Ouroboros A/B

30. května 2010 v 19:16 | ©Bellatrix |  Harry Potter-překlady jednorázové
Název povídky: Ouroboros 1
Autor originálu: Isis
Přeložila: Ottawianna
Beta-reader: Ottawianna, Bellatrix Ouroboros
Fandom: HP
Pairing: Draco/Lucius/Severus
Pokračování: Ne
Stručně: Nehoda při hodině kouzlení pošle Draca do doby, kdy byl jeho otec ve škole.
Varování: slash +18, threesome, incest

000

Byla to vlastně chyba jeho otce. Dopis, který mu toho rána přišel, byl mnohem kritičtější než obvykle; kritičtější k jeho známkám, jeho aktivitám, jeho výkonům na poli famfrpálu. Všechno to bylo jen "když jsem byl já ve tvém věku" tohle, a "když jsem byl já ve tvém věku" tamto, a výsledkem bylo, že když Draco přidupal do učebny Formulí, měl velmi špatnou náladu.
Procvičovali levitaci, ne předmětů, ale levitaci sebe samých. Bylo to náročné kouzlo, vyžadující pořádnou dávku soustředění: je nemožné namířit hůlkou proud magie, když předmětem je vaše vlastní tělo. Dracovi to připadalo divné, zkoušet udělat kouzlo s hůlkou stále v kapse hábitu, jak kdyby se snažil držet nůž bez použití palce.

"A teď všichni: Corporalus Leviosa!" zapištěl maličký profesor Křiklan, ale Draco byl myslí stále u "když jsem byl já ve tvém věku," a nehledě na čím dál tím víc frustrovaně pronášené Corporalus Leviosa, jeho chodidla zůstávala i nadále na zemi. Poslední kapkou bylo, když se Gregory Goyle vedle něj dokázal dostat do vzduchu, půl metru nad zemí, pitomý Goyle, kterému se cokoli podařilo udělat správně až jako poslednímu, a Draco na něj zíral tak moc, že Goyle náhle spadl, srážeje Dracův kalamář k zemi.

"Oh, dopekla!" Dnes neměl svůj den.

"V klidu, v klidu," řekl Kratiknot s úsměvem, u něhož nebylo pochyb, že je myšlen jedině přívětivě, ale Draca jen ještě víc rozzuřil.

"Temporalus Leviosa!" vyplivl.

Mohl cítit zapraštění síly, jak vzlétl do vzduchu. Pak se místnost začala otáčet a podlaha přibližovat, aby se s ním setkala. Dnes ale opravdu neměl svůj den.

000

Draco zavrávoral nohama v prázdné místnosti. Musel jsem udeřit hlavou o zem a upadnout do bezvědomí, pomyslel si; stále měl závrať, ten druh závrati jako při opravdu těžké kocovině. Kde ksakru kdokoli byl? Kdo mu vzal učebnice? A co si vůbec mysleli, nechat ho tu ležet na podlaze místo toho, aby ho vzali na ošetřovnu? Za to někdo zaplatí.

Nejprve ode dveří zamířil rovnou na ošetřovnu, ale pak si to rozmyslel. V pátek neměl žádné odpolední vyučování. Prostě půjde zpět do ložnice a vyspí se z toho. Pomalu stočil svou cestu dolů do podzemního sklepení a k Zmijozelským pokojům.

"Klapi tón!" ostře rozkázal vchodu. Bez odpovědi.

"No tak, otevři se. Klapi tón!"

Stěna zůstávala dál vzdorovitě zavřena. Chytil se rukama za hlavu, mumlaje: "Tomuhle nemůžu uvěřit."

"Zařídím to, Malfoyi. Luskoun." Za ním se přibližující hlas zněl matně známě.
Vkráčel otvorem do zmijozelské společenské místnosti a krátce se zastavil. Nebylo přemalováno?

Kluk za ním jej následoval. "Vážně bys měl - počkej chvíli." To poslední znělo docela ostře a Draco se otočil, aby se podíval do zvláštně zažloutlého, mračícího se obličeje.
"T y nejsi Lucius."

Zamrkal. "Ne, jsem Draco."

"Co tu děláš?"domáhal se ten kluk. Byl vyzáblý, tmavovlasý, a ačkoli byl vyšší než Draco, vypadal mladší, tak na patnáct nebo šestnáct. Draco potřásl hlavou, pokoušeje si jí pročistit.

"Nejsi ze Zmijozelu. Co tu teda děláš?" opakoval chlapec, tentokrát hlasitěji.

Líny hlas prořízl Dracovy zmatené myšlenky. "Proč ten povyk, Snape?"

"Profesor Snape?" řekl Draco bez rozmýšlení.

Oči tmavovlasého mladíka se zúžily. "Nezesměšňuj mě."

"Kdo je to?" Draco obrátil hlavu. Bylo to téměř jako kdyby se díval do zrcadla. Ten samý aristokratický nos, ty samé platinově blond vlasy. Dva páry šedých očí se setkaly.

"Zezadu jsem si myslel, že to jsi ty, Luciusi. Pustil jsem ho dovnitř."

"No, vypadá trochu jako já, ne?" V chlapcově hlase bylo znát pobavení, stejně jako v jeho očích, když pohlédl na Draca. "Docela ano. Tak, kamaráde. Vysvětli nám to."

Dracova mysl byla ve víru. Snape, pomyslel si, vypadá jak Snape. Proto mi přišlo, že mi je jeho hlas povědomý. A Lucius… oh, bohové. Dnes vážně, ale vážně není můj den. A to doslova.

"No tak, no tak. Kdo jsi a co tu děláš?"Luciusův hlas získal mírně výhružný podtón.

"Jmenuji se Draco M-," rychle vymýšlel, "Malenfant."

"A jsi tu, protože…?"

"Jsem studentem … Kruvalu. Procvičovali jsme přemisťování a kamarád se se mnou vsadil, že se nedokážu dostat do Bradavic, a tak jsem mu to přirozeně musel dokázat."

"Do Bradavic se nemůžeš přemístit." Snape se na něj díval podezíravě.

"Oh, ne, ne dovnitř, ale dostal jsem se k Bráně, nikdo tam nebyl, a tak jsem vešel a teď jsem tady."

Draco věděl, že jen blábolí, ale musel něco říct, cokoli, pokud to jen nebyla pravda. Pravdě bylo totiž poněkud bizarní uvěřit. Dost času mu zabralo přesvědčit o tom sebe sama, ale přímo před ním, tváří v tvář byl ten pravý důkaz. Samozřejmě, že vypadal jako Lucius. Byl to jeho otec, nebo spíš bude v příštích sedmi, osmi letech. A tohle byl profesor Snape, zpátky v letech, když byl jen malým slizkým patolízalem.

Luciusovi oči se uznale rozšířily. "Kruval, jo? Řekni, že se nemusíš vrátit hned teď zpět, že ne? Chci slyšet něco o Kruvalu. Opravdu tam učí Černou magii?"

"Luciusi, nemá oprávnění tu být."

"Přimhuř nad tím oči, Severusi. Jsem znuděný a tohle nás obveselí."

Oh, skvěle. Draco o Kruvalu nevěděl téměř nic; je známo, že tady tyhle věci držely v tajnosti.
V opačném případě to ale taky znamená, že může lhát naprosto bez ostychu.

"Radši půjdeme pryč z dosahu slídivých očí," pohlédl Lucius tvrdě na Severuse. "Jdeme?"

"Potřebuji se učit."

"Samozřejmě to nikomu neřekneš." Význačný pohled se změnil.

Snape se zamračil. "Samozřejmě."

Opustili společenskou místnost a zamířili dolů k ložnicím. "Od čtvrtého ročníku mám svůj vlastní pokoj. Bohatí mají jistá privilegia, jak jistě víš. Vlastně," pokračoval, zatímco prošel dveřmi a vešel do malé, ale dobře vybavené místnosti, "proč bys nemohl přespat tady? Zítra je sobota."

"Tvůj přítel měl pravdu. Nemám právo tu být." Ne, že by měl nějaký nápad kam jinam jít.

"Oh, Snapea neřeš, je zatraceně vysazený na pravidla. Teď mi řekni o Kruvalu."

Následujících několik hodin strávil Draco tím, že vyhrabával ze všech koutů svého mozku každou maličkost, kterou kdy věděl o jiné škole, čehož však nebylo mnoho. Aby zakryl mezery, vyprávěl vhodně upravené příběhy o zkušenostech z Bradavic. Naštěstí měl dostatek zkušeností s Černou magií, díky Potterovi a jeho spolehlivému talentu k přikrášlování všeho druhu v horory, aby úspěšně probruslil Luciovými otázkami. Lucius si jejich povídání užíval zrovna tak a Draco se dozvěděl mnoho zajímavých a potenciálně využitelných příhod o Potterově otci a jeho bývalém profesorovi Lupinovi, kteří byli o dva roky níž než Lucius, ve stejné třídě jako Snape.

Zejména se horlivě snažil o to dozvědět se na Snapea jakoukoli špínu. Ale Lucius se k němu předklonil, oči zúženy. "Nějaký určitý důvod k tomu, aby ses o něj tak zajímal?"

"Připomíná mi někoho, koho znám," odrazil Draco. "Je tedy dobrý přítel?"

"Dá se to tak říct," uculil se Lucius. "Má skvělá ústa a sladký zadek."

Jeho otec a profesor Snape?
Možná, že tohle byla něco, o čem se ale opravdu nechtěl dozvědět. Alespoň proto, že kluk, kterému to aktuálně pořádně zpackával, dobře opravdu vypadal.

"Moje přítelkyně je zavřená v Krásnohůlkách. A noci se stávají tak opuštěné, nemyslíš?"

"Absolutně," řekl Draco, zapáleně děkující čemukoli, co ho donutilo vybrat si spíš Kruval než Krásnohůlky jako svou údajnou školu.

"Poslouchej, Draco. Musím jít dolů na večeři a ty uděláš líp, když tam nepůjdeš, nebo se objeví jen smršť otázek. Zůstaň tu a já ti později něco přinesu." Lucius očividně ani nečekal na odpověď. Ale vzhledem k tomu, že Draco ani neměl jasnou představu o tom, jak se mohl dostat pětadvacet let zpátky v čase, natož aby věděl, jak se dostat zpátky, byl víc než šťastný souhlasit.

Jakmile byl Lucius pryč, prohrabal se celým jeho pokojem. Bohové, používali ty samé texty na Runy, mysleli byste, že je od té doby už změnili.
Jeho otec se příliš o famfrpálu nezajímal, tedy zajímal se o něj spíš z perspektivy sázení, než z pohledu hráče. Málo, hmm, v rohu zásuvky zakázané přísady do lektvarů. Několik šuplat zajištěných ochranou, netroufal si ji zkoušet. Žádné fotky, kterých by si mohl všimnout; zajímalo ho, jestli ta přítelkyně byla jeho matka nebo někdo jiný.

Listoval právě Jedovatými rostlinami Indie, když se Lucius vrátil s jídlem - a Snapeem.

"Řekl jsem Severusovi ten příběh o tvém profesorovi, co bral Mnoholičný lektvar. Myslím, že ho to inspirovalo."

"Počkat, tohle není jen dýňová šťáva?"

Lucius se zasmál a k Dracovu nesmírnému překvapení i Snape. Nepomyslel by, že je to možné.

"Mnoholičný lektvar je fascinující látka," řekl Severus. "Pravděpodobně ale taky má tu nejhorší chuť, co jsem kdy zažil."

"Ale stálo to za to, ne?" řekl Lucius.

"V koho ses proměnil?" zeptal se Draco zvědavě, zatímco se zakousl do sendviče. Nemohl přijít na nikoho, v koho by se chtěl nějak zvlášť přeměnit.

Ti dva se podívali jeden na druhého, a pak na něj, dychtivě. Draco si nebyl jist, jestli se mu ten pohled líbí. Představoval si, že to je ten typ pohledu, který hází na svůj kotlík při hodinách lektvarů, kdy si není tak docela jist, jestli to udělá něco zajímavého nebo mu vybuchne do obličeje.
Severus se obrátil na Luciuse. "Tohle je vážně pozoruhodné. Mohli byste být bratři."
Oh, kdybys jen tušil, pomyslel si Draco.

"To bychom měli prozkoumat," řekl Lucius slavnostně. Obrátil se na Draca. "Tak, dej je pryč."

"Co dej pryč?"

"Tvé oblečení, mladý muži." Lucius se už začal vysvlékat.

Draco se podíval na Severuse, který se díval na opačnou stranu, pak jen pokrčil rameny a začal si sundávat své oblečení. Nebylo ani moc jiných možností. Brzy dospěl k boxerkám; Lucius již byl úplně nahý, a tak co, povzdechnul si a sundal si je také.

"Perfektní," řekl Lucius, jeho odraz vlnící se v zrcadle. "Podívej se na nás."

Draco musel uznat, že vypadají docela působivě. Byl jen o pár centimetrů vyšší, trochu svalnatější, ale ta podoba byla - dobře, ne úplně mimořádná, vzhledem k tomu, že tu pro to byl velice dobrý důvod, ale byla jednoznačně rozeznatelná. Zkoušeje nebýt moc nápadný pohledem kontroloval, zdali i v jiných oblastech jeho rozměry mírně převyšují nad těmi otcovo, ale velmi rychle hlavu odvrátil, když si uvědomil, že se Luciusovi vzrušením postavil.

"Oh, to je v pořádku, Draco," ozval se Luciusův líný hlas blízko jeho ucha. "Dívej se, na co chceš. Jsme nádherní." Jemně přejel prstem dolů po Dracově páteři a Draco měl co dělat, aby nevyskočil.

"Nemyslíš, Severusi?"

"Nádherní." Zněl hořce.

"Hlupáčku. Pojď sem."

Severus se k nim tiše přidal, stojící za nimi v zrcadle. Jeho tmavá hlava plavala nad jejich plavými rameny, jako kdyby se vznášela.

"Myslels, že bychom tě nechali stranou?" Lucius se usmál a obrátil hlavu. Draco sledoval jejich polibek v zrcadle. Bylo to … rušivé. Rušivé proto, že to byl jeho otec a profesor, nebo lépe, jimi v budoucnosti budou, a bylo to vzrušující v tak podivném způsobu, až to bylo opravdu rušivé. Možná v té dýňové šťávě něco bylo.



000


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama