Ouroboros B/B

30. května 2010 v 19:28 | ©Bellatrix |  Harry Potter-překlady jednorázové
A druhá polovina povídky (tohle mě jednou opravdu zabije).

000


"Severusi, ty jsi stále oblečený. Proč to?" Lucius promlouval v hlubokých, zasněných slabikách. Druhý chlapec ustoupil dozadu, aby si mohl svléknout hábit, a Lucius se obrátil na Draca, jemně laskající jeho čelist. "Dobře, že opravdu nejsme bratři. Ačkoli si můj strýc vzal, myslím, mou sestřenici, nejsem si jist, že bych měl zalíbení v incestu."

Draco se pokusil vymyslet něco co říct, aby to nevyznělo buď hrozně drze, nebo zas absolutně nadmíru jak v blouznění šíleně, ale nebyl dostatečně rychlý, protože Luciovy rty byly náhle na těch jeho a všechny ostatní procesy byly okamžitě zastaveny. Za sebou uslyšel ostrý výdech, když se Luciovy paže obtočily kolem jeho pasu. Byl líbán, a to je pak těžké myslet na cokoli jiného.

Bylo těžké nad něčím přemýšlet, a ještě těžší na Luciuse myslet jako na svého otce, přestože to zdravým rozumem věděl, nedokázal si svého otce představit jako nadrženého sedmnáctiletého kluka s perfektním tělem a tvrdošíjně neodbytnými rty. Obličej, který viděl, když vykoukl zpod zpola přivřených očí, byl tak podobný tomu jeho, že to bylo spíš, jak kdyby líbal sám sebe. A najednou si uvědomil, v koho se Snape Mnoholičným lektvarem proměnil.

Měl odsunout pryč ty myšlenky, které na tohle pohlížely spíš jak na výtržnost než incest, a to ihned, kdyby však v tu chvíli neucítil přítomnost chladné pokožky proti svým zádům a horké rty na krku. Ruka objala jeho hruď; jiná, jak si mohl všimnout, hladila jednu z Luciových paží. "Úžasné," slyšel zamumlat hlasem, docela hladce bručivým, byl vážně neodolatelný, dokud si pozorně neuvědomoval, od koho pochází.

Jeho tělo si tu pozornost jednoznačně užívalo. Jakmile něčí ruka - nebyl si jist, čí to zrovna byla - klesla a narazila na jeho vzrušení, rozhodl se, že může stejně dobře pokračovat v tom si to užívat. Protože kdyby náhle změnil názor, něco, díky čemu se sem dostal, by se mohlo rozhodnout, že mu změní i tělo. Třeba s ropuchou, například.
A trochu si užít s nepopiratelně atraktivní osobou a s osobou, jejíž sametový hlas byl jednoznačně produktem stejně sametových úst, to bylo mnohem výhodnější, než skákat kolem jezera po poduškách z leknínu.

Paže se od něj odemkly a Draco zjistil, že pociťuje jakousi ztrátu, jak se od něj Snape odtahoval, aby ohnul hlavu níže k Luciovu hrudníku. Dohromady klesly na zem před zrcadlem, končetiny zamotané do sebe.

Lucius k němu vzhlédl, bezelstný úsměv v šedých očích. "Nepřipojíš se k nám?"

Váhavě Draco klesl na tlustý koberec. Byl bohatě tmavě šedý, měkký a přepychový, a bledá propletená těla proti němu vypadala jako tekuté stříbro. Severus Luciovi něco pošeptal, vyvolávaje u něj přikývnutí, pak sklouzl blíž k Dracovi a přiložil své rty na ty jeho.

Já líbám Snapea, pomyslel si Draco. Oh, bohové, líbám Snapea. Ta sametová ústa ale byla stejně příjemná na jeho rtech, jako byla i na jeho krku. Pak se mu s levou bradavkou dělo něco velice příjemného. A jemný bod křehké kůže nad bokem. A pak byla pohlcena jeho erekce a už se ani nestaral o to, čí ústa to jsou. Bylo to horké, a bylo to vlhké, a posílalo ho to do ráje.

Ucítil změnu v rytmu u jeho slabin a otevřel oči, aby se podíval na Luciuse, který se protáhl okolo Severuse tak, aby byl před ním. Lucius se čelem obrátil k zrcadlu, oči upřené na obraz, a když si uvědomil, že jej Draco sleduje, vydechl: "Podívej. V zrcadle. Podívej se na nás." Draco se podíval. Viděl blonďáka, sklánějícího se nad tmavovlasým, který sál jiného blonďatého kluka, kterým byl ale on sám, a odraz Luciuse, zírajícího zpět. Cítil horký výdech úst, jazyk lízající jeho penis. Luciusova hlava se pomalu zaklonila, ústa otevřená a funící, ale přesto, jak vzdychal a blížil se k vyvrcholení, tvrdě svírající Severuse za pas, nepřerušil oční kontakt. Pocit z toho, že je sán jedním, zatímco zírá na toho druhého, vyvolal chvění dolů páteří, od očí k penisu, a náhle vrcholil také, stříkající do horkých, okouzlujících úst.

Draco se zády položil na jemný koberec, zlehka funící. Stále ještě cítil ten nepatrný kousek závratě, ale jestli to byl následek cesty časem nebo orgasmu, to si teď nebyl jistý. Nebo možná to bylo proto, že mu Snape přidal něco do dýňové šťávy. Ať už to bylo cokoliv, bylo těžké se přinutit na to soustředit, i když věděl, že by se soustředit měl, protože musel přeci přijít na to, jak se dostat zpátky do svého času. Možná nějaké formule - pak zase, nebyl si tak docela jist, která že to formule ho sem napoprvé dostala.
Jeho myšlenky přerušily jemné vzdychy. Lucius a Severus se hluboce líbali a Luciova ruka byla na erekci druhého chlapce, prsty klouzající po celé délce. Musel přiznat, že to vypadalo nesmírně přitažlivě. Lucius zachytil jeho pohled, přerušil polibek a jemně se na něj usmál. "Chutnáš na jeho rtech tak dobře, Draco. Pojď ochutnat."

Draco k nim sklouzl. Lucius natáhl ruku k jeho čelisti, krátce jej políbil, načež se ústy přesunul níže Severusova těla.

"Polib mě tedy," řekl Severus chraptivě. Jeho dlouhé řasy zpola zakrývaly tmavé oči, jak zaklonil hlavu tak, aby se setkal s Dracem. Rty u sebe a oddělené, jazyky bádající. Tisknouc se proti hubenému tělu mohl Draco cítit každý jeho záchvěv, každý jeho třas. Mohl ochutnat ten na zemdlení otisk svého spermatu, zatímco se druhý chlapec zmítal a vzdychal extází u jeho úst.

Leželi takhle v kupě po několik dlouhých minut, na koberci, bez jediného slova či pohybu. Nakonec to Lucius přerušil. "Pánové, navrhuji se odebrat do koupele."

Draco se rozhlédl kolem, hledaje své oblečení a začal jej třídit. "S tím se neobtěžuj," řekl Lucius. "Jen si vezmi hábit. V tuhle noční hodinu na chodbách stejně nikdo není."

Jakmile měli hábity na sobě, vyklouzli na chodbu. "Koupelna prefektů je nejlepší,"sdělil jim Lucius. Draco si vzpomněl akorát včas, že vlastně nemá o Bradavicích vůbec nic vědět, a dával pozor na to, aby vypadal náležitě uctivě, když vkročili do místnosti s obrovskou mramorovou vanou jako bazén a její neuvěřitelnou sadou vodovodních kohoutků. Lucius vybral jeden z kohoutků, jako kdyby to byl jen náhodný výběr z toho množství k otevření, a brzy byl bazének plný pařicí se a vonící vody.
Bylo úžasné ponořit se do horka, relaxovat a užívat si. Draco cítil, jak se mu každý sval v těle napíná, zatímco mu teplo prosakovalo kůží. Sedl si na vsazenou římsu, vyjímající se po celé jedné straně bazénu, podkládaje si hlavu ručníkem a zády opřen, oči zavřeny.

"Draco," protáhl Lucius jeho jméno, jako kdyby jej hladil.

"Hmm?"

"Jen se mi líbí, jak to zní. To je rodinné jméno?"

"Pojmenovali mě po starém příteli mého otce," řekl automaticky. Pak ho udeřilo prozření toho, co řekl, co tím mínil, a rozesmál se tak mocně, že jen ztěžka popadal dech. "Řeknu ti co. Líbí se ti," lapal po dechu, "můžeš teda pojmenovat svého syna Draco. Po mně." Znovu se svalil smíchem, probuzen a bez možnosti přestat. Tohle je ten důvod. Proto se to muselo stát.

"Co je tak zábavné?"

Draco na něj pohlédl. Lucius byl královsky roztažen na kraji bazénu, jeho chodidla se kývající ve vodě. Blonďaté vlasy, teď už mokré, měl staženy z čela a jemnou pokožku žhnoucí jako porcelán.

"Přemýšlel jsem, že jestli to vážně uděláš, měl by sis radši vymyslet lepší příběh, až se tě tvůj syn zeptá na to, po kom jsi ho pojmenoval. Jestli mu teda neřekneš, že to byl náhodný cizinec, s nímž jsi pošetile souložil celou noc." Pronesl to s provokativně svěžím zachichotáním. Všechno to bylo tak proklatě zábavné, způsob, jakým se věci daly do pohybu.

Lucius sklouzl zpět do vody, "Ale ty nejsi náhodný cizinec," řekl, opíraje se o výstupek pod vodou poblíž Draca. "Ty jsi já a já jsem ty. Tohle se prostě mělo stát."

Jak uslyšel od Luciuse nahlas ozvěnu toho, o čem sám přemýšlel, přestal se náhle chichotat. Osud si hrál podivným způsobem.
Ačkoli nebylo tak docela jasné, co je účelem celé téhle pochybné cesty, jeho jméno se mu tak dostalo v určitém začarovaném kruhu. Náhle se mu vybavil zmijozelský had, zakousnutý do svého vlastního ocasu.

"A kromě toho," pokračoval Lucius, "nesouložil jsem s tebou pošetile. Doteď." Jedním plynulým pohybem se nadzvedl na zpola ponořenou mramorovou římsu, opíraje se o Dracovo tělo, aby jej mohl políbit na krk. "Ale zní to jako fantastický nápad."

Draco otevřel ústa k protestu, nebo alespoň plánoval protestovat, ale Luciovy rty se tvrdě prodraly k těm jeho a už nebylo místo na nic jiného než na vzdechy a prudké výpady jazyka proti hrubým bílým zubům, rukou pobíhaje dolů po Luciových zádech, z nichž stále ještě kapala vonící voda. Jeho váha Draca srazila do vody, přímo po hladkém mramoru. Nádechy, prudce se z něj deroucí, bojovaly se zvedáním a klesáním jeho hrudě. Dlaně prozkoumávaly ramena, boky, kyčle. Mohl cítit začátek další erekce.

Lucius se přesunul ze rtů na jeho obočí, líbaje a lízaje každé z nich, pokládaje malé polibky na koutek oka, než se přesunul na jinou stranu obličeje, těsně u Dracova ucha. "Ty jsi já," vydechl. "A já jsem ty." Olízl cestu zpět k Dracovým ústům, znovu se jich zmocňující s žárem a sílou.
Zvedl se na kolena, nohu každou z jedné strany, obkročmo nad Dracovým pasem. Líně vedl vodou ruku, kterou kreslil napříč Dracovou hrudí vzory; s druhou rukou obkroužil Dracův penis a pohladil jej tak, aby plně ztvrdnul.

Ruka opustila jeho penis a vrátila se zpět k šourku mezi nohama, bádající prsty se do něj zkusmo vtlačily. Draco se napjal. "Tohle nedělám."

Lucius se usmál a ruku přesunul zpět na Dracovu hruď. "Ale měl bys. Je to rozkošné. Udělal bych to pro tebe."

"Dobře, pak tedy…?" Vyznělo to jako výzva a Lucius jí i podobně přijal, přesunuje jedno své koleno přes Dracovo ležící tělo tak, aby klečel na římse vedle něj, nohy mírně od sebe a ruce na obloženém okraji bazénu. Ušklíbl se přes rameno. "Devět poklepání na správné místo ti vydá znamenitý lubrikant."

Draco k němu přeplaval, aby měl taky hrstku. Jak namáčel palec do kluzkého lektvaru, vzhlédl k Severusovi, nahému a vzrušenému, dívajícímu se svýma znepokojivě tmavýma očima. S rozmyslem a pomalu ponořil druhý chlapec do hrstky lektvaru v Dracově ruce dva prsty, jemně hladil jeho palec konečkem prstu, načež se přesunul ke stěně a opřel se o ni. Jeho oči neopustily ty Dracovy.
Lucius vzdychl, když Draco hladce sklouzl rukou do štěrbiny mezi jeho půlkami, napínaje prst. "Víc." Dva prsty. Draco cítil tu potřebu se třást se od hlavy až k patě, od prstů až ke svému penisu, napínaje se touhou, aby byl tím druhým pohlcen. "Víc." Otočil ruku, plazil se prsty, zevnitř laskající Luciuse. Chraplavý výdech: "Víc."

Připravil sám sebe zbytkem masti a pomalu vklouzl špičkou, cítíc pulsující vzdor, který postupně ustupoval, jak vnikal čím dál hlouběji. "Oh, ano. Co nejvíc," vydechl Lucius. Draco se jednou rukou natáhl k Luciovu penisu, tou druhou svíraje chladný mramorový okraj. Boky a ruka našly společný rytmus.

Teplo, obklopující jeho ptáka, přebilo teplo vody, pleskající u jeho stehen, a strhlo ho s sebou. Topil se, topil se v Luciovi, v muži, jenž bude jednoho dne jeho otcem, ale pro teď to bylo jen tělo, setrvávající pod ním. Lapal po kyslíku do jeho plic a cítil, jak mu uniká tělem. Bylo to, jako kdyby jeho penis byl jakési potrubí, které odnímá vzduch a vrací jej v elektřině, ale Luciusovi to vzduch dát nemohlo, protože ten lapal po dechu také. Jejich vzdychy, bojující pro sjednocení, se odrážely od mramorového obložení.

Draco se ohlédl k Severusovi, který ty dva v tichosti pozoroval. Jednu ruku měl nataženou proti stěně, ta druhá pracovala na jeho erekci; jeho výraz byl napjatý a nečitelný. Jakmile si všiml Draca, zírajícího na něj, přejel jazykem pomalu přes dolní ret.

Lucius vedle něj vykřikl a ještě víc v jeho ruce ztvrdl. V odpovědi přišel vzdech od chlapce, opírajícího se o zeď. Draco vymáchal ruku ve vodě u svých kolen, pak se natáhl k Luciuovým bokům a přirazil je zpět proti sobě, rychle a tvrdě, dopředu a dozadu, vzduch jiskřící elektřinou, tělo v těle, dokud jej všechny ty pocity nepřemohly. Tichý výkřik, načež byl tráven, lapaje po dechu jak muž, zachraňující se z moře.

Leželi na hromádce, dokud k nim Severus nepřišel. Nejprve něžně políbil Luciuse, pak Draca, a pak vklouzl do bazénu. Voda byla stále horká, zatímco se již podruhé koupali. Severus byl první, který své tělo vytáhl z vody ven a osušil se; už měl okolo sebe omotaný plášť, když Draco a Lucius teprv neochotně opouštěli bazén.

"Chvátejte. Chci se ještě dneska večer trochu prospat."

"Jestli spěcháš, můžeš už jít," odpověděl Lucius, stále si sušící vlasy.

"To vidím." V Severusově hlase byl znát hořký podtón. Zapříčinilo to, že tak zněl mnohem víc jako profesor Snape, jak ho Draco znal. "Chceš, aby tě nechali samotného se svou novou hračkou?"

"Proboha, Severusi."

"Fajn." Načež znenadání otevřel dveře a vykráčel ven.

Lucius se na Draca podíval s pobaveným úšklebkem. "Je tak prudký. Myslím, že mě miluje. Je to vážně k slitování-"

Drsný výkřik prorazil vzduch, přicházeje skrz nedovřené dveře. Lucius byl okamžitě na nohou, do jedné ruky popadaje svůj hábit a do té druhé hůlku z kapsy. Draco udělal to samé a oba dva vpadli na chodbu.

Severus stál kousek od nich, čelem ke skupince kluků na konci chodby, a ze způsobu, jakým trhal hlavou, bylo vidět, že byl nejspíš zasažen kletbou Tarantallegra. "To jsou ti zatracení Nebelvíři," zamumlal Lucius. "Pojď!"

Duely za naha na chodbách Bradavic nikdy nebyly na prvních místech toho, co by Draco udělal. Jenže Severus a Lucius byli Zmijozelští a on si uvědomil, že je teď zavázán jim jít na pomoc, teď když byli všichni … přáteli. Hodil svůj hábit na zem, jelikož neměl čas si ho obléknout, a následoval Luciuse chodbou.

"Zatraceně," vykřikl jeden z Nebelvírů. "To je nahý Lucius!"

"Dva!" řekl jiný.

"To je nové kouzlo, Pottere," řekl Lucius s úšklebkem a napřáhl ruku s hůlkou. "Rictusempra!"
Potter? Možná, že tohle přeci jen k něčemu bude. Draco se přidal k boji. Uskočil kouzlu rosolovitých nohou, byl praštěn něčím, co způsobilo, že mu škubaly uši, pak vyslal velice uspokojivý Furnunculus na chlapce, který musel být Potterův otec. Brzy létaly kouzla a kletby naprosto všude.

Náhle Nebelvírští sklonily své hůlky. Dívali se na něco za třemi Zmijozelskými, znepokojivé výrazy na tvářích. Severus zaváhal a podíval se na Luciuse, jenž řekl: "Nejstarší trik z knih," a připravil se na vyslání dalšího kouzla.

"Tak co se to tu děje?" Tři Zmijozelští se otočili. Rychle k nim kráčející byla profesorka McGonagallová.
Vypadala přesně tak jako i v Dracově době, pomyslel si. Ačkoli, možná trochu naštvaněji než obvykle.
Vytáhla svou hůlku. "Finite Incantantem!"

Draco ucítil zvláštní druh škubnutí kdesi hluboko v hrudi. Nato se začala místnost otáčet a všechno ustoupilo.
000

Probudil se s bolavými svaly a hlavou v matném světle prázdné chodby. Pokus se posadit přivolal jen další čerstvou vlnu závratě, a tak raději zůstával ve vodorovné poloze, rukou nevědomky svíraje svou hůlku a chladné kameny na kůži mu připomínající, že je absolutně neoblečený. Musel snít. Ne, byl nahý na podlaze chodby poblíž koupelny prefektů. Nebyl to sen. Docela ho zajímalo, jestli už se vrátil do své doby.
Zvuk přibližujících se kroků ho donutil se rychle posadit, i přes zamlžený obraz, jakmile se pohnul. Známá postava v černém plášti mířila k němu; úleva se mu rozlila celým tělem, když si uvědomil, že to viděl zbytečně moc černě. Jediná věc, které se musel obávat, byla drobná záležitost týkající se toho, že je zcela nahý na podlaze, uprostřed noci, přímo před profesorem Snapeem.
Ten, kdo nad ním o pár chvil později stál, jen zíral. Pak přes Snapeův obličej přeběhl podivný výraz; zamračil se a jemně potřásl hlavou, načež opatrně přeskupil své rysy zpět do obvyklého úšklebku.
"Věřím, že je pro to nějaké vysvětlení."
Draco se nejistě dostal na nohy, doufající, že vymyslí nějaké vskutku velmi dobré. A doufající opravdu ohnivě, že profesor Snape nemá moc dlouhou paměť.
000
1
Ouroboros, neboli Uroboros, (nebo taky ouroboroš, či uroboroš… :)) - známý starodávný symbol hada nebo draka, požírajícího svůj vlastní ocas - znázorňuje cyklickou podstatu věci, nekonečný návrat od konce k začátku, etc.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Saskya | 30. května 2010 v 20:12 | Reagovat

och, veľmi peknéé :)

2 ravenablue | E-mail | 30. května 2010 v 20:19 | Reagovat

Nádhera Bellinko. Povídka mě doslova nadchla, velice pěkně vybrána.

3 Erumoice | Web | 30. května 2010 v 21:00 | Reagovat

Pěkná povídka, líbila se mi. :-)

4 ravenablue | E-mail | 30. května 2010 v 22:37 | Reagovat

Ouu trapas. Promiň Ott, já překoukla řádek. Velice pěkný překlad :-D

5 Nade | 31. května 2010 v 16:55 | Reagovat

Opravdu mi přijde vtipné pomyšlení, že si Lucius uvědomí, kdo byl vlastně jeho dávný přítel .... :-D  :-D  :-D

6 Ottawianna | E-mail | 1. června 2010 v 19:34 | Reagovat

děkuji všem, jsem ráda, že se líbilo
to ravenablue: v pořádku, odpuštěno ;-)
to nade: ano, když jsem povídku dočetla, něco podobného mě taky napadlo :-D

7 Blanch | 7. června 2010 v 0:59 | Reagovat

Huh...tohle už někdo překládal. Myslím, že je to na Nápoji lásky. Nebo snad na Fantasmagoriu? Ne, tam myslím ne, ale na nějakém archívu to je. Ale už jsem to četla...myslím česky :))

Fajn povídka, i když tohle párování nesnáším ze všech nejvíc :D, stejně mě to tehdy zajímalo :).
Kdybych si jen vzpomněla, kdo to vydal...byl to někdo známější...možná to bylo spíš na fanu(no tam to hledat je jako hledat jehlu v kupce sena)...

8 Bellatrix Black Lastrange | 8. června 2010 v 20:56 | Reagovat

Ona je to chyba z mé strany, děvčata. Mám tam překladatele napsaného tak malým, že se to v té fůře textu snadno ztratí, což je špatně. Pokusím se to zvětšit.
Mimochodem Ott a raven mé milé slečny, omlouvám se, že jsem tak dlouho nenapasala a dokonce ani tobě Ott neoznámila aktualizaci tvého výtvoru, ale mám nějaké trable s e-mailem :-? .

Blanch, tedy to se podívejme. Né že by to nebylo zhola nemožné, spíš mi připadá ujeté, že se autorka nezmínila /nepovídala slečna spisovatelka něco o tom, že to v češtině už je, Ott?/-nuže, to je jedno.

Ono lepší dvakrát, nežli vůbec, že ano? Mimochodem tohle stojí za to číst i přes podivný pairing.
Polovinu povídky se mi vybavuje můj oblíbenec Marylin Manson a jeho pověstné vystoupení, kdy si udájně sám sobě vykouřil...:D (samosebou to bylo trochu jinak). Povedené, opravdu.

9 Bellatrix Black Lastrange | 8. června 2010 v 20:57 | Reagovat

Mimochodem jak vyplývá z ankety jsme opravdu zvrhlý národ. :-D  :-D  :-D

10 Ottawianna | 10. června 2010 v 12:38 | Reagovat

To nevím, autorka se o nějakém předchozím překladu nezmiňovala (právě naopak, psala, že by jí potěšilo přečíst si svůj výtvor i v jiném jazyce). Musím říct, že jsem zpětně jeden překlad do češtiny také našla, ale několikrát tam překladatel přeložil vlastně něco úplně jiného :-).
V některých případech mi přijde tenhle pairing už moc ohraný, ale zkloubení myšlenky s postavami se mi zalíbilo, tudíž konečné dílko je tu ;-). Ano, o tom není pochyb, jsme zvrhlý národ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama