Kapitola desátá "Troufalý plán" část A

27. března 2010 v 14:44 | ©Bellatrix |  Po čem muži touží
Název: What men want / Po čem muži touží
Autor originálu: Elehyn (angl. fan)
Překladatelka: Ravenablue
Beta-reader: Za gramatickou úpravu náleží dík Ottawianně, já (Bellatrix) si připisuji malinkou výpomoc se stylem a slovíčkařením.
Fandom: HP
Pairing: HP/SS
Pokračování: 15 kapitol
Stručně: Jedno nepodařené kouzlo a je to tady. Harry může slyšet myšlenky všech mužů a zjístí tak, že myšlenky jeho profesora lektvarů se zhola nepodobají jeho předešlým odhadům.
Varování: Romantika/Humor, SLASH +18
Pozn.: Děkuji Raveně za krásný překlad, děkuji autorce Elehyn za povolení a děkuji rovněž Ott za skvělou spolupráci. Bella.

*MYŠLENKY PSÁNY POMOCÍ HVĚZDIČEK*


000
Ačkoliv vím jak moc jste na mě Vy-čtenáři, kteří čtete tuhle úžasně vtipnou povídku naštváni, né-li přímo nasráni... musím se ospravedlnit. Jelikož ovšem je mých důvodů tolik, že i toaletní papír by byl vykopnut pro nedostatek místa ke kladení písmen, vytvořím speicální článek. Teď tedy nezbývý než říci; Užijte si kapitolu vážení! A komentujte.

Děkuji za pozornost. Bellatrix
000

Mimochodem, SEXUÁLNÍ ehem, ehm... dějící se mezi učitelem a jeho žákem. Že by konečně?

000

Ačkoli se Harry vzbudil až v odpoledních hodinách, cítil se stále unavený. Včera večer měl totiž ještě dlouhý rozhovor s Hermionou, která tvrdohlavě trvala na tom, aby šli za Brumbálem hned pozítří, protože v ten den také končil jemu stanovený týdenní limit, který mu Miona dala na jeho pátrání. Dnes byl tedy poslední den. A jeho nenapadalo vůbec nic, jak by si tuto lhůtu mohl ještě prodloužit alespoň o další týden. Potřeboval najít nějaké pádné argumenty, aby Hermionu přesvědčil. Musel přece vypátrat toho smrtijeda. Jeho podvědomí na něj však pokřikovalo, že to chce úplně z jiného důvodu.

Když pak tedy Harry nakonec po té dlouhé a náročné diskuzi, ve které bohužel prohrál, vstoupil do chlapeckých ložnic, začal ho Seamus ještě otravovat s tím, že chce opět rozebírat jejich rádoby vztah. Harry ale všechny jeho dotěrné otázky zastavil, slibuje, že si s ním promluví později, protože teď opravdu nemá čas. Sebral své věci a šel se umýt. Nyní litoval toho, že si s ním nepromluvil už včera. Moc dobře věděl, co mu mladý Irčan chce říct, nebo spíš, o co ho chce požádat, a on se pomalu začal děsit toho rozhovoru, který se na obzoru rýsoval jako temný mrak.

Po svých obvyklých ranních rituálech sešel Harry ve společnosti Rona a Hermiony do Velké síně, aby se mohli nasnídat. Když se u stolu usadili dostatečně pohodlně, pohled mladého zelenoočka se okamžitě stočil směrem ke stolu, kde sedávali profesoři, a ulpěl na černě oděném kouzelníkovi, který na něj právě žádostivě zíral.
Jakmile ale Snape zjistil, že jeho posedlost mu hledí přímo do očí, uhnul okamžitě pohledem a díval se kamkoli jinam, jen ne na Harryho Pottera.
Nebelvír se snažil soustředit své myšlenky na jednu konkrétní osobu, ale bylo to opravdu obtížné, když někdo, kdo seděl vedle něho, ho nevědomky otravoval svými vlastními myšlenkami.

*Bože, ona je tak nádherná,* skučel Ron zoufale.

*Jak by vůbec mohla toužit po někom, jako jsem já? Je přece tak inteligentní. Ach, Hermiono, kdybys věděla…*

"Ale já vím!" zvolal Harry, který už dočista ztratil trpělivost se svým rusovlasým přítelem. Už měl plné zuby každodenního Ronova vzdychání a truchlení nad svým osudem, zatímco se ani trochu nesnažil byť slůvkem na svou vyvolenou zapůsobit. Přitom bylo evidentní, že Hermiona po něm touží stejně.

"A jediná věc, co ti k tomu řeknu, je, aby ses už konečně hnul z místa a dal věci do pohybu!"
Rusovlásek jen zíral na svého kamaráda vykulenýma očima, dokud nestočil pohled na dívku s křovinatými, hnědými vlasy, která přejížděla zvědavým pohledem z jednoho na druhého.

"Věř mi, Rone, ty uspěješ. Jsi přece výborný brankář…!"

Užaslý Ron už zase zíral na Harryho, zatímco Hermiona jen protočila oči a vydala zoufalý zvuk, když uslyšela černovláskovu poslední větu.

"Famfrpál! Už zase!" povzdechla si předtím, než se vrátila zpátky k rozhovoru s Ginny, která seděla vedle ní.

"Tvůj spoluhráč přesně na tohle čeká. To je to, co chce… už dlouhou dobu. Ale ty jsi tak slepý, že vůbec nevidíš znamení, která ti dává. Rone, ty přece víš, jak chytit camrál, tak si ho nenechej proklouznout mezi prsty. Spoléhej na instinkt a intuici! Jdi do toho, Rone! Vyhraješ pohár daleko rychleji, než si myslíš!"

Nakonec Harry ztichl a pohlédl na Rona, zvědavý, jestli mu to došlo tak, jak to myslel. Ten měl nyní v očích fanatický výraz a prohlížel si Hermionu, jako by opravdu byla camrál, který chce chytit a už nepustit. Tmavovlasý Nebelvír usoudil, že se jeho pihovatý kamarád snad konečně dovtípil, a vydechl úlevou. Když už to nepochopí ani ve famfrpálové terminologii, tak mu to asi nedojde nikdy.

Poté opět obrátil hlavu k profesorskému stolu, ale ke svému nezměrnému zklamání zjistil, že ten, kterého si přál vidět nejvíc, již není přítomen. Proč to nepřiznat. Chtěl ho. Beznadějně chtěl svého profesora. Chtěl místo v jeho posteli… a v jeho srdci. Věděl, že po něm Snape touží, ale on chtěl víc.

*Chci taky jeho lásku.* prolétla mu hlavou troufalá myšlenka. Mohl se vůbec odvážit na takovou věc pomyslet?

V jídle se teď už jenom nimral, zato v jeho střapaté hlavince se začal rodit plán. Důkladně promýšlel všechny důsledky, které by s tímto nápadem mohly přijít. Má se toho vůbec odvážit? Vzápětí se ale po jeho tváři rozprostřel široký úsměv. Je přece Nebelvír, ne? Odvaha a statečnost je jejich heslo. Nebelvír se odváží čehokoliv.

000

"Harry! Harry!"

Zelenooký mladíček se otočil, a když viděl, kdo že ho to vlastně volá, vydal hluboký povzdech. Celý nesvůj pozoroval, jak k němu Seamus běží.

"Musím s tebou nutně mluvit, Harry!"

Irský kouzelník na něj zahlížel neústupným pohledem, který naznačoval, aby se Harry ani nepokoušel z celého rozhovoru opět vykroutit. Navíc, čím dříve bude mít Seamuse z krku, tím líp.

"Jistě, Seamusi, ale pokud je to, o čem se mnou chceš mluvit, soukromé, tak tohle opravdu není ideální místo," odpověděl, naznačuje tak, že chodba před školní knihovnou, kde se právě nacházeli a kde se to studenty jen hemžilo, rozhodně není místo, kde by s ním chtěl o čemkoli diskutovat.

"A navíc skládám za patnáct minut praktickou zkoušku z lektvarů, takže když dovolíš… "

"To mi úplně stačí," přerušil ho blonďák s divným leskem v očích. "Můžeme mluvit, zatímco půjdeme do sklepení, mně začíná další lekce stejně až za hodinu."

Harry tedy nakonec zdráhavě přikývl na souhlas, zatímco si do tašky rychle cpal knihu s tmavě modrými deskami, kterou si v knihovně právě vypůjčil. Začali tedy náročný sestup po nekonečně dlouhém schodišti, které vedlo přímo do sklepení. Dusné ticho, které je obklopovalo, bylo náhle přerušeno Seamusem.

"Harry, chtěl bych, abys nám dal ještě šanci. Ne!" vykřikl, když viděl, jak druhý mladík už už otevírá ústa, aby něco namítl. "Vím, co chceš říct. Ale já tě mám opravdu rád a nemůžu na tebe přestat myslet. Chci s tebou mít vážný vztah. Vím, že bychom byli perfektní pár."

"Seamusi," začal černovlásek rozpačitě. "Myslel jsem, že jsi to pochopil. Jak už jsem ti řekl, nechci ti ublížit, a to přesně by se stalo, kdybychom spolu začali chodit, dokonce i kdybychom spolu byli jen jeden jediný den."

"Ty pořád ještě vzdycháš po tom druhým klukovi, co?" zeptal se Seamus příkrým, žárlivým hlasem.

"To není tvoje věc, Seamusi!"

"Tak mi to sakra řekni, Harry!" křičel blonďák, násilně tlače menšího chlapce proti zdi prázdné chodby sklepení. "Chodíš s ním? Miluješ ho? To je tak lepší než já?" Bolest, kterou zaslechl v hlase svého kamaráda, lámala Harrymu srdce, a tak i přes Seamusův útok jemně odpověděl.

"Ne, nechodím s ním, ale doufám, že brzo budu. Ano, miluju ho a jestli je lepší než ty… ne, protože vy dva jste tak odlišní asi jako den a noc a já vás mám rád oba, ale každého jiným způsobem."

Po těchto slovech byly irské oči zality slzami a tvář mladíka zkroucená v prudkém výrazu bolesti. Oční víčka se asi na dvě sekundy bolestně sevřela, než se opět rozevřela a hlava se pomalu pohnula v nešťastném souhlasném přitakání.

"Rozumím, taky ti nechci ublížit, a to by se stalo, kdybych trval na svém a ty zatím miloval jinou osobu. Já to vím, jen… je to tak těžké. Nikdy na tebe nezapomenu," vyznal se chlapec s výrazem plným smutku a rezignace. "Byl jsi první kluk, s kterým jsem cítil tolik… Bylo mi s tebou tak dobře… dokonce, i když jsme spolu nikdy nechodili."

Jediná osamělá slza stékala podél chlapcovy levé tváře do té doby, než druhý kouzelník ukončil její cestu něžným pohybem palce.

"Taky na tebe nezapomenu, Seamusi. Bylo mi s tebou nádherně, ale… ale… snad chápeš."

Seamus sklopil oči a znovu přikývl. Pak však pohled rychle přesunul opět na Harryho, v náhlém vnuknutí.

"Můžu - můžu tě políbit? Naposledy? Jako poslední rozloučení. Jen říct sbohem tomu, co mohlo být, kdyby… "

Tmavovlásek stále něžně hladil jeho tvář a jen přikývl svou hlavou na souhlas.
Ir tedy k němu snížil svou hlavu a jemně se otřel o jeho rty. Pak přitlačil trošku víc, ale stále s tou samou něžností, jemně laskaje slabě růžovou pokožku a právě v této pozici je nenachytal nikdo jiný než Draco Malfoy.

"Tak se na to podívejme, dva teplouši se tu oblizujou, jako by se nechumelilo," zvolal.
Seamus se příšerně lekl a ustoupil prudce vzad, zatímco Harry, který se z úleku rychle vzpamatoval, pohlédl na Zmijozela s čistým pohrdáním.

"Bavíte se dobře? Nechcete náhodou na hodinu pronajmout pokoj? Nebo si to rozdáte přímo tady na podlaze?" pokračoval blonďák s opovržlivým úšklebkem. "Kdo by to byl čekal? Finnegan a Potty? Buzeranti!"

Seamus sevřel pěsti, připravený po druhém blonďákovi skočit, ale druhý Nebelvír ho zadržel.
"Vzhledem k tomu, že ty jsi taky ´buzerant´ - jak říkáš - myslím, že zrovna ty nás sotva můžeš kritizovat," odvětil tiše chlapec-který-přežil. Reakce obou chlapců stála za to.
Draco zbledl a v tu chvíli vypadal téměř jako duch, zatímco Seamus jen kulil oči.

*Sakra! Jak to ví? Jak to sakra ví?* zněla zmijozelskému princi v hlavě stejná otázka.

"Snad ani sám nevěříš tomu, že jsem si tě nikdy nevšiml, Malfoyi? Snad nevěříš, že jsem si nikdy nevšiml tvého vypočítavého pohledu. Zírals na mě, div jsi pomalu neslintal, a přitom plánoval, jakými způsoby mě dostat do postele. A ačkoli nosím brýle, nejsem slepej a dokonce ani blbej, Malfoyi. A teď vypadni a běž si za někým, koho tyhle tvoje kecy zajímaj, protože mě rozhodně ne! " Pak se otočil k Irovi, který se podle všeho stále z celého incidentu ještě nevzpamatoval a dodal: "Děkuji za všechno. A pro mě vždycky budeš a zůstaneš věrným přítelem. Teď už vážně musím, nebo mě Snape načtvrtí do lektavarů a Nebelvíru strhne body! Brzo se uvidíme!"

"Jasně, uvidíme se!" slyšel jen odezvu zmateného Seamuse, když už byl skoro z doslechu.
Když míjel Malfoye, nevěnoval mu jediný pohled, jediné slovo. Toho samého se dočkal i od Zmijozela. Všechno už bylo řečeno a nebylo k tomu co dodat.

000

Pokračování kapitoly opět díky hloupému omezení blogu zde

 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hatake Jane | Web | 28. března 2010 v 14:13 | Reagovat

hurááá konečně další klapča...začínalo mě štvát jak pořád seamus doráží...moc pěkná klapča

2 gleti | 28. března 2010 v 20:29 | Reagovat

Harry to pěkně natřel Malfoyovi. přirovnání hermiony k camrálu mě pobavilo, opravdu skvělé

3 hajmi50 | 30. března 2010 v 0:37 | Reagovat

Šílím radostí... nová kapitola... Hurááááááááááááá [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]

4 quininas | Web | 20. června 2015 v 3:58 | Reagovat

nebankovní půjčka plzen :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama