The secret ball

26. září 2009 v 0:10 | ©Bellatrix |  House-jednorázové
Název povídky: The secret ball
Autor: Bellatrix Black Lastrange
Beta-reader: Ottawianna
Fandom: House m.d
Pairing: - (Nezaměřeno na párování postav.) Snaha o zachycení dějství-jeho realizaci.
Pokračování: Nikoliv
Stručně: Budiž maličkým překvapením, hloupým, prostým… krásným.
Varování: Můj prvý pokus hry na dějství. Opona se otevírá, vstupujete do světa tajuplného dění.
Věnování: Věnuji Ott. Za trpělivost, za ochotu a za dokonalou práci již vykonává.
Pozn. autora: Jednou mě svrběla hlava, bylo mi jaksi líno se poškrábat a tak… a tak, se stalo, že stará Bella sedla k ještě staršímu počítači a napsala tohle.


000

Dějství první
Barevný tenisový míček poklidně ležící na stole. Klidný. Příjemné ticho narušuje jen rytmické klepání a vzdálený šum obrazovky. Mysl je silnější než činy.

Dějství druhé
Barevný tenisový míček ležící na podlaze. Klidný. Příjemné ticho již nenarušuje rytmické klepání, jen stále silnější šum obrazovky. Mysl je silnější než rytmika.

Dějství třetí
Barevný tenisový míček vracející se kolmo k zemi, aby po chvíli opět narazil o tvrdé stěny kanceláře. Pohyb. Rytmické klepání nadobro ustalo. Čím bylo způsobeno? Šum nepřestává.
Mysl je silnější než jakékoliv působení.

Dějství čtvrté
Barevný tenisový míček odrážející se o stěnu, vracející se kolmo ke koberci. Gravitace. Šum obrazovky dosáhl kritického stádia. Občasné rozpoznání slov. Mysl je silnější než jakákoli slova.

Dějství páté
Medik: "Je mi to líto, madam, ale Váš muž… Váš muž to nezvládl."
Žena: "Můj Paul, ale… ale co to říkáte?"
Medik: "Je mi to vážně líto, dělali jsme vše, co bylo v našich silách."
Žena: "Ale, ale… vždyť si jen, jen si zlomil stehenní kost."
Medik: "To se tak někdy stává."

Slova zanikající v usedavém pláči ženy.

Rozhlas: "Doktore Eppsi, hlaste … se … Destuciho … metodu. Lumbálka … drg … jel."

Zrnění opět nastalo, občasná slovní spojení. Mysl není na tento výjev připravena.

Osoba: "Sakra, kdo teď má poznat, jestli to byl vážně ten Lupus, nebo za to mohla ta rozbitá lumbálka?"

Dějství šesté
Míček již ustal v pohybu. Spočívá teď přímo uprostřed stolu. Žádný pohyb. Jen upřený pohled ledových očí. Obrazovka již nevydává žádný zvuk. Jen zrnění. Dobrá mysl je chladně logická. Lupus, lumbální punkce, biopsie. Co je správně? Spoléhej na svou mysl, nic vyššího není.

Dějství sedmé
Přítel: "Housi?"
Přítel: "Ach bože, Housi. Ty tady. Ty tady trucuješ?"
Tázaný: "Och ne, má matko Terezo, jen studuji magnetické vlny vydávané nedostatkem satelitního vysílání. Být či nebýt bez televize?"
Přítel: "Takže trucuješ."
Tázaný: "To jsi řekla ty, má matko, kde je tvá bezkonkurenční sestra reinkarnace Ježíše Krista?"
Přítel: "Víš, kdybys projevil trochu zájmu, tak… Možná, teoreticky bych se mohl, zmínit… no, Cuddyová by to jistě pochopila."
Přítel: "Opravuji svou původní vizi, ty nejsi matka Tereza, Wilsone. Ty jsi Jidáš."

Dějství osmé
Hluboký povzdech Wilsonův.
Přítel: "To je pro tebe televize tolik důležitá?"
Tázaný: "Pochybuješ, zrádče božský? Kvůli mé absenci právě zemřel Paul."
Přítel: "Paul? Ale tvůj pacient se nejmenuje Paul. Jmenuje se Frank."
Tázaný: "Och, vážně? Paul je krycí jméno. Aby se to nedozvěděl Ježíš."
Přítel: "Pohrdáš Bohem? Nevěříš…"
Tázaný: "Nevěřit neznamená pohrdat. Jen pochybuji o jeho milosrdenství. Mít jeho moc, vydal bych vepsané pravidlo o povinných nuda-nemocnicích. Doktorské pláště by byly černé a vzadu by se skvěl obrovský nápis: Dokud stojíš, nejsi nemocen. Carmen Electra by se nikdy nepřehoupla přes žebříček slávy a dělala by za pět centů leštičku oken dole v bistru."

Intermezzo
Lupus, lumbálka, biopsie.
Lupus, lumbálka…
Lupus, gravitace…
Gravitace.

Dějství deváté
Mrcha: "Housi?"
Mrcha: "Housi, rychle, Frank!"

Míček spočívá v kapse, už nikdy víc sám. Pohyb, gravitace, ticho, tma.
Mysl říká: nikdy nepohrdej Bohem. Pokud se mu nerovnáš. Já se rovnám, rouhám se tedy?

Dovětek
House: "Je to lupus, vždy když to není ta zrádná infekce, je to lupus!"
Bůh: "Nebo gravitace, milý synu, nebo gravitace."

000

Oceňuji tvory, kteří hodí kritický komentář... žijeme v demokracii, využijte toho!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Clarett | Web | 26. září 2009 v 8:11 | Reagovat

Přemýšlím, co k tomu napsat. :) Je to moc povedné, originální dílo. Děkuju :))

2 sigam | Web | 26. září 2009 v 11:18 | Reagovat

Originální a povedené, ano. A dál moje slovní zásoba nesahá :). Zkrátka se mi to líbí :).

3 ravenablue | 26. září 2009 v 17:55 | Reagovat

Bože Bello, to je úžasné, nevím čím se mě to líbí, ale líbí. A to moc. Ten nápad s tím míčkem (no ještě nejsem takový ignorant, abych nevěděla s čím si House hází) a ta zvláštní atmosféra celého dílka. Nebudu tady předstírat, že jsem nějak velká znalkyně House (to bych se na tu televizi musela alespoň občas podívat, pár dílů jsem sice viděla a velmi oceňuji styl humoru celého seriálu, leč znalec jak jsem řekla nejsem proto mi někdy unikají souvislosti a někdy i tápu v té lékařské terminologii - nuž jsem jen člověk ) ale slohově a vůbec celý nápad je myslím velmi velmi dobrý :)

4 pusy | Web | 30. září 2009 v 20:44 | Reagovat

dějství desáté: čtenář fascinovaně zírá na dílo před sebou. slova nedostačují. úžas je silnější než mysl.

dějství jedenácté: čtenář v šumu začíná rozeznávat typické zvuky domova. úžas je ale stále silnější.

dějství dvanácté: čtenář přichází k sobě. pokouší se sepsat pár hodnotících slov. marně.

5 Cat | Web | 3. října 2009 v 22:35 | Reagovat

Divné... Vlastně to není divné tím špatným způsobem (poslední dobou mají pro mě slova špatné a dobré způsoby) ale divné tím hezkým a vcelku i milým způsobem, co vás pozve na čaj, usadí uprostřed přeplácaného obýváku a mluví o koťátkách.
Je to stoprocentně velmi originální nápad, který by mě jistě nikdy nenapadl - jako většina dobrých nápadů! :D
Je to vážně zvláštní. Celé mi to tak nějak zapadlo do hlavy samo. Sám můj bláznivý mozek si bez jakéhokoli příkazu začal představovat jedno dějství za druhým, vše zasazené v modro-zeleném šeru dramatické nemocnice.
Jen tak dál, ale nezapomeň taky na povídky pro nás - chorobomyslné, kteří se rádi kochají méně dokonalými povídkami! :)

6 Bellatrix Black Lastrange | Web | 5. října 2009 v 17:50 | Reagovat

Slečny velmi vám děkuji za slova chvály.
Jsou to jedny s těch slov, které vás potěší, zahřejí... a zároveň však skromně dodávám, tohle jsem již kdysi dávno viděla u drahé Momoko. Není to tak zcela můj nápad, každopádně... i shaha se cení, ač nápad dějství je přejat.
Cat, churomluve, churomluve... ty mě zavřít s čajem, do přeplácaného obýváčku, s koťáky... utluču se barbínou. Jen Gregory ví, proč se u tvých komentářů toliko culím!

7 Alexys | E-mail | Web | 14. srpna 2010 v 3:36 | Reagovat

Píšeš úchvatně! ( = první co mě napadlo po přečtení). Jinak House miluju, takže tohle se mi opravdu líbí. :-)

8 Ivet | Web | 18. srpna 2010 v 20:12 | Reagovat

Skvělé. Proklínám se za to, že jsem neměla čas přečíst si to už dřív. :-? Ale konečně jsem se k tomu dostala, a jediné smysluplné slovo je: Páni! :-D

9 Bellatrix Black Lastrange | Web | 22. srpna 2010 v 12:53 | Reagovat

Děkuji vám dámy. Těší mě, že někomu stejně jako mě srdce pro House stále plá a klokotá.

Alexys: Má milá určitě nepíšu úchvatně, těší mě, že jsi to napsala, ale uvádí mě to spíš do stydlivosti.

Ivet: Vše odpuštěno, hlavně že se líbilo! Za "Páni" bych dodala Wilson a House...:)

10 paní archivová | Web | 31. ledna 2011 v 11:24 | Reagovat

Je to divné a úžasné. Takhle po ránu je to na mě trochu velká porce smyslu. Vlastně možná ani ne. Skvělé. Typické pro House a zvláštní, protože takhle psát jsem ještě nikoho neviděla. Máš můj obdiv.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama