Kapitola třináctá "Odpusť mi"

29. prosince 2010 v 17:09 | ©Bellatrix |  Po čem muži touží

Název: What men want / Po čem muži touží
Autor originálu: Elehyn (angl. fan)
Překladatelka: Ravenablue
Beta-reader: tentokráte jen Bella
Fandom: HP
Pairing: HP/SS
Pokračování: 15 kapitol
Stručně: Jedno nepodařené kouzlo a je to tady. Harry může slyšet myšlenky všech mužů a zjístí tak, že myšlenky jeho profesora lektvarů se zhola nepodobají jeho předešlým odhadům.
Varování: Romantika/Humor, SLASH +18
Pozn.: Děkuji Raveně za krásný překlad, děkuji autorce Elehyn za povolení a děkuji rovněž Ott za skvělou spolupráci. Bella.

*MYŠLENKY PSÁNY POMOCÍ HVĚZDIČEK*


Poznámka: Máme rádi Severa!-já vím my víme.
Tedy, vstupte do nového roku tím správným vratkým krokem (a i takoví jako já, kteří tento svátek nenávidí, se přece mohou ožrat-důstojně! samozřejmě.
Tato kapitola prošla pouze mou korekcí, bude tam zřejmě pár blech. Nechtěla jsem Ott o svátkách nějak hotento.
Tak tedy užijte si, první kapitolu přeloženou z jazyka francouzského...:)!

000

Mladý Nebelvír nakonec kápl božskou a vylíčil celý dlouhý příběh, nyní značně naštvanému profesorovi. Řekl mu úplně všechno - kdy a jak začal slyšet myšlenky ostatních mužských jedinců tady v Bradavicích, důvod proč celou věc zamlčel před Brumbálem i všechny poznatky, které se touhle jeho novou silou dozvěděl - tedy i všechno o něm. Pro Severuse bylo toto poslední odhalení nejtěžší.
Kdyby teď Harry chtěl sebevíc, už by se do mysli svého profesora nedostal, protože mistr lektvarů a jeho perfektní Nitrobrana okamžitě zablokovala mysl proti jakémukoliv vnějšímu proniknutí a jeho myšlenky byly nyní nedobytné jako trezory v Grinngotově bance.

Plný strachu, úzkosti a nepředstavitelného studu nyní čekal na verdikt kata - svého milence.
Ten však i po pěti dlouhých minutách tíživého ticha stále nepřicházel, proto se Harry odhodlal a nesmělým hláskem tichým jako myška zašeptal: "Lásko, prosím, tak už konečně něco řekni."

Severus se na to oslovení prudce obrátil a střelil po chlapci očima, které byly naplněny nesmírným hněvem.

"Lásko?!" vyštěkl starší kouzelník sarkasticky. "A co jako chceš, abych ti na tohle řekl? Jak jsi nezodpovědný? Bezohledný? Sobecký? Uvědomuješ si vůbec, co jsi udělal? Hrubě jsi porušil ducha a mysl všech těchto lidí - včetně mě, když jsi předstíral, že mě miluješ! Ignoroval jsi veškerou morálku a zásady slušného chování. Lhal jsi každému, jen abys uspokojil svoji zatracenou zvědavost. Tvá výmluva, že jsi chtěl vědět, jestli se tu náhodou nenachází student, který nastoupí na místo Temného pána, je jen další výmysl, abys mohl déle tuto moc zneužívat. Jak ses mohl vůbec opovážit! Říct, že jsi mě zklamal by bylo značné podcenění situace. No, teď už alespoň rozumím tomu tvému překvapujícímu a dvojsmyslnému chování vůči mně. Doufám, že ses dostatečně pobavil."

Harryho srdce se prudce sevřelo a oči se zalily slzami, když poslouchal drásavá slova, která na něj křičel muž, jehož miloval. Sakra, to bolelo. I když věděl, že je jeho milenec v právu a má důvod se na něj zlobit, ačkoli ne všechny věci, ze kterých byl obviněn, byly pravdivé, stejně to bolelo jako by mu někdo rval zaživa srdce přímo z těla.

Nepatrně si odkašlal, aby se tak zbavil uzlu v krku, který se tam po Severusově proslovu vytvořil.

"Severusi," vysoukal ze sebe mladík. "Chápu, že se na mě zlobíš..."

"To je až příliš slabé slovo, pane Pottere!" zasmál se Snape neradostně.

"To ne. Nemůžeš mě teď přece říkat "Potter". Ne po noci, kterou jsme spolu strávili!" upíral na něj Nebelvír úpěnlivě svůj zrak, na něž Severus v reakci pouze sevřel pevně rty.

Nebyl svolný k tomu dělat jakékoliv ústupky, byl však více než připravený poslechnout si mladíkovo "vysvětlení" celé situace. Založil tedy paže na své hubené hrudi ve svém typickém gestu a čekal.
Jeho student tedy nakonec po chvilce těžkého ticha váhavě spustil: "Vím, že jsi na mě šíleně naštvaný a přiznávám, že pro mé nečestné chování není žádná omluva, ale…", přerušilo jeho řeč profesorovo pohrdavé odfrknutí, Nebelvír se ale zatvrdil a statečně pokračoval dál.

"...ale neměl jsem v úmyslu někomu nějak ublížit, nebo jakékoliv informace zneužít ve svůj prospěch. Nedělal jsem to kvůli nějaké chorobné touze slyšet myšlenky druhých, vlastně mě konkrétně jejich myšlenky vůbec nezajímaly. Já - já jsem chtěl jen..." nedokončil chlapec, kroutě nervózně prsty.
A hlava zmijozelských hadů si v tu chvíli uvědomila, jak že zní ona nedokončená věta a co se mu tu jeho žák vlastně snaží naznačit a nechce přiznat nahlas. Mužovy oči se rozšířily nefalšovaným údivem a doslova zařval: "Nedělals to všechno přece proto, abys mohl vědět, co se mi honí hlavou, že ne Harry?!"

Chlapcův ruměnec byl pro něj dostatečnou odpovědí, která Severuse přiměla k velice peprné nadávce.
"To snad není pravda! Hrubě jsi porušil etiku, každému jsi lhal a cílevědomě napadal soukromí lidí jen proto, že jsi chtěl vědět... že jsi chtěl znát mé myšlenky?!!!"

"No... vlastně... " zajíkal se červenolící mladíček, jehož tvář nyní dělala čest své kolejní barvě.

"To je snad zlý vtip!" křikl divoce Snape a spustil svou pěst prudce dolů, kde se značným třeskem kolidovala s deskou psacího stolu, který se při té zlostné ráně celý otřásl.

"A to sis myslel, že budu celý žhavý, abys věděl co se děje v mé hlavě! Jen když si pomyslím, že všechen ten čas co... Ne, to prostě nesnesu! Teď mi řekni upřímně, tobě by se snad líbilo, kdyby měl někdo nepřetržitý přístup do tvé mysli a znal všechny tvoje myšlenky, všechna tvá tajemství a všechny tvé touhy, přání a obavy? A aby ti to pak všechno vmetl do tváře nebo ještě hůř použil to proti tobě a nechutně si s tebou pohrával, jen proto, aby se pobavil na cizí..."

"Tak to přece sakra není a nikdy ani nebylo!" nevydržel to už Harry, který byl nyní bledší než muž stojící před ním.

"Já tě miluju. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit!"

"Tak proč jsi to tedy udělal?!" Proč, když ne proto..."

"Tak to nebylo," vášnivě zakřičel v odpověď Nebelvír. "Já... pokračoval jsem v tom proto, že jsem ... miloval jsem to. Od té chvíle, co jsem poprvé zaslechl, co si o mě skutečně myslíš. Tenkrát mě to hrozně překvapilo, nic takového jsem nečekal ani za milion let, vzhledem k naší minulosti a toho že si mi dával najevo, jak moc mě nesnášíš. Bylo to jakoby mi v hlavě explodovala bomba. Nedokázal jsem na to přestat myslet. Druhá věc byla ta, že mě to všechno začalo… vzrušovat. Stačilo jen, abych tě viděl a… dobře vlastně nejen viděl, myslel jsem a tebe téměř neustále. Pak jsem tě začal provokovat… líbilo se mi, že jsi ze mě tak vedle, že dokážu tebe - chladného profesora lektvarů tak rozpálit. Chtěl jsem slyšet všechny ty chlípné myšlenky, které mě rozpalovaly doběla a to jak pro mě sténáš! Sakra já po tobě celou tu dobu taky přece toužil!"

Severusova ústa dočista oněměla. Tisíce myšlenek vířilo hlavou jako uragán, přesto si dával dostatečný pozor, aby je všechny před mladším kouzelníkem skryl, což nebylo vůbec jednoduché.

Věděl, že kdyby kontrolu nad jeho rozumem převzaly emoce, jeho koncentrace by povolila a bariéry, které si v hlavě proti Potterovi postavil, by mohly skončit s pěknými trhlinami. Musel být opatrný. Několikrát se tedy zhluboka nadechl, aby se opanoval a pak spustil: " Tak ty říkáš, že jsi tohle všechno dělal, jenom kvůli mě... dráždil mě..."

Harryho tváře se opět zalily karmínem.

"...koketoval se mnou…"

K červeným tvářím se teď přidal ještě skousnutý ret.

"...mučil
mě tak, že jsem téměř zemřel na sexuální frustraci a rozněcoval moji touhu, aniž bys ji pak zamýšlel jakkoliv uspokojit…"

"Já... čekal jsem, až uděláš první krok, kdybys tenkrát... nebránil bych se."

Severus jeho směrem poslal krátký hladový pohled naplněný čistým chtíčem, pod kterým se Nebelvír celý rozechvěl. Vzápětí nato jen ztěžka polkl, když ucítil jak tvrdne.

"Takže když se to vezme kolem a kolem, stejně jako v tom prvním případě s falešným lektvarem lásky, jsi to opět udělal proto, abys mě dostal do postele."

Harry zaúpěl a potřásl hlavou.

"Když jsem poprvé slyšel, co si vlastně skutečně myslíš, byl to pro mě šok. Jak už jsem říkal, nikdy jsem netušil... pak jsem si uvědomil, že se mi vlastně líbí, co slyším a pak... bylo to jako droga... chtěl jsem pořád víc a víc... proto jsem taky vyprovokoval řadu situací, které měly sexuální podtext a... a nakonec... nakonec jsem zjistil, že jsem se někdy v průběhu toho všeho do tebe zamiloval. Nedělal jsem to proto, abych ti záměrně ublížil. Prosím tě, věř mi!"

Mladík prosebně zahlížel na svého učitele, ruměnec barvící jeho tváře po tom upřímném vyznání lásky. Ne tohle nešlo předstírat.

"Věřím ti," pronesl nakonec Severus ostrým tónem.

Harry se rozzářil jako sluníčko a chtěl se vrhnout do náruče své lásky, ale další ostrá slova a prudký pohyb vzad, který druhý kouzelník udělal, mu v tom zabránily.

"Ale neodpouštím ti," dokončil Snape ledově s identickým výrazem své tváře.

Nebelvírův úsměv zhasl jako svíce a jeho oči znovu zalily potoky slz.

"Severusi…" začal, hlas podivně přeskakujíc.

"Ne," přerušil ho muž přísně. "Harry, chci, aby sis byl skutečně vědom rozsahu a závažnosti tvých činů. Představa, že by kdokoliv mohl znát mé myšlenky, aniž bych o tom měl byť tušení mě upřímně řečeno děsí. Nemáš právo tohle udělat jakémukoliv člověku tady ve škole nebo kdekoliv jinde. Jednal jsi naprosto bez skrupulí a beze studu. Lhal jsi každému, včetně svých nejlepších kamarádů a já ti to všechno prostě nemůžu odpustit jako mávnutím hůlky. Respekt, věrnost a důvěra jsou základem jakéhokoliv vztahu... o to víc, jednáli se o vztah milostný či partnerský... a já momentálně vůči tobě necítím ani jeden z těchto pocitů."

"Severusi... " lkal Nebelvír, cítě jak mu slzy proudí přes jeho tvář.

"Harry, prosím, jdi pryč a už se nevracej."

"Severusi! Prosím, to ne. Miluju tě. Já vím, že jsem byl ten největší idiot pod sluncem a udělám všechno, abych to napravil, slibuju. Ke všemu se přiznám Brumbálovi, udělám veřejné prohlášení, kde se všem omluvím, udělám všechno, co chceš, jen prosím zůstaň se mnou."

Muž na něj jen dlouho zíral, rysy strnulé. Vypadalo to, že se v jeho nitru odehrává veliká bitva, ve které bojoval sám proti sobě. Když se jeho výraz nepatrně uvolnil, věděl Harry, že rozhodnutí, ke kterému jeho profesor dospěl bude nezvratné. Cítil, jak jeho srdce kolabuje.

"Dobrá," lhostějně začal Snape. "Musím, ač nerad přiznat, že i přese všechno tě stále miluji."

Harry hluboce vydechl a jeho srdce se opět vrátilo k činnosti.

"Brumbálovi nic neříkej…"

Chalpec se mírně zamračil, tomu nerozumněl...

"Ano, slyšels dobře. Teď už je na jakákoliv přiznání trochu pozdě. Navíc Brumbál by byl z celé věci jedině zklamaný, kdyby se dozvěděl, co jeho zlatý nebelvírský hoch zase provedl. Albus má pro tebe velkou slabost a chová k tobě vřelé city. A já mám rád zase Albuse a nechci, aby se cítil raněný, nechci, aby mu to ublížilo. Tím pádem padá i veřejné přiznání. Já sám se mezitím budu snažit najít nějaký lektvar, kouzlo nebo cokoliv jiného, co tě téhle proklaté schopnosti zbaví a ty pak budeš zase zcela normální idiot, jako kdykoliv předtím. Do té doby bych dal přednost tomu, abych tě viděl co možná nejméně, popřípadě vůbec… já... potřebuji čas. Ozvu se ti, kdyby se něco změnilo nebo bych našel lék. Teď můžeš jít!"
Harry tedy sklopil hlavu, jako spráskaný pes, smutnější než kdykoliv předtím. Slzy stále stékaly dolů po jeho sinalých tvářích. Nehledě na touhu s kterou chtěl zůstat u svého milence, se obrátil na patě a opustil komnaty svého učitele. S balvanem, který teď bil v jeho hrudníku místo srdce jen doufal, že mu Severus brzy odpustí. On bez něj prostě nevydrží žít tak dlouho. Na to ho příliš miluje.


000

Dveře jejich společné ložnice v nebelvírské věži se hlasitě zabouchly a do místnosti naštvaně vdusal jeden z Harryho spolubydlících. Mladičký nebelvír, který tak byl vytržen ze svého pochmurného přemítání, se zamračil nad bohatou slovní zásobou, kterou rozrušený Ir právě někoho častoval ve své blonďaté hlavince. Výběr použitých slov by jeden v dobré společnosti rozhodně nepoužil.

"Stalo se něco Seamusi?"

"Nic s čím by sis měl dělat starosti Harry. Jsem jen trošku naštvaný, nic zvláštního, to zas za chviličku přejde," snažil se spolužáka uklidnit, v duchu ale láteřil dál a sesílal na nešťastníka všechny možné kletby.

*A to všechno kvůli tomu proklatému zmijozelskému parchantovi, že já jsem si s ním vůbec něco začínal! Tak on se mnou nepůjde na rande... to mu nedaruju. A proč? Protože jsem z Nebelvíru! Užívat si se mnou v posteli to ano, to nějak rychle zapomněl, z jakéže koleje pocházím, ale něco víc? Jsem přece sakra Nebelvír a chodit s někým takovým, k tomu se přece ó velký Zmijozel přece nesníží...*

Černovlasý Nebelvír se tedy radši sebral a z pokoje odešel, bylo evidentní, že druhý mladík se mu svěřit nechce. Harry svého kamaráda chápal, taky si musel nejdřív všechno srovnat v hlavě. Nerad se někomu s problémy svěřoval, hlavně ne s těmi milostného rázu. Navíc, i kdyby se na něj jeho spolužák s něčím takovým obrátil, stejně by mu nejspíš moc neporadil, vzhledem k tomu jak on sám svůj vlastní vztah nádherně zpackal. Přece jen ho však trošku zaskočil fakt, že si Seamus začal s někým ze Zmijozelu a vsadil by celý svůj trezor u Gringottů, že zmíněný Zmijozel nebyl nikdo jiný než sám jejich princ Draco Malfoy.

Z celého srdce se začal modlit za to, aby Malfoy mladému Irovi příliš neublížil. Stačilo to, jak ho ranil on sám a další takovou ránu si
nebelvírský blondýnek opravdu nezaslouží. S hlubokým povzdechem se nakonec Harry vydal na cestu k Prasinkám, kde si musel vyřídit jednu neodkladnou záležitost, která mu snad pomůže zachránit jeho vlastní vztah.

000

*Ale ne! To ne! To je snad zlý sen! To musí přestat. Už žádné další spodní prádlo, které mu zakoupila jeho drahá matka. Nejdřív to byli tučňáci, potom opice a teď - teď je to pitomej Pepek námořník s jeho ještě pitomější konzervou špenátu! Řekl jsem jí přece jasně, že chci něco střízlivého a hlavně SEXY! A ona pošle Pepka! Příště půjdu nakupovat sám - já kterej nesnáším nakupování! Vzdávám to - lepší bude, když začnu chodit naostro.*

*Je to tak sexy. Miluju nosit to. Mám na to plné právo.*

*Já snad začnu vážně uvažovat o tom, jestli to opravdu nakonec nebudou domácí skřítci. Ale že by mě okrádali? To je nemožné! Je to přece proti jejich samotné podstatě. Dva balíčky během jediného týdne!....*

Ředitel bradavického hradu byl zcela ponořen ve svých veledůležitých úvahách, že ani nezaznamenal jistého Nebelvíra, který právě scházel po schodišti vedoucím do sklepení, třímaje pod paží dosti objemný balík.

*Doufám, že na první rande to bude stačit. Tak to máme peeling obličeje, hydratační maska, výživná kůra na vlasy, krém na citlivou pokožku... ten už mi dochází, až příště půjdu do Prasinek musím si koupit nové balení... počkat!... hrůza, zapomněl jsem si vytrhat obočí...*

Harry se prudce otočil v reakci na poslední myšlenku jednoho šesťáka, který si to právě mířil na zmijozelskou kolej.

*Trhá si obočí? A pak že u zrcadla tráví všechen svůj volný čas jenom holky!* Mladík si nemohl pomoct, ale vyprskl smíchem, když si právě představil, jak ředitel sedí u zrcadla a vytrhává své bílé huňaté obočí. Po pár podivných pohledech vržených jeho směrem kolemjdoucími se ale vzpamatoval a pokračoval ve své cestě, až se nakonec dostal do opuštěné chodby, která vedla přímo k soukromým komnatám mistra lektvarů.

Temné dveře se před ním rýsovaly jako by ho chtěly spolknout. Harry ještě párkrát zhluboka nabral dech a pak zaklepal. Ani ne o minutu později se konečně dveře rozrazily, odkrývaje tak naštvaného lektvaristu - na jazyku ostrá slova, která by "návštěvu" zase rychle vyprovodily. Když však spatřil za dveřmi nervózně přešlapujícího Nebelvíra, zůstal na něj udiveně zírat.

"Seve, můžu prosím?" pípnul mladík nejistě.

"Jak víš, ještě jsem žádný protilék nenašel, to bych ti dal už dávno vědět," odsekl Snape chladným hlasem, který už se mezitím vzpamatoval a nasadil svou obvyklou masku plnou jízlivosti.

"Kvůli tomu jsem nepřišel. Prosím, můžu jít dovnitř? Nezdržím tě dlouho."

Muž ještě chvíli váhal, nakonec ale dveře pootevřel, rty semknuté v přísné linii.

"Děkuji," špitnul tiše jeho student, který se kolem něho prosmýkl do místnosti.

Snape zavřel dveře a otočil se ke svému žákovi, paže překřížené a v jeho charakteristickém gestu, tvář stažená v přísném výrazu.

"Co chceš? Řekl jsem, že tě nechci vidět!" vyštěkl nakonec starší kouzelník.

Ačkoliv mladíkovi chování jeho milence hrozně ubližovalo, nenechal na sobě nic znát a mlčky vložil balíček do rukou druhého muže.

"Jestli se snažíš koupit si mé odpuštění nějakým stupidním dárkem, tak..." začal křičet rozlícený mistr lektvarů.

"Tak to není. Není to dárek, Seve," přerušil ho jeho žák, který dál křečovitě svíral předmět, ke kterému se nyní upínaly veškeré jeho naděje.

"Prosím, jen... otevři to a pochopíš."
S těžkým povzdechem Severus nakonec domnělý dárek uchopil a po chvilce váhání i odstranil obal, který dosud halil obsah balíčku. K svému nesmírnému překvapení držel najednou ve svých rukou myslánku.
Snape povytáhl jedno obočí v tázavém gestu, než se pohledem vrátil zpátky k mírně třesoucí se postavě před ním, žádaje tak o vysvětlení.

"Tuhle myslánku jsem koupil dneska ráno. Já... dal jsem tam moje vzpomínky, ne takové, co jsi už měl možnost vidět při našich lekcích nitrobrany... jsou víc osobní, ukazují moje pocity...", zadrhával se mladík nejistě, pak se ale vzmužil a pokračoval.

"Severusi, není v mé moci ti umožnit, abys měl nepřetržitý přístup k mým myšlenkám, tak jak jsem měl já k těm tvým a tak smazal tu nerovnováhu, která tím mezi námi vznikla. Snad to málo, co ti tady nabízím, alespoň trochu zmírní ten špatný dojem, co teď o mě právem máš."

Nakonec ještě mladík jeho směrem poslal poslední zoufalý pohled, načež sklíčeně opustil malou místnost a ztratil se tak z dohledu jeho teď trošku zaraženého milence.

Harry kráčel sklepením se svěšenou hlavou, doufaje, že Severus nakonec pochopí jeho motivy a to, že není až takový zkažený, arogantní hlupák, jak si teď zajisté myslel. V duchu se modlil a vzýval všechny bohy, co znal, aby mu jeho láska nakonec odpustila.

000

 

66 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivs | E-mail | Web | 29. prosince 2010 v 17:15 | Reagovat

čúús, možno nás poznáš možno nie - voláme sa dada a ivka a máme spoločný blog. Určite sa príď pozrieť ..tešíme sa na tebe inak máš úžastný blog papa :-)

2 bacil | 29. prosince 2010 v 18:05 | Reagovat

Teda tohle je fakt skoro jak vánoční dárek. Mám moc ráda tuto povídku a umírala jsem zvědavostí jak to bude pokračovat dál. Ten nápad s myslánkou byl dobrý. Teď jenom co na to Severus O_O Moc se těším na další kapitolu :-D

3 Saskya | 29. prosince 2010 v 20:19 | Reagovat

:) no, som vážne zvedavá, ako to bude pokračovať :)
pekná kapitola :-)

4 LoLo | Web | 29. prosince 2010 v 20:37 | Reagovat

páni, už jsem přestala doufat =) děkuju za další kapitolu =)

5 kami | Web | 29. prosince 2010 v 21:11 | Reagovat

Ešte že to nakoniec Severus ako tak pochopil, teraz to už len dobojovať. Hádam bude Harry čoskoro opäť šťastný. a ďakujem za ďalšiu kapitolu, veľmi som sa na ňu tešila. :-)

6 Aramintha | 29. prosince 2010 v 21:45 | Reagovat

boze, cakala som tak dlho, kym som sa dozvedela, ako bude Severus reagovat, a... ono sa to cakanie vyplatilo :-D krasny preklad, ziadne chyby som nenasla. dufam, ze na dalsiu kapitolu nebudeme musiet zase cakat tak dlho ;-)

7 Nade | Web | 29. prosince 2010 v 23:43 | Reagovat

Čekala jsem, že Severus bude víc neústupný. Ale konec onců, tohle je vlasně komická povídka, takže by neměla příliš rozplakat.
Díky, bylo to super. ;-)

8 Sharlaid | 30. prosince 2010 v 11:27 | Reagovat

Harry je blbec, takhle hloupě se prozradit!
Doufám, že v příští kapitole bude detailní popis Sevova výletu do myslánky.
Jdu si celou povídku přečíst ještě jednou, ať mám lepší představu, co všechno na něj může čekat.
Moc díky za překlad. :-)

9 Bellatrix Black Lastrange | 30. prosince 2010 v 11:32 | Reagovat

Jste milé slečny...:) Jsem vám opravdu vděčná, že jste tak příjemně vytrvalé.
Zavolám sem raven, ať si užije chvály za překlad... 8-)

10 Amy | 31. prosince 2010 v 1:09 | Reagovat

áá..to snáď ani pravda nie je!! nová kapitola?! =D už som pomaly aj prestávala dúfať =D A preklad sa mi vážne páčil... úžasne sa to číta... doslova na jeden nádych... veľká vďaka za túto poviedku

11 Keraxin | 31. prosince 2010 v 12:43 | Reagovat

:-D  páni,já už nečekala,že další kapitola bude do konce roku, tohle je opravdu hezké a příjemné překvapení. :-)

12 jesssnape | 31. prosince 2010 v 20:29 | Reagovat

juchůůůůůůůů =) to je to nejkrááásnější zakončení roku =D (při této příležitosti, vám všem přeji do nového roku jen to nejlepší!!! pořádně si ho užijte a hlavně dneska velkolepě oslavujte =D)
tak co podívá se Sevík =D nebo nepodívá... =D no nemá navýběr! musí =D =D už se mooc těším... =) no nic dneska se mi už nějak pletou prsty... =D raději končím... =D :-P

13 cim | 1. ledna 2011 v 18:01 | Reagovat

To je pěkný nová kapitola :-) Super :-) Jsem zvědavá co Severus na myslánku řekne.

14 Salazaret | E-mail | Web | 12. ledna 2011 v 17:08 | Reagovat

Moc povedená kapitolka...
Severuse chápu, že je naštvaný, ale snd mu odpustí... Vidět tak strápeného Nebelvíra mi trhá srdce... :-)  :-)

15 Alexys | E-mail | Web | 22. ledna 2011 v 19:49 | Reagovat

Úžasný díl... Už se nemůžu dočkat co na to Sev. :) Snad se dočkáme dalšího dílu... :-)

16 mamba | 5. února 2011 v 10:22 | Reagovat

Jupí, tak konečně jsem se dočkala :-D
Bohužel jsem se k tomu dostala až ted, protože mám pc nepoužitelné, ale moooc se těším, že zase brzy přibude pokráčko. Obdivuju, že to umíš přeložit z frájiny. Pa pa :-D

17 Lily | 12. března 2011 v 23:09 | Reagovat

už čtu tuhle kapitolku asi po 6.. hrozné, co?:) no doufám, že nějak brzo přijde další..:))

18 hunted-mamba | 16. dubna 2011 v 16:50 | Reagovat

tahle povídka je supeer, ale jinak je to týrání, já se asi brzo picnu, jestli nepřibude aspon jedna kapitolkaaa :-x  :-?  :-x  :-( plssssssss ???  ???

19 Keraxin | 7. května 2011 v 20:54 | Reagovat

:-)  notááák, takhle mučit lidi už čtvrt roku :-?  :-? fantastická povídka, skoro ve finiši ááá :-D  :-D pěkně prosím a prstíčkem hrabu, pokračování

20 shasie | 14. června 2011 v 20:48 | Reagovat

Čtu to stále dokola -pořád dokonalé, ale od prosince se to už trochu "ohrálo". Ne že bych tím snad chtěla něco naznačit... :P

21 Tom | 20. června 2011 v 12:15 | Reagovat

Doporučuji web http://www.mp3stahuj.cz je tam plno mp3 ke stažení zdarma a další zábava. Super web:)

22 mamba | 13. července 2011 v 15:59 | Reagovat

ouha, už se mi kroutí ocásek tím neustálým mskáním, bříško ošoupané, jak sem pořád lezu koukat, kdy tu něco vyleze a ono nic :-x pls, pls, pls, pls, help me or save me 8-O  8-O  8-O  8-O  8-O  8-O  O_O

23 Strawberry-chan | 29. července 2011 v 22:23 | Reagovat

Úžasný *_* Někdy mám sice pernou chvíli s klikáním na 5*, ale tahle povídka mi stojí i za 100 neúspěšných klikání, jelikož je to to nejmenší, co můžu udělat :-D ;-) Ale opravdu už to chce přidat novou kapitolku, páč už mě touha po ní dohání k šílenství :-x :D Kdy už tak asi přibližně vyjde?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama