Kapitola patnáctá "Zloděj"

4. září 2011 v 13:17 | ©Bellatrix |  Po čem muži touží
Název: What men want / Po čem muži touží
Autor originálu: Elehyn (angl. fan)
Překladatelka: Ravenablue
Beta-reader: zatím jen Bella
Fandom: HP
Pairing: HP/SS
Pokračování: 15 kapitol
Stručně: Jedno nepodařené kouzlo a je to tady. Harry může slyšet myšlenky všech mužů a zjístí tak, že myšlenky jeho profesora lektvarů se zhola nepodobají jeho předešlým odhadům.
Varování: Romantika/Humor, SLASH +18
Pozn.: Děkuji Raveně za krásný překlad, děkuji autorce Elehyn za povolení a děkuji rovněž Ott za skvělou spolupráci. Bella.

*MYŠLENKY PSÁNY POMOCÍ HVĚZDIČEK*


***
První věc, kterou po procitnutí zaznamenal, byla jemná ruka probírající se jeho vlasy. Harry lehce zatřepal hlavou, snaže se tak odehnat malátnost, ale vzápětí ztuhl. Merline, ta bolest byla příšerná.

"Počkej Harry," uslyšel odněkud Hermionin hlas. " Madam Pomfreyová tu pro tebe nechala lektvar proti bolesti. Na, tohle tě toho zbaví téměř okamžitě." Mladá žena pomohla svému příteli se na posteli obrátit, pozorujíc, jeho grimasy bolesti, které hyzdily jeho tvář při sebemenším pohybu. Ihned uchopila flakonek a přistrčila jej až k mladíkovým rtům. Ten neochotně lektvar vypil - chuť byla jednoduše odporná, ale dvě vteřiny potom svého činu již nelitoval, tedy když pocítil účinky onoho dryáku. Bolest pomalu ustupovala, až nakonec docela zmizela.

Teď měl tedy mladík konečně příležitost rozhlédnout se kolem sebe. No jistě ošetřovna, jak jinak, že? U jeho lůžka seděl jeho ryšavý kamarád, úzkostlivě si prohlížeje jeho tvář. Hermiona dál hladila jeho vlasy, její obličej zkřivený nervozitou.

"Už je to lepší," dostal ze sebe Harry, dostávaje se do úplného sedu. Neměl však čas dodat cokoliv dalšího, protože se náhle rozrazily dveře ošetřovny a dovnitř se vřítil Seamus Finnegan. Když spatřil svého přítele sedícího na nemocničním lůžku, ve tvářích už teď docela zdravou barvu, hluboce si oddechl a nepatrně se usmál.

"Proboha Harry, jseš v pořádku?" začal hned blonďák, přistupuje k posteli. "Je mi to tak líto, tohle jsem nechtěl. Ani nevíš, jak jsem byl vyděšený, když jsem tě viděl padat k zemi. Byl jsi bledý, jako smrt!"

"Žádné strachy Seamusi. Už jsem v pohodě a tvoje vina to až tak nebyla…"

"Já vím, ale bylo to kvůli mně! Kvůli tomu duelu s Malfoyem!"

"Rozhodně to ale nebudu já, kdo ti kvůli tomu, že jsi pořádně vyprášil Malfoyovi hábit, bude dělat kázání," dodal černovlásek s úsměvem.

"Harry!" pokárala ho hned Hermiona, mračíc se nesouhlasně.

"V tom případě, tě zajisté potěší, že Malfoy schytal měsíční školní trest a zmijozel tak přišel o rovných sto bodů!" informoval ho irský mladík s radostným úsměvem na tváři. "A to ještě není všechno! Hádej co! Byl to sám Snape, kdo to udělal! Chápeš to? Vzal body své vlastní koleji!"

*Severusi,* zasténal Harry toužebně - samozřejmě, že pouze v duchu. Musel ho vidět. Okamžitě.

Rychlým pohybem odhodil pokrývku, do které byl zavrtaný a vyletěl z postele rychlostí blesku. Ale bohužel přecenil své síly a zajisté by se poroučel k zemi, kdyby tam nebyl Seamus, který se skoro přerazil, jak se mu hnal na pomoc.

"Zbláznil ses?!" hubovala ho Hermiona. "Běž okamžitě zpátky do postele, jsi ještě příliš slabý, aby ses tu jen tak proháněl!"

"Jsem v pořádku," uklidňoval mladík vystrašenou čarodějku. " Jen jsem vstal příliš rychle, to je všechno."

Irčan ho však dál podpíral. Pomáhal mu právě do postele, když se dveře do místnosti rozletěly před Mistrem lektvarů, který sem plachtil značnou rychlostí. Ten když spatřil ruce Seamuse Finnegana, kterak se dotýkají těla jeho milence, začal vidět rudě.

S hlasem ostrým jako prásknutí biče zvolal: "Ruce pryč Finnegane!"

Zaražený Ir, se otočil k mluvčímu, zatímco se Harry posadil a vážným pohledem se zadíval tímtéž směrem.

"Všichni okamžitě vypadněte," zasyčel ledově.

"Ale..."spustila Hermiona v protest.

"Řekl jsem, abyste všichni vypadli! Hned! Musím mluvit s Potterem!"

Mladá žena se tedy neochotně zvedla a mručíc si něco pod vousy, se loudala směrem ke dveřím, následována Seamusem a svým přítelem, který házel Snapeovým směrem nehezké pohledy.

Severus se přiblížil k posteli pacienta, a jakmile byl přesvědčený, že jsou dveře ošetřovny spolehlivě zavřené a zdravotní sestra je právě v procesu kontroly svého inventáře, vzal do dlaní tvář svého žáka a podrobil ji intenzivní prohlídce.

"Jak se cítíš?" otázal se učitel neutrálním tónem hlasu.

"Je mi dobře, když jsi tady. Prosím, polib mě," žebral Harry.

Ještě dřív než ona slova vůbec dořekl, byla jeho ústa napadena těmi Severusovými.

"Harry," vydechl starší kouzelník, hoduje lačně na rtech mladšího muže, jako by ukrývaly nějaký božský nektar. Svými dlouhými prsty přitom zajel do toho věčně rozcuchaného hnízda vlasů na nebelvírově hlavince.

Pacient, který konečně dostával ten nejlepší lék, pro jeho ztrápené srdíčko jen s povzdechem pootevřel rty ještě víc, usnadňuje tak profesorovi lepší přístup. Ten toho hned využil a polibek prohloubil, plenil a drancoval, mstil se na nevinných rtech i svými zuby. Nic však nezůstane bez následků, a proto byly po chvilce mladíkovy rty celé červené a naběhlé od Severusových vášnivých polibků, což byl také výsledek, kterého se chtěl Mistr lektvarů dopracovat. Jak on tu hříšnou pusinku miloval.

"Miluji tě Harry," šeptal muž mezi polibky.

"Taky tě miluju. Tolik jsi mi chyběl," vyznal se mladík, hladíce vlasy, krk a ramena svého učitele.
Byli jeden k druhému prakticky přilepení, když madame Pomfreyová vstoupila do pokoje, držíce v rukách tác s ohromným množstvím lahviček plných lektvarů.

Oba muži od sebe rychle odskočili, naštěstí však byla zdravotnice až příliš zaměstnána svým těžkým nákladem a snahou nerozbít ho, než aby si čehokoliv všimla.

Severus rychle vytáhl svou hůlku a zamumlal krátkou inkantanci, která odstranila z jejich tváří, veškeré známky jejich vzájemného mučení. Starší kouzelník sice litoval toho, že výsledek jeho tvrdé práce vyšel vniveč a ústa jeho milence, mají zase svou původní barvu a svou nežnou plnost, ale slíbil si, že si ten pohled brzo vynahradí.
Madame Pomfreyová konečně zaznamenala jejich přítomnost a zvolala: "Ach! Konečně jste vzhůru mladý muži. Jak se cítíte?"

'Dosti stísněný v jistých partiích mého pyžama,' by sice Harry mohl říct, ale spokojil se s jednoduchým "Fajn."
Přísná žena přešla směrem k jeho lůžku a zatáhla závěsy přímo před nosem mistra lektvarů, který musel čekat pět minut, než zdravotní sestra zcela dokončila svou prohlídku. Když byly všechny nezbytné rady a doporučení vysloveny, byl pacient milostivě propuštěn i se svým profesorem lektvarů.

"Seve," začal hned Harry, jen co se za nimi zabouchly dveře ošetřovny. "Viděl jsem Rona a Seamuse a… nic jsem neslyšel, myslím tím… neslyšel jsem jejich myšlenky."

"Ach!" vydal ze sebe muž, snaže se netvářit spokojeně.

"Nevím, jak se to stalo," pokračoval nebelvírský hoch, potlačuje hořkost a lítost ve svém hlase. "Slyšel jsem je do té chvíle, než mě zasáhl Malfoy. Vůbec nevím, kterou kletbou…"

"Bylo to Inversio, Harry,"přerušil ho Severus s výrazem ohromení na své tváři. "Chtěl zvrátit kletbu, kterou jeho směrem vyslal Finnegan, ale ty jsi je překvapil a on se náhle obrátil tvým směrem. Zasáhl tě, a nějak tím musel zrušit to, co v tobě probudil Weasley. Neslyšíš už žádné myšlenky, protože Draco tak neutralizoval magii, která ti umožňovala využívat svůj dar."

Harry v odpověď jen sevřel rty a nepromluvil, dokud se nedostali až ke dveřím Snapeových komnat.

Muž se pak zeptal: "Copak se děje, lásko? Měl bys být šťastný, že to takhle dopadlo. Nemohlo to být přece nic jednoduchého pro tvou hlavičku, slyšet tolik cizích myšlenek. Takhle je to lepší. Pro všechny."

"Ano, já vím," zašeptal mladík, kouše se do rtů, hlavu skloněnou.

"Ale?" zeptal se kabonící se Snape.

"Ale… cítím se prostě tak divně," přiznal se mladší kouzelník, zvedaje hlavu a potápěje se svým nefritovým pohledem do temných očí svého milence. "Je to téměř dva týdny, co jsem byl obdařen tou schopností... a teď najednou nic! Je to jako… jako bych něco ztratil, jako bych už nebyl úplný. Cítím se tak příšerně frustrovaný, protože už nejspíš nikdy nedostanu odpovědi na těch tisíce otázek, které se mi právě prohání hlavou. Co je s tím zmijozelským sedmákem? Co skrývá? Kdo krade Brumbálovy citronové bonbony? Jaká bude další písnička, kterou si bude zpívat Michael Corner? Dostane konečně Robin svoje vytoužené slipy nebo mu bude matka kupovat nadále ty s paviány, tučňáky nebo Pepkem? Ty s obrázky doslova nenávidí ... a… "

"Cože?" zeptal se zmatený Severus, který zahlížel na svého žáka velice zvláštním pohledem. Možná ten náraz do hlavy, přece jen zanechal nějaké následky.

"To nic… vůbec nic,"odpověděl Harry, kousaje se znovu do rtu. "Jen s těmi myšlenkami… začal jsem studenty opravdu znát. Spolužáky, které jsem potkával každý den, ale nikdy je opravdu nepoznal. Zvykl jsem si na to, že sdílím jejich problémy, jejich radost nebo smutek, všechny ty emoce a teď najednou nic. Cítím se tak sám. Vím, že to asi nikdy nepochopíš, byl jsi od začátku proti tomu, a i když můžeš namítat, že to byly pouhé dva týdny, já se s tou novou pravomocí opravdu sžil... miloval jsem ... miloval… " odmlčel se, skláněje znovu hlavu.

Vyšší muž přistoupil blíž a sklouzl jedním ze svých dlouhých prstů pod oblinu brady, nadzvedávaje ji, aby mohl svému milenci pohlédnout do tváře.

"Co jsi miloval?"

"Nic!" odpověděl, snaže se uvolnit z něžného, ale pevného stisku. Snape ovšem tento pokus rychle zmařil.

"Co jsi miloval?!" ptal se dál neodbytný hlas.

"Nic ti neřeknu, nepochopil bys to."

"Samozřejmě, že pochopil. Řekni mi to!"

"Ne, Severusi. Já…"

"Řekni to!" tón hlasu zazněl už o něco důrazněji a Harry to vzdal.

"Dobře, ale jen pod podmínkou, že se nenaštveš a nebudeš se mi posmívat!"

"Chci tě jen vyslechnout. Nemám v úmyslu…"

"Slib mi to, nebo ti to neřeknu nikdy!"

"Slibuju. A teď to vyklop!" přikázal mistr lektvarů již značně netrpělivě.

"Miloval jsem poslouchat tvé myšlenky… a teď mi to schází. Chci stále slyšet ta překrásná slova... zbožňoval jsem je… " odpověděl nebelvír stydlivě.

"A ta slova, která jsi tak zbožňoval jsou…?"

"Žádná!"

"Harry!"

"Že mě miluješ!" vykřikl náhle mladík. "Že mě chceš tak jako nikdy nikoho jiného předtím! Že hladovíš potřebou dotýkat se mě! Že po pouhém pohledu na mé rty ztvrdneš! Zbožňoval jsem poslouchat tvoje myšlenky, když jsme se spolu milovali, vědět přesně, co tě rozechvěje nejvíc a slyšet tvoje vzrušení v odezvě na to, že se dotýkáš mého těla! Miloval jsem to!" Černovlásek na okamžik zavřel svá zelená kukadla a zhluboka dýchal, předtím než šeptem dodal: "Miloval jsem to… a teď, už to nikdy nezažiju…"

Nebelvírský chlapec čekal hromy a blesky, výsměch, znechucení, cokoliv jen ne to, co se stalo potom. Severus vytáhl hůlku a vrhl kouzlo na svého překvapeného studenta, který stál před svým učitelem najednou zcela nahý. Poté zopakoval stejné zaklínadlo na sebe, zvedl svého milence do náruče a neprodleně se sním přesunul do své ložnice, kde ho položil na širokou postel.

Mladík cítil druhé tělo sklouznout k tomu svému, předtím než mu zastřený sametový hlas zašeptal do ouška: "Miluju tu úžasnou hebkost tvé kůže, když se tě dotýkám." Jeho ruce u jeho proslovu vůbec nezahálely a jeden z jeho prstů nyní tvořil jakési abstraktní dílo přímo uprostřed Harryho hrudníku. Po chvilce ho ovšem jeho konání přestalo bavit a rozhodl se vydat na průzkum do poněkud nižších partií. Chvíli otálel u prohlubně na bříšku a pohrával si s pupkem, než si to nezbedný prst zamířil opět dolů.

"Cítím, jak se chvěješ z každého mého doteku, i toho nejlehčího a to mě vzrušuje. Vědět, že já jsem ten, kdo tu touhu zapřičinil." Severusovy oči mapovaly tělo v jeho náručí, až se zastavily u mladého penisu, který pyšně čněl do výšky. "Vidím tvou erekci, která doslova prosí, abych tě vzal do ruky nebo do úst a tyto myšlenky ve mně rozněcují přímo požár touhy, který může uhasit pouze jediná věc. Ty!"

Na ta slova se Harryho tvář rozzářila úsměvem. Věděl, že Severus je velice soukromá osoba, ale teď se o své pocity a myšlenky dělil s ním. Samozřejmě, on už přece znal všechnu tu touhu, kterou pro něho jeho profesor cítil a mistr lektvarů zase věděl, že jeho student slyšel značný počet jeho myšlenek, ale tohle bylo poprvé, kdy tak starší muž činil zcela dobrovolně a to byl pro nebelvíra ten největší dárek, který mohl dostat.

"A jsem posedlý tvými ústy!" přiznal Severus.

Úsměv na mladé tváři se rozšířil do ještě větších rozměrů a následovalo ho provokativní pokrčení obočí, předtím než se místností rozlehl chraplavý hlas plný příslibů.

"Tak je polib."

V odpověď přišlo pouze zavrčení a o vteřinu později už jeho rty byly hladově pozřeny.

***

Harry se vznášel na vrcholu blaha. Včera se s ním jeho milenec nádherně pomiloval a nepřestal mu dokazovat, jak moc ho miluje. Vždyť během té doby pro něj žádná myšlenka nezůstala skryta, i když už déle neměl své schopnosti.

Je možné zamilovat se ještě více do osoby, kterou už tak dost milujete? Harry zjistil, že ano. A byl to on, jeho profesor, kdo mu všechnu tu lásku dal, lásku, po které vždycky tak moc toužil a jen o ní snil. Chtěl a toužil… Merline!

V dálce mohl zahlédnout zmijozelského sedmáka. To bylo něco, co chtěl a toužil vědět. Naštěstí ho druhý chlapec ještě nespatřil. Okamžitě si totiž vzpomněl na jejich poslední střetnutí, když před ním mladík utekl pryč.

Černovlasý nebelvír pokračoval dál v cestě, pohled upřený na svou oběť, když narazil do nějakého těla. Byl to Robin, mladík, který tak nenáviděl svoje spodní prádlo. Zelenooký chlapec mu věnoval úsměv, přemýšleje jestli má konečně už nějaké slipy bez obrázků, po kterých tak toužil. Musel potlačit uchechtnutí, když o pár kroků dál míjel Michela Cornera. Jakou písničku si dneska asi zpívá? A zpívá si vůbec? Pravděpodobně ano, jak Harry věděl ze svých zkušeností. Vlna nostalgie a zklamání sevřela jeho srdce.

Nemohl však zastavit úsměv, když uslyšel: "Ale ne! Zase!" zazněl potlačený a zděšený, ale už naprosto rezignovaný výkřik od chlapce, který měl problém s přílišnou činností svých hormonů a tokem své krve do nevhodných lokalit svého těla v nanejvýš nesprávném čase. Byl právě příliš zaměstnaný tím, jak se snažil nevybuchnout smíchy, když najednou stál tváří v tvář zmijozelovi.

Najednou ho přepadla vlna frustrace v takovém rozsahu, že si představil sám sebe, jak skáče na druhého chlapce a křičí: "Okamžitě mi řekni, co to skrýváš! Co tě to tak vzrušuje! Řekni mi to!" Nebelvír byl tak ponořen do tohoto mentálního obrazu, že ani nezaregistroval, že při tom vypouští nebezpečné vrčení a zahlíží na studenta z jejich nepřátelské koleje s výrazem krvežíznivého predátora. Probral ho až mdlý výkřik mladíka, který opět utíkal pryč, ve snaze zachránit si holý život. Harry jen potřásl hlavou, načež si soukromě vynadal do hlupáků. Ten kluk si určitě myslí, že jsem úplný blázen.

"Pottere!" ozvalo se za ním zlostné zavrčení.

Rychle se otočil a najednou hleděl do temných očí svého milence.

"Deset bodů z nebelvíru za zastrašování studentů mé koleje!"

Harry se rozzářil jako sluníčko, vědě, že Severus jen přehrává svou roli odporného profesora lektvarů, a že ztracené body mu budou jistě navráceny později. Sklonil tedy krotce hlavu a v předstírané pokoře pokračoval dál v cestě. Za sebou ještě mohl zaslechnout bodře avšak nepříliš dobře potlačovaný smích svého učitele. A v tu chvíli nebelvír věděl, že není sám. Nemohl sice slyšet myšlenky druhých, ale konečně není sám. Má jeho. Severuse!

"Harry?"

Černovlásek se opět otočil a spatřil, jak si to k němu vykračuje sám ředitel Bradavic.

"Jsem velice potěšen, že je ti už lépe. Mohu s tebou na minutku mluvit, tedy pokud máš čas a nemáš další hodinu?" zeptal se Brumbál.

"Ne, jsem vám zcela k dispozici."

"Dobrá," řekl starý kouzelník, živé jiskřičky blikajíce v pomněnkových očích. "Půjdeme ke mně do kanceláře, kde budeme mít klid."

"Měl jsem o tebe obavy, ale Poppy mě uklidnila, že to není nic vážného. Kouzlo ti jistě neublížilo právě proto, že sloužilo k odvrácení kletby. Vždyť co by taky měla zvrátit, nebyl jsi předtím uřknutý," pokračoval v rozhovoru profesor, zatímco mířili do ředitelny.

"Jistě, profesore," odvětil zahanbený mladík. Nechtěl staříkovi lhát, ale jaký by to teď mělo smysl mu odvyprávět celý příběh, když už svou moc nadále nemá. A pak, byl by akorát zklamaný a smutný z jeho chování, přesně jak řekl Severus.
"Jen pojď dál chlapče a posaď… "

Další slova mu, ale odumřela na rtech, protože jakmile vstoupili do okrouhlé místnosti, napadl jejich uši podivný skřípavý a šustivý zvuk. Oba se tedy otočily za jeho zdrojem a to co uviděli, je nechalo zírat na onen úkaz s ústy doširoka otevřenými.
Fawkes stál na dřevěné područce Brumbálovy židle a měl hlavu zabořenou v zásuvce jeho psacího stolu. Když zaslechl zvuk otevíraných dveří, zvedl poplašeně hlavu, v zobáku nadále svíraje sáček s citronovými bonbony. Výraz zděšení a strachu se objevil v doširoka otevřených očích fénixe, když se jeho zrak setkal s modrým pohledem ředitelovým.

"P - profesore,"vykoktal Harry, vrtě nevěřícně hlavou. "Je možné, aby fénix zčervenal? Protože… jasně on už červený je, ale i tak… zdá se, že je rudější, než obvykle."

Mladík nikdy nedostal odpověď na svou otázku, protože výjev před nimi zanechal hlavu Bradavické školy čar a kouzel úplně oněmělou. Šarlatovo- zlatavý pták se však velice rychle otřepal, otočil se a vznešeně odletěl zpátky na své bidýlko i se svou kořistí, kterou stále svíral v zobáku.

"U-u- u Merlina," dostal ze sebe nakonec Brumbál. "Ten zloděj byl celou tu dobu Fawkes!"

***

"Fawkes je fénix Harry, fénixové shoří, když příjde jejich chvíle!"
A tak společně s proradným fénixem Fóxem a jeho citrónovou loupeží, dohořel až do teď vytrvale doutnající knot svíce s názvem
"Po čem muži touží"


Děkuji Vám, jménem celého týmu, jménem neuvěřitelné sestřičky Raven a jménem autorky originálu, spisovatelky Elehyn za přízeň, kterou jste povídce věnovali. Za komentáře, kterými jste nám dávali najevo svou vděčnost, své výtky, nápady i netrpělivost... :)

Děkujeme i za to, že i přes časté časové prodlevy jste nepolevili a stále sem chodili očkem svým mrkat po nové aktuálce.
Neplecha ukončena. Harry? Severusi? Dost těch neřestí! Tak tedy, jednou pro vždy, Nox.


Bellatrix

***

 

46 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fallagala | Web | 4. září 2011 v 22:18 | Reagovat

Ten konec je famozní... :-D hudák Brumbla, celou dobu mu jeho věrný přítel krade citronovou drogu...Celý překlad byl báječný, děkuji... :-D

2 Saskya | 4. září 2011 v 22:24 | Reagovat

tak Fawkes, jo :-D :-D
to sa podarilo :-D
veľmi pekná poviedka a vydarený preklad :)
Ďakujem zaň.

3 Nade | Web | 4. září 2011 v 22:44 | Reagovat

Strašně moc děkuji, že jste vytrvali až do vítězného konce. Povídka byla přepychová. Vtipná, dráždivá, napínavá a navíc parádně přeložená.
Ještě jednou díky. ;-)

4 bacil | 4. září 2011 v 23:08 | Reagovat

Tak a je konec. No byla to báječná povídka a překlad se opravdu povedl. Krása, děkuji :-D

5 Mája | E-mail | Web | 5. září 2011 v 0:07 | Reagovat

Nádherná povídka, krásný překlad. Moc děkuji jménem těch, kteří by o takový skvost přišli vzhledem k neznalosti cizích jazyků. Ještě že máme vás, pilné a ochotné překladatelky :-)

6 Symphony | 5. září 2011 v 0:26 | Reagovat

sladké :) A představa takhle poblázněnýho Severuse nejvíc :D

7 grid | 5. září 2011 v 8:43 | Reagovat

poviedka bola veľmi vydarená a super záver! :-D Vďaka. ;-)

8 LoLo | Web | 5. září 2011 v 13:38 | Reagovat

Moc fajn povídka, jen by mě teda zajímalo, co ten tajemný zmijozel skrývá? Možná je to ukončené moc brzo =) =D

9 Helen | 5. září 2011 v 17:57 | Reagovat

Bylo to skvělé! Mockrát děkujem! :))

10 lady corten | Web | 6. září 2011 v 14:02 | Reagovat

krásné zakončení :-D

11 cim | 6. září 2011 v 22:20 | Reagovat

:-D Zakončení je úžasný, díky za povídku :-)

12 Lilirose | 8. října 2011 v 13:28 | Reagovat

Dokonalá povídka !!!

13 mamba | 8. října 2011 v 15:57 | Reagovat

Tak konečně můžu zvolat: 3x hurá, hurá, hurá :-D  díky moc, bylo to super čtení ;-) :-P  :-D a jdu do toho znova :-P

14 Blanch | Web | 26. listopadu 2011 v 22:07 | Reagovat

Píšu trochu opožděně, protože jsem na tu povídku úplně zapomněla a až dnes si na ni vzpomněla. Přečetla jsem si ji celou dobu a zase se úžasně bavila nad její lehkostí a humorem.
Ten konec mě zase rozesmál, ale tentokrát v češtině :))

Díky ti za hodiny krve a potu při překládání :D, byl to skvělý zážitek :)
Jedinečná povídka.

15 Tamir | 13. ledna 2012 v 23:10 | Reagovat

Díky za překlad téhle povídky - chtěla jsem si dneska přečíst něco pěkného a humorného a to tahle povídka určitě splnila :-)

16 Pradeep | E-mail | Web | 18. ledna 2012 v 14:44 | Reagovat

Pěknej blog

17 Eňa | E-mail | Web | 11. února 2012 v 2:04 | Reagovat

To bolo super.... neraz som sa takmer váľala po zemi... Patrí ti véééľká pochvala !

18 WONG30Kelley | E-mail | Web | 1. června 2012 v 11:01 | Reagovat

I had got a dream to start my firm, however I didn't have got enough of money to do it. Thank heaven my mate proposed to use the <a href="http://goodfinance-blog.com">loans</a>. Therefore I used the student loan and realized my old dream.

19 Mekare | 6. června 2012 v 11:10 | Reagovat

budes este pokracovat s prekladmy housa alebo neicoho ineho??? :-?

20 Accuracy | 29. června 2012 v 14:51 | Reagovat

Ale proč ten zmijozelský sedmák utíkal? O čem si myslel, že je tak sexy, protože to má? Já nad tím musím pořád přemýšlet...

21 Nyx Aithérská | 25. července 2012 v 21:41 | Reagovat

Povídku jsem oběvila dneska odpoledne a již první kapitola mě uchvátila - promiň že komentuji až teď ale nedokázala jsem přerušit čtení :-D . Po jednom nakopnutém palci a několika epileptických záchvatech - kecám :-D ale chvíli to tak vypadalo (mamka mě málem začala resuscitovat - jsem dočetla a jsem naprosto uchvácená. Povídka je naprosto skvělá! Proto bych chtěla poděkovat všem, kteří mi umožnili abych si ji mohla přečíst. Konec je opravdu úžasný - i když musím uznat že bych dala cokoliv abych zjistila, co to ten zmijozel měl (možná snad vycpávky :-? - a tím nemyslím na ramena :-P ) - Fawkes mě odrovnal a já se díky němu můžu pyšnit velikou boulí nad levým uchem :-D . Nakonec zbývá říci jen díky a sbohem (to byl těžkej sarkazmus jestli to někdo nepoznal)... Tvá střeštěná, sarkastická bohyně všech trapasů a vtípků, všemi milovaná Nyx Aithérská.

22 Yuki-cat | E-mail | Web | 25. února 2013 v 18:41 | Reagovat

Naprosto skvělý příběh, moc jsem se u něj nasmála, takže moc děkuji za pobavení a zpříjemnění celého dne :-D

23 Adelaine | 9. prosince 2013 v 16:23 | Reagovat

Díky moc za překlad. Milá povídka, fajn překlad, jen ho trochu kazila přemíra přechodníků. Ještě jednou dík

24 sisi | 8. března 2014 v 0:42 | Reagovat

moc dobrá, tento povídání. Já moc smála a potom taky plákala, to vážně dobrá povídka :-D  :-D  ;-)  :-D  :-P

25 Blanch | Web | 3. dubna 2014 v 22:54 | Reagovat

Čtu tu povídku asi už pošesté a furt se u ní řežu :D

26 brandivina | 7. prosince 2014 v 2:03 | Reagovat

Fakt super povídka,škoda,že už nepíšeš,ale chápu,že tohle téma je už poněkud zastaralé.Nicméně pár lidí spolu se mnou se k nim stále rádo vrací a bude se vracet s láskou a pokorou.Děkuju! :-)

27 screw | Web | 21. června 2015 v 21:56 | Reagovat

nebankovní půjčky v insolvenci :-?

28 belko | 19. března 2016 v 19:59 | Reagovat

Úžasná povídka!!!

29 Vai | E-mail | 10. září 2016 v 1:49 | Reagovat

Čtu to asi už.. hmm no nevím po několiáté a stále je to sranda a při prvním čtení jsem si říkala, že Albus senilní, ne že zlodějem je fénix :) parádička

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama