Harry, věř mi, že vím, ale mít Rema jako svého druha je tou nejúžasnější věcí, která se mi kdy stala. Vím, že se obáváš mé přítomnosti, a jestli chceš, nemusím tu ze začátku být, nebo vůbec -."

"Ne," řekl Harry a Sirius se odmlčel. "Chci, abys tu byl, jen, že jsem … nikdy jsem …"

"Ah," zamumlal chápavě Sirius a věnoval hebké dlani, kterou stále držel, jemný stisk. "Rozumím.

"J-je … hrubý?" Sirius se jemně zasmál a zavrtěl hlavou.

"Budu tu, abych se ujistil, že to Náměsíčník moc nepřežene."

"A, hm… nekousne mě?"

"Ne, nekousne tě tak, jak si myslíš. Když se vlkodlak a jeho druh setkají, jejich magie se spojí a to je to, co je k sobě poutá."

"Spoutá se naše magie?" zeptal se Harry vážně, civíc přes pokleslé řasy. Sirius nedal najevo zaúpění nad tou představou, kterou ta jednoduchá otázka vyvolala v jeho hlavě.

"Tak to vážně nevím. Možná, že když už se moje a Remova magie spojila, sváže se i ta tvoje s tou mojí."

"Kdy…?"

"Není dána nějaká specifická doba, prostě se to stane, až budeš připraven," upokojil jej Sirius. Harry se zhluboka nadechl, jednou rukou sevřel svůj hrnek a druhou tu Siriovu.

"Můžu přijít zítra?" Siriovo srdce se zatřepetalo a on se usmál.

"V kolik jen chceš."

000

 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ravenablue | 3. července 2009 v 18:34 | Reagovat

Ott to je vážně nádhera, skvělý překlad. Ta povídka má takové kouzlo, nevím jak to popsat...je prostě úplně jiná, nikdy jsem žádnou takovou předtím nečetla. Moc děkuji, za překlad :)

2 AidrienAssagir | Web | 3. července 2009 v 18:41 | Reagovat

Páni... Tahle povídka se mi hodně líbí...

3 Bellatrix Black Lastrange | 3. července 2009 v 19:54 | Reagovat

Ta povídka je jiná, dýchá z ní malinko ten americký zněžnělý slash. Normálně jej nemám ráda, ale tady se mi líbil... moc. Ott jsem ti vděčná, že ses tu povídku rozhodla přeložit, sama jsem si na to netroufala už tak mám rozdělané práce, že bych zvracela...:)

4 gleti | 3. července 2009 v 21:14 | Reagovat

tahle povídka má tak něžně konejšivé kouzlo, jak večerníček pro dospělé. Nikde žádné zraňující hrany, aspoň dosud. Po přečtení ve mně zůstal stejný pocit, jako když se dívám na "Lásku nebeskou, Pretty women nebo Samotáře v Seatlu"
A moc děkuji za překlad, protože přináší zase něco nového a neotřelého, a těším se na pokračování.

5 Erumoice | 3. července 2009 v 22:53 | Reagovat

Takhle povídka je fakt úžasná, po první kapitole jsem neodolala a přečetla si originál.

6 Pegy | 4. července 2009 v 15:32 | Reagovat

Super. MOC se těším na pokračování.

7 BuBuAnna | 5. července 2009 v 0:22 | Reagovat

Vypadá to opravdu dobře.Nikdy by mě nenapadlo spojit Rema,Siriuse a Harryho ale vůbec to nevypadá špatně,hezky se to čte.uf...Nic normálnějšího ze sebe nedostanu,už pomalu nevidím na klávesnici.Jdu spát a těším se na pokračování:)

8 Exa | E-mail | 8. července 2009 v 9:57 | Reagovat

K téhle povídce bych měla dva pěkné slash obrázky, tak pokud máš zájem, stačí mi mail a pošlu ti je.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama