Křehký

24. prosince 2009 v 0:18 | ©Bellatrix |  Harry Potter-překlady jednorázové
Název povídky: Fragile / Křehký
Autor originálu: Maeglin Yedi
Přeložila: ravenablue
Beta-reader: Ottawianna, vrchní dohlížitel a dorovnávatel Bella
Fandom: HP
Pairing: HP/LM
Pokračování: ne
Stručně: Lucius je vyslán splnit úkol....
Varování: pre-slash, bez omezení
Věnování: Překlad věnuji jedné osůbce, která mi tu vždycky zanechává překrásné komentáře a čte snad všechno, co přeložím. Takže to je pro tebe jesssnape. Doufám, že se ti překlad bude líbít, i když jde pouze o pre-slash. Já na to překládání těch erotických pasáží moc nejsem, ne že bych je ráda nečetla :-) No jestli já někdy přeložím pwp, pak ámen s námi se všemi...


000

Nejparnější den letošního léta se právě chýlil ke konci a celý Kvikálkov byl ponořen do ospalého ticha. I tak bylo venku pořád tak horko, že byl radši každý zalezlý doma, tedy až na jednu osobu - mladičký chlapec ležel natažený na zádech na trávě před domem číslo čtyři v Zobí ulici. Jeho mudlovští příbuzní nebyli naštěstí nikde v dohledu a Lucius měl tak všechen čas, který potřeboval, pro to, aby mohl chlapce sledovat. Mladík ležel rozvalený na květinové podušce, kterou tvořily sedmikrásky a pomněnky. Vypadal téměř stejně tak křehký jako ty květy, co ho obklopovaly.

Oči měl pevně zavřené, jednu ruku nataženou za hlavou, druhá pohodlně spočívajíc na jeho hrudníku. Nezkrotné černé vlasy v ostrém kontrastu s bledou pokožkou jeho obličeje. Vypadal jako zjevení, usoudil Lucius. Vzezření neviny.

Jeho rozkazy zněly jednoznačně. Pozorovat toho kluka. Jen pozorovat, nic víc. Znát každý jeho pohyb, každý jeho nádech, každý jediný úder jeho srdce. Poznej svého nepřítele, přikázal mu jeho Mistr, předtím než byl vyslán do tohoto odporného místa, kde se to doslova hemžilo mudly.
A nyní se Lucius Malfoy, mocný kouzelník a důvěryhodný služebník Lorda Voldemorta, schovával ve stínech velkého javoru, který rostl nedaleko čísla čtyři v Zobí ulici, sledoval protivníka svého Pána - křehce vyhlížejícího chlapce obklopeného květinami, jehož bledá kůže odrážela poslední teplé zlatavé paprsky zapadajícího slunce.

Nepřítele svého Pána.

Najednou bylo téměř absurdní přemýšlet o tomto drobném klukovi jako o nepříteli. Ale Lucius se už dávno naučil, nikdy své nepřátele nepodceňovat a nikdy se nenechat zmást zevnějškem.
Protože tento křehce vypadající chlapec obklopený květinami, byl sám velice mocný kouzelník. Nepochybně však o tom neměl ani ponětí, vzhledem k tomu, že tak manipulátorský muž, jako je Brumbál, nejspíš vůbec nechtěl sdílet tyto nepodstatné informace se svým drahým studentem.

Ale Lucius tu jeho moc cítil. A jeho Mistr to cítil také.

Tahle sladká křehká květinka mohla být jejich zkáza. Mohl by je zřejmě zničit všechny, do jednoho. A to byl ten důvod, proč se schovával ve stínech javoru - sledující, učící se, připravující se.

Ale bylo tak zatraceně těžké přemýšlet o tomto nevinném mladíčkovi jako o jejich protivníkovi… jako o jejich zhoubě.

Očekával, že najde dobře živeného, opáleného, mladého chlapce plného života - tedy ještě předtím, než se před pěti dny objevil v Kvikálkově, aby splnil svůj úkol. Ale k jeho nesmírnému překvapení spatřil bledého, napůl vyhladovělého kluka, jehož smaragdově zelené oči v sobě neměly ani tu sebemenší jiskřičku života.

Bylo to zatraceně těžké, myslet na něj jako na nepřítele, když ho ti nechutní mudlové nechali dělat celý den všechny ty nechutné domácí práce, a pak ho na noc ještě zamkli v pokoji.
Občas, obvykle v tuto denní dobu, když slunce zapadalo za všechnu tu šedou masu naprosto identických domů, pustili chlapce ven. Jako nějakého psa, kterého jednou za den vyvenčí. Nechali ho nadýchat se trochy čerstvého vzduchu předtím, než ho zavolali zpátky do toho vězení, které si rádoby říkalo dům.

Lucius nemohl zabránit úsměvu, který se mu dral přes rty při pomyšlení na to, až bude tyto novinky sdělovat svému Lordovi. Voldemort si už nemusel dělat starosti s tím, jak toho chlapce zlomit. Jeho příbuzní už tu práci dávno udělali za něj.

"Jaký myslíte, že je nejlepší způsob sebevraždy?"

Chraplavý chlapecký hlas Lucia příšerně vylekal a ten se okamžitě stáhl ještě hlouběji do stínů stromu.

"Na něco jsem se tě ptal, Malfoyi!"

Zatraceně.

Chlapec věděl, že je sledován.

Lucius si tedy uhladil svůj hábit a vystoupil ze svého úkrytu. Mladík trochu nadzvedl hlavu a podíval se na něj s otázkou v očích.

"Proč zrovna sebevražda?" zeptal se starší kouzelník ospalým hlasem, když opatrně kráčel směrem k hochovi. "Proč někoho nenecháš udělat tu práci za tebe?"

Mladík se zazubil, byl to však prázdný úsměv.

Ten křehký mladík v obklíčení vonících květin se tu hihňá a mluví tu s ním na téma sebevražda.

"Hlásíte se jako dobrovolník?"

Lucius si nemohl pomoct, aby se pro sebe taky neusmál. Věci nešly právě tak, jak by byl očekával, ale to neznamenalo, že by situace byla méně zajímavá.

"Co to náhlé přání smrti, Pottere?" zeptal se kouzelník jemně a vzápětí se podivil nad tím, proč se té křehké květinky vůbec ptal na takovou otázku.

Co kdyby mu nabídl své služby hned teď? Co takhle ho přesvědčit, že rychlá a dobře mířená Avada Kedavra by mu mohla dát to, po čem tak zoufale touží, a až by bylo po všem, tak jen sebrat jeho mrtvé tělo a přinést ho svému Mistrovi jako brzký narozeninový dárek?

"Možná… kdybych byl mrtvý, lidi kolem mě by přestali umírat," byla hochova odpověď po dlouhých chvílích ticha.

Lucius se opět trochu přiblížil, opatrně zkoumaje jestli v okolí neobjeví nějaké krycí nebo obranné kouzlo. Když nezjistil vůbec nic, přešel po trávníku a zastavil se teprve, až ho od kluka dělilo pouze několik stop.

"Nemyslíte si, že teď svou roli už trošku moc přeceňujete, dítě?" zeptal se Smrtijed, zatímco jeho oči bloudily po mladém štíhlém těle, které bylo zahalené do příliš velkých mudlovských šatů.

"Nejsem dítě!" zamračil se mladík. Malfoy jen zaklonil hlavu a rozesmál se.

"Dovolím si nesouhlasit. Jenom dítě si může myslet, že smrt vyřeší všechny jeho problémy," pronesl Lucius po tom, co se konečně uklidnil, a znova se zahleděl na hocha, který k němu zvědavě vzhlížel.

"A ne snad?" otázal se mladíček, který zněl trochu zmateně.

"Samozřejmě, že ne. Život není nikdy tak jednoduchý jako smrt, dítě," vysvětlil mu starší kouzelník trpělivě.

Mladík si jen povzdechl a zavřel opět oči. Vidět toho křehce vyhlížejícího chlapce obklopeného květinami zavřít své oči, dávalo Luciovi doslova opojný pocit moci. Mohl kdykoliv vytáhnout svou hůlku a… a udělat chlapci, co by se mu zachtělo. Omráčit ho. Zabít ho.

Ale neudělal ani jedno, ani druhé.

Lucius Malfoy byl mocný kouzelník, Zmijozel každým coulem a služebník Temného pána, ale to ještě neznamenalo, že mu dělalo radost, ubližovat bezbrannému protivníkovi. Obzvlášť, když jeho protivník byl chlapec křehkého vzhledu obklopený květy. Nevinnost sama.

"Proč mě nezabiješ?" zeptal se mladík, na což jen Smrtijed tázavě zvedl obočí.

Ano. Proč ho vlastně ještě nezabil?

"Proč jsi ke mně tak milý?" pokračoval chlapec, čímž Lucia tak trochu urazil. On k němu přece nebyl milý! On byl… přece to, že ho nezabil, ještě neznamená, že k němu byl milý.

"Byl bys snad raději, kdybych tě na místě zabil, nebo tě ještě předtím potrápil trochu Cruciatem?" zeptal se Malfoy naštvaně. Na tuto odpověď se chlapecké oči znovu otevřely.

"Alespoň bys jednal tak, jak jsem předpokládal, že budeš," povzdechl opět kluk.

Lucius jen zamrkal překvapením. To tolik vybočoval ze svého obvyklého chování, aby to na něm poznal i zachránce kouzelnického světa? Předtím, než se zmohl na odpověď, pokračoval chlapec dál.

"Nech mě hádat, jeho královská výsost chce tu špinavou práci udělat sama. To mám ale štěstí. Poslal sice kouzelníka schopného to udělat, ale ten se mě nesmí ani dotknout. Nebo nejsi tak schopný, jak si všichni myslí?"

Předtím, než si Smrtijed plně uvědomil, co vůbec dělá, vytáhl svou hůlku a namířil ji mezi chlapcovy oči.

"Věř mi, dítě, že jsem více než kompetentní pro tuto delikátní práci.," zavrčel nebezpečně.

Ale mladík neodpověděl. Neudělal vůbec nic - nezachvěl se, nevyděsil se, dokonce ani nezalapal po dechu. Jen k němu dál vzhlížel těma velkýma očima bez života. A k jeho velkému zděšení si Lucius všiml, že to byl on, kdo se ve skutečnosti chvěl. Sevřel tedy svou hůlku pevněji a přimhouřil oči.

Dvě malá slůvka.

Dvě malá slova a přestanou se trápit oba dva.

Dvě slovíčka a on pohlédne dolů na Chlapce-který-zemřel, obklopeného květinami.

A pak ten kluk udělal něco, co ho vyhodilo zcela z rovnováhy.

Usmál se na něj.

Ne takovým tím výsměšným a vyzývavým úsměvem, jak to udělal v minulosti při těch pár příležitostech, kdy se setkali.

To byl skutečný nefalšovaný úsměv.

I když ho neviděl v těch jeho velkých zelených očích bez života.

Jak by mohl zabít tohoto křehce vyhlížejícího chlapce obklopeného květy?

Vždyť on už mrtvý byl.

Lucius sklonil hůlku a pohlédl na kluka, který k němu teď už vzhlížel očima plnýma naděje.

"Pojď, dítě." Starší kouzelník natáhl ruku a k jeho nezměrnému překvapení mu chlapec podal tu svou.

"Kam půjdeme?" otázal se mladíček.

Teď to bylo zase na Luciovi, aby se usmál.

"Domů."

000
 

39 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Paulilss | Web | 24. prosince 2009 v 0:31 | Reagovat

Ahojky na mim blogu je bleskovka.http://paulilss.blog.cz/rubrika/bleskovky

2 Bellatrix Black Lastrange | 24. prosince 2009 v 10:30 | Reagovat

Tak si ji strč do prdele Paulilss, mimochodem krásné svátky přeji.

3 Rastamama | 24. prosince 2009 v 10:59 | Reagovat

Nádherná povídka. Konec se mi strašně moc líbil.

4 Sizzza | 24. prosince 2009 v 11:13 | Reagovat

ach....nemám slov...a je to navíc můj oblíbený pár....asi to nebude mít pokráčko co? Z tohoto by byl krásný prolog k vícedílné povídce

5 victor | 24. prosince 2009 v 14:50 | Reagovat

Moc nádherná povídka s mým oblíbeným párem, děkuji ti za tak nádherný vánoční dárek....

6 Alexia | 24. prosince 2009 v 18:38 | Reagovat

nadhera:-D

7 jesssnape | 25. prosince 2009 v 15:54 | Reagovat

páni raven já normálně brečím... to bylo nádherné, tak nevinně nádherné, kouzelné, smutné a snad i veselé?? moc, hrozně moc děkuju za věnování, za překlad tak úžasné povídky! ten konec byl tak sladký... áá já nechci brečet! Děkuju!!! děkuju!!! to je ten nejhezčí dárek! tyhle vánoce jsou prostě úžasné... děkuju...

8 Aspala | Web | 27. prosince 2009 v 13:42 | Reagovat

tak ahle je povíka je proste nadherna a uzasna!

9 enedaka | 29. prosince 2009 v 0:24 | Reagovat

zajímavá povídka,velmi dobře se četla, okamžitě jsem ji zhltla :)

10 Blanch | Web | 30. prosince 2009 v 20:37 | Reagovat

Ach....*utírá si tratoliště nosebleedů několikanásobně s pravidelností přímé úměry následujícíh po sobě*

To bylo tak jemné a něžné a sladké a ...kawai a prostě..ach :D

Já už preslashe nečtu, ale s Luciusem jsem si to nemohla nechat ujít :D

11 Blanch | Web | 30. prosince 2009 v 20:38 | Reagovat
12 Cat | Web | 24. ledna 2010 v 12:49 | Reagovat

Tak teď si pořádně nadávám, že jsem tu tak dlouho nebyla! Taková nádherná povídka a já ji čtu až teď? Nakopněte mě někdo!
Je to vážně nádherná povídka, tak.. lehká? Nevím, jestli je to to pravé slovo.. Klidně mi vplula do hlavy a nechala tam něco výjimečného.. Je nádherná. Jednoduchá a krásná.. :)

13 kikina | 10. února 2010 v 20:01 | Reagovat

budeš pokračovat v povídkách? dlouho jsi nic nepřidala.... ¨moc se mi tvoje povídky líbí tak bych byla ráda kdyby jsi něco napsala =oD

14 ravenablue | 13. února 2010 v 19:26 | Reagovat

Všem moc velká omluva, za to že jsem o sobě nedala tak dlouho vědět a všem díky za nádherné komentáře.
Dílko je jednorázovka, takže pokračování mít opravdu nebude.
Jess jsem moc ráda, že se ti povídka tak líbila, vybírala jsem ji s láskou a speciálně pro tebe. Jsem ráda, že jsem se trefila, protože jsem ji hledala dost dlouho. Pořád jsem nemohla přijít na tu pravou, ale tahle mě ihned zaujala. Má v sobě jisté kouzlo.
kikino: pokračovat budu, otázka je ovšem jakým tempem, teď momentálně moc nestíhám, mám toho v práci moc a do toho školení, takže si budete muset nějakou tu chvilku počkat

15 Kuro- tan... | Web | 14. února 2010 v 17:35 | Reagovat

Bože ten konec mi naprosto vehnal slzy do očí bože to bylo tak.... ach jo to se prostě nedá popsat, jaké to bylo nádherne...xD to byla vážně užasná povídenka...xD

16 Shasin | 18. února 2010 v 19:29 | Reagovat

má vůbec cenu očekávat tady ještě nějakou aktivitu? :(

17 Sarah | 19. února 2010 v 17:54 | Reagovat

naprosto souhlasím !!!

18 Ottawianna | E-mail | 22. února 2010 v 18:12 | Reagovat

To Shasin: Myslím, že můžu za všechny překladatelky říct, že toho teď máme hodně, ale věřím, že Bella jistě nějaký ten kousek, jen co projde korekturou, určitě přidá. Takže nebojte, nějaká ta aktivita se tu dřív nebo pozděj objeví...

19 Mary | E-mail | Web | 23. února 2010 v 15:46 | Reagovat

Absolutně nádherná povídka, nevinná a dokonale sladká... in love

20 Glorilian | E-mail | Web | 26. února 2010 v 18:55 | Reagovat

Wow... zajímavá povídka. S pro mě nečekaným koncem. =)

21 Shasin | 3. března 2010 v 15:44 | Reagovat

já vážně nechci být otravná, ale už by to něco chtělo... cokoli. :)

22 Persephona | 3. března 2010 v 17:13 | Reagovat

to jsou furt jen sliby a výsledek žádný !!!

23 kelly145 | Web | 3. března 2010 v 20:23 | Reagovat

Zaujimavy dizajn

24 Shasin | 6. března 2010 v 16:01 | Reagovat

chodím sem a zase zklamaně odcházím každý den. :( co se děje?

25 Bellatrix Black Lastrange | Web | 8. března 2010 v 0:47 | Reagovat

Slečny uklidníme se. Život není jen psaní povídek. Uvědomte si, že píšeme jednak pro sebe a nejde to na počkání, člověk není stroj. Měla jsem nějaké osobní problémy, však ono se to vyřeší a nějaká kapitola se ukáže, jen nebuďte tak otrávené.

26 minimar | E-mail | 17. června 2010 v 9:41 | Reagovat

[2]: Krásná reakce :-D

27 Yoku | 26. dubna 2011 v 0:16 | Reagovat

Awww~♥ ten konec byl tak milý ^^ nádhera :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama